Přišel k nám z cizího světa

Podrobnosti

Kategorie: Z domova

Twitter

Přišel k nám z cizího světa, nasadil si růžové brýle a pronesl projev stylem starostlivého otce, který domlouvá svým dětem. Asi tak na mě působil pan Klaus, když nám v televizi přečetl svůj novoroční projev. Pan státní prezident je velký demagog nebo vtipálek. A protože jej nechci podezírat z toho, že by svůj tradiční proslov k národu zneužíval k nemístným vtípkům, tak se spíše kloním k tomu, že pokračuje ve své kariéře demagoga, kterou započal v devadesátých letech, kdy svými nesmyslnými argumenty dokázal mnoho lidí přesvědčit o správnosti svých ekonomických reforem, aby posléze jejich prostřednictvím rozvrátil československé hospodářství a dopustil rozkradení státního majetku v hodnotě řádu stovek miliard korun.

Nicméně přeci jen tu jistý rozdíl byl: V době svých politických počátků totiž dokázal pan Klaus manipulovat argumenty dovedně, zmámit miliony obyvatel této země na zlodějskou frašku, zvanou privatizace, nyní však hovořil jako někdo, kdo žije v jiném světě a realitu dneška nezná. Anebo ji zná, ovšem jen z podání svých nohsledů, kteří jej informují po svém a pouze v intencích omezeného uvažování předáků ODS, jejíž je pan prezident čestným předsedou. A jít mezi obyčejné lidi? Mezi těch deset milionů? Těch, jak se zdá, se Václav Klaus štítí.
Osobně za nejdrzejší Klausovo prohlášení pokládám úvahu o tom, že v současné době prožíváme nejlepší období dějin našeho státu. Zaznívá z něj samolibost nad vlastní úlohou v destrukci Československa i jeho hospodářství. Tvrdit, že nárůst hypoték je důkazem zlepšující se životní úrovně a důvěry lidu v budoucnost je nebetyčný nesmysl. Větší zadlužování našich domácností, které pan prezident pokládá za pozitivní, je jen důkazem toho, že stát neplní svoji úlohu, jak to dělal dříve. Bydlet logicky musí každý a pokud víceméně neexistuje státní bytová výstavba, jak jsme ji znali z doby před rokem 1989, kdy bylo pravidelně každý rok předáváno padesát a více tisíc bytů, nezbývá lidem, než se zadlužovat na dvacet či třicet, možná i více let, a zajišťovat své bytové potřeby pomocí hypoték. Není to o tom, že by se naši spoluobčané chtěli zadlužovat a věřili ve šťastnou budoucnost. Je to čistě o tom, že nemají jinou možnost.
Neméně trapně a drze vyzněla z Klausových úst výzva, abychom nebyli tolerantní k době před rokem 1989. To říká člověk, který svoji kariéru založil na likvidaci majetku, vytvořeného právě generacemi našich otců ve čtyřech desetiletích po roce 1948! Ať si pan prezident uvědomí, že nebýt pilné a tvůrčí práce lidu naší země v této době, nikdy bychom nemohli po roce 1989 žít tak dlouho na dluh, neboť přiznejme si, ještě dnes projídáme a ničíme, vedeni buržoazními předáky, výdobytky této doby. Pan prezident se nemůže divit, že podle posledních průzkumů se stále více lidí dívá na socialistickou epochu pozitivně. A nezmění to ani jeho varovně zvednutý prst!
Nemá cenu polemizovat s jednotlivými nesmysly a hloupostmi, které pan Klaus uvedl. Ukázal jednoznačně, že není prezidentem tohoto státu, ale pouze prezidentem úzké, privilegované skupiny majetných. Pro ně pan Klaus posledních osmnáct let pracoval a nikoliv pro zbývajících deset miliónů, kterým má sloužit. Pohrdání většinou obyvatel této země jasně dokázal i neochotou vystoupit v televizním pořadu se svým protikandidátem panem Švejnarem. Klaus zkrátka není naším prezidentem.
Zanedlouho skončí panu Klausovi jeho prezidentský mandát. Předáci buržoazních stran již nyní rozehrávají politické divadlo, do kterého se snaží vtáhnout i naši stranu. Dokonce i některé projevy pana Klause z poslední doby svědčí o jeho snaze podlézat komunistické straně v momentu, kdy mu jde o další setrvání v jeho křesle. Nenechme se tím však zmást. Nezapomínejme, jak jsme pochodili posledně, kdy naše strana umožnila volbu Klause do úřadu. Ztratili jsme tim důvěru mnoha voličů, jak se později ukázalo, kterým jsme logicky nedokázali vysvětlit, jak je možné, že naše strana umožnila volbu člověka, který by daleko spíše než na Pražském Hradě měl sedět na Pankráci. Logické by tedy bylo podporovat Klausova protikandidáta, za kterého si sociálně demokratičtí předáci vybrali pravicového ekonoma Švejnara. Je to však pochybená logika. Šlo by jen o vytloukání klínu klínem a po vypršení Švejnarova volebního období bychom byli ve stejné situaci jako nyní s Klausem. Nechci se ani domýšlet, jak bychom tentokrát vysvětlovali podporu Švejnara, člověka pravicové orientace, schvalujícího americkou vojenskou přítomnost u nás. Kolik voličů by nás to stálo nyní?
Chci říci, že pro běžného občana je Klaus a Švejnar jedno a to samé. Stejně se k tomu musí stavět i naše strana, nenechat se zatáhnout do politického kupčení o prezidentskou funkci a pokud sama není v současném politickém rozložení sil schopna prosadit svého kandidáta, pak nejlépe je celou volbu prezidenta bojkotovat. To je zásadový postoj, kterým získáme důvěru lidu, bez ohledu na to, koho si buržoazní strany nakonec svým prezidentem zvolí. Bude to opět jejich prezident, prezident privilegovaných, prezident, který bude k národu hovořit ze svého uzavřeného, luxusního světa, bez hlubších znalostí skutečných problémů, které zajímají běžné lidi. Zkrátka to nebude náš prezident…Proto ho nemáme důvod volit!

Daniel Rovný