O komunistické morálce - 2. část

Podrobnosti

Kategorie: Teorie

Twitter

Přečetl jsem knihu sovětského autora A. J. Zise „O komunistické morálce“ vydanou nakladatelstvím Orbis v Praze roku 1951. Četba tohoto díla je dnes pro nás komunisty zvláště poučná, protože si díky uvědomíme, proč byla poražena původní světová socialistická soustava, jak tragicky skončilo přeceňování úrovně komunistické morálky obyvatelstva lidově demokratických a socialistických států. Pokusím se shrnout základní myšlenky zmíněné knihy.

Komunistická morálka je nejjasněji vyjádřena v lásce lidu ke své socialistické vlasti. Na rozdíl od buržoazního patriotismu, ve své podstatě šovinistického, socialistický patriotismus hlásí ideu přátelství a bratrství všech národů vlastní země.
Panující třídy v buržoazní společnosti s národními city jen spekulují, využívají vlasteneckého úsilí národa pro rozněcování výbojných válek, pro nacionální nepřátelství jednoho národa k druhému. Dějiny dokazují, že buržoazie pokaždé, když hrozí nebezpečí jejímu bohatství, otevřeně zradí zájmy vlasti.
Socialistická ideologie je hluboce internacionální, ale nemá nic společného s kosmopolitismem, který propagují imperialisté, aby zakryli svou výbojnost. Kosmopolitismus (světoobčanství hlásající nutnost zříci se národních tradic a kultury a popírající vlastenectví a suverenitu národů a států) je právě tak cizí socialistickému lidu jako nacionalismus (hlásání národní nadřazenosti a výlučnosti) a šovinismus (vyhrocený nacionalismus rozněcující nenávist k jiným národům).
Při budování soc. spol. se lid musí opírat nejen o vymoženost socialismu, ale také o svou slavnou minulost. Historické tradice, tvořivě přejímané a rozvíjené novými pokoleními, mají ohromný význam v životě národů. Bez historické souvislosti není možný žádný skutečný pokrok.
Socialistické vlastenectví je aktivní. Neomezuje se na abstraktní hlásání lásky k vlasti, ale žádá od člověka vlasteneckou činnost, skutky a činy ve prospěch své země. Lidé v socialistické společnosti se neoceňují dolary nebo rubly: jejich činy, jejich praktická práce pro blaho vlasti, jejich vytrvalost jsou tím, čím se měří cena člověka.
Význam kom. morálky spočívá v tom, že odstraňuje zbytky starých mravů, staví proti buržoazní lži a pokrytectví socialistickou čestnost a pravdivost, proti egoismu a individualismu kolektivismus a přátelství, proti nenávisti k lidem humanismus. Marxismus-leninismus učí, že není věčné a neměnné „přirozenosti člověka“, nýbrž že je určována charakterem společenských vztahů. Divoké mravy se v člověku udržely po celé věky ne proto, že se v nich odráží dřímající živočišné instinkty člověku vrozené, ale především proto, že na člověka měly rozhodující vliv protichůdné společenské vztahy.Veškeré „divoké“ city lidí jako lačnost, vládychtivost, individualismus, dravost, cynismus atd. se rodí z panství soukromého vlastnictví, z nevyhnutelného kontrastu mezi pohádkovým přepychem vládnoucích tříd a bídou lidových mas. Tento kontrast dělá ze soukromovlastnického instinktu jeden z nejsilnějších lidských pocitů. Socialistické společenské zřízení odstraňuje nesmiřitelné rozpory mezi společností a osobností a tím ničí hospodářské a politické příčiny dravé vlčí morálky.
Ve společnosti, která se teprve nedávno stala socialistickou, jsou ještě přežitky kapitalismu ve vědomí lidí velmi živé. Nevymizí okamžitě případy rozkrádání, podvodnictví, nešetrného zacházení s národním majetkem. Za kapitalismu zlodějství a zpronevěra jsou nevyhnutelné. Zloději a podvodníci tam nemají v úmyslu podkopávat společenské základy. V jejich zájmu není odstranění soukromého vlastnictví, nýbrž jen „přechod“ majetku z jedněch rukou do druhých. A proto velcí zlodějové, kteří zpravidla pocházejí z majetných tříd, se v buržoazní společnosti ani neodsuzují. Ve „veřejném mínění“ propadají jen tehdy, když byla krádež provedena veřejně, ne dost obratně.
V socialistickém státě osoby, ukládající o společný majetek, podrývají samé základy státního zřízení a jsou trestány nejen státem, ale zároveň jsou odsuzovány lidem.

Připravil Leopold Vejr