header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

Jak to vypadá na Ukrajině

Problém, který máme kolektivně posoudit, je neobyčejně aktuální. Agrese kapitalismu proti sociálním vymoženostem pracujících, které získali pod vlivem úspěchů národů Sovětského svazu a dalších socialistických zemí v urputných třídních bitvách, narůstá a získává tak vpravdě totalitní charakter. Myslím si, že se všichni shodneme, že je to spojeno, kromě dalších příčin, s porážkou socialismu v SSSR a zemích východní a střední Evropy. Pracující Ukrajiny, jakož i v dalších bývalých sovětských republikách, se po restauraci kapitalizmu nejdivočejší formy, přesvědčili na vlastní kůži o „slastech" kapitalistického „ráje", poznali, co to je nezaměstnanost, placené vzdělání a zdravotnictví, co znamená ztratit, asi to nejdůležitější v životě -jistotu v zítřejší den, v budoucnost svých dětí a vnuků.

V mírových dobách, kdy nebyly ozbrojené konflikty, neúroda, epidemie, se počet obyvatel „produktivní" Ukrajiny zmenšil o více než 5 milionů lidí. Podle různých hodnocení, od dvou do sedmi milionů občanů, nenachází ve vlasti uplatnění odpovídající jejich vědomostem, zkušenostem, dovednostem a talentu a jsou nuceni vydělávat prostředky pro existenci svou a svých rodin v zahraničí - v Rusku a České republice, Španělsku a Portugalsku, Řecku a v dalších zemích, kde jsou vystaveni diskriminaci a ponížení. Hovořit v tomto případě o dodržování elementárních, sociálních či dokonce politických právech není možné.
Zdravotní péče se čím dál více stává dostupnou pouze pro zabezpečené lidi. To samé je třeba řici o možnostech členů chudých rodin při získáváni kvalitního vzdělání a specializace.
Po obsazení prezidentského postu V. Juščenkem, přijaly „oranžové" úřady řadu politických rozhodnutí o zvýšení důchodů, mezd pracovníků, v oblasti rozpočtu a dalších výdajů, což zvýšilo v roce 2005 více než o jednu třetinu finanční příjmy obyvatelstva. A to přes pětinásobný pokles růstu ekonomiky a nejvyšší úroveň inflace mezi zeměmi SNS (13,5 %). Život drtivé většiny občanů se však nejen nezlepšil, ale ještě víc vzrostl ukazatel bídy a prohloubila se propast v oblasti příjmů 10 % nejvíce zabezpečených a 10 % nejchudších lidí. Minulou zimu umrzlo více než tisíc lidí, především bezdomovců. Jen v hlavním městě Ukrajiny - Kyjevě je registrováno 14 tisíc bezdomovců.
Při přijímání státního rozpočtu parlament, pod vlivem vlády, pozastavuje - porušuje ústavu - působnost mnohých zákonů, kterými jsou definovány sociální garance a výhody pro veterány, invalidy, příslušníky armády a další kategorie občanů.
Na řadě jsou nové údery životní úrovni lidu: přehodnocení celého systému sociálních záruk, současný aktuální trojnásobný růst cen a tarifů -vzrostou platby za dopravu vlakem, proběhne reforma bytového a komunálního hospodářství, která povede především k růstu cen za nájmy, komunální služby, elektrickou energii a plyn. To už nám sdělili představitelé ukrajinské vlády.
Protilidovou moc málo znepokojuje to, že Ukrajina, která v době sovětské vlády zaujímala přední pozice v Evropě ve většině ukazatelů rozvoje průmyslu, agrárně-průmyslového komplexu, sociální sféry a vědy, dosáhla začátkem roku 2005 pouze 57 % objemu hrubého vnitřního produktu z roku 1989, kdežto Rusko - 82 %, Kazachstán - 103 %, Bělorusko - 111 %.
Jsme svědky toho, jak neúspěšné pokusy vládních kruhů USA a jejich spojenců „zavést pořádek", „upevnit demokracii" v Iráku a dalších zemích, jednajíce v duchu ideologie panamerikanizmu a tak zvané politiky euro-centrizmu, vyprovokovaly dříve nevídanou eskalaci mezinárodního terorizmu, ale i nový, mimořádně nebezpečný fenomén - střet civilizací, protichůdných duchovních a náboženských hodnot. Národy všech kontinentů, byť se nacházejí na různém stupni rozvoje, odmítají jakékoliv projevy neoimperialistické a neokolonialistické politiky, včetně snažení západních mocností unifikovat společenské procesy ve světě, vnutit standardní pro všechny státy, nezávisle na jejich specifice, konkrétních podmínkách a tradicích „matrice rozvoje", nebo, jak bylo přijato je nazývat, „cestovní karty", s ohledem na principy tak zvané „dohánějící" modernizace, představit Evropu jako jediné zosobnění „civilizačního" rozvoje, nositele civilizačních hodnot.
Přijímajíce roli „nejvyššího soudce", při použití dvojakých šablon, se západní mocnosti, a bohužel i Parlamentní shromáždění Rady Evropy, nadutě domnívají, že se mohou vměšovat do vnitrních věcí suverénních států, že ony a pouze ony mají právo zhodnotit v jaké zemi proběhly volby čestně a spravedlivě a v jaké ne, jaký režim je demokratický a jaký diktátorský.
Agresivní politika „silové (urychlené) demokratizace", tupě prováděná západními mocnostmi a především Spojenými státy americkými, vede k vyostření vztahů nejenom s islámským světem.
Přesvědčivým příkladem je - ostrakizmus, kterému Západ podrobuje Bělorusko, národ, který ohromnou většinou přesvědčivě projevil svou vůli při volbě prezidenta své země. Musím zde s lítostí říci, že krátkozraká, prozápadní a pravicová špička Ukrajiny se připojila k realizaci této destruktivní, urážlivé a nespravedlivé politiky vůči sousednímu, přátelskému státu.
Nelze nesouhlasit s názorem známého amerického analytika F, Zakariiho, který ve své knize „Budoucnost svobody", vydané v roce 2003 konstatoval: jestliže základním cílem na začátku XX. století bylo „učinit svět více bezpečným pro demokracii", tak nyni je hlavním cílem „ učinit demokracii méně nebezpečnou pro svět".
My jsme na Ukrajině plně pochopili, jak jsou imperialistickými kruhy efektivně používány v boji proti socializmu „neodmítnutelná" hesla „demokracie", „občanské společnosti", „svobody slova", „čestných a spravedlivých voleb" a další. Jejich cynické a demagogické používání umožňuje: za prvé: odvádět na nějakou dobu pozornost obyvatel od ostrých, sociálních a ekonomických problémů, a za druhé: vyvolávat iluzi, že buržoazní režim je závislý na pracujících při řešení důležitých státních úkolů.
Při prezidentských volbách v roce 2004 se diky tomu podařilo - za podpory Západu - vnutit voličům volbu mezi představiteli dvou proti sobě bojujících zločinecko-oligarchických klanů a zabezpečit tím vítězství chrá-něnce liberálních, nacionálně-šovinistických, prozápadních a proameric-kých sil.
„Vypracovali" technologii oblbování lidí i pro volby do ukrajinského parlamentu a orgánů místní správy, které se uskutečnily 26. března tohoto roku. Zahraniční pozorovatelé (kterých bylo více než 3,5 tisíce) a společně s nimi i Parlamentní shromáždění Rady Evropy si pospíšili oznámit, že „volby byly poprvé v historii Ukrajiny svobodné, průzračné a čestné". Mezi tím, v rámci ukrajinských voleb, smutně zapracoval známý princip: „Není důležité jak hlasují, ale jak se počítají hlasy". Jak musel konstatovat spolupředseda dočasné odborné poslanecké komise jmenované Nejvyšší radou Ukrajiny pro monitorování uplatňování zákonodárství při volbách, tolik masových porušení a falzifikací při sčítání hlasů nebylo strpěno ani při prezidentských volbách v roce 2004. Mnoho hlasů bylo ukradeno komunistické straně, Straně pokrokových socialistů a dalším stranám. Stovkám tisíců voličů pokročilého věku, invalidů, nemocných na lůžku, občanů nacházejících se v zahraničí nebylo umožněno realizovat své ústavní právo zúčastnit se voleb ani ho obhájit soudní cestou. „Veliký demokrat" V. Juščenko nepodepsal zákon o zabezpečení podminek účasti všech občanů při hlasování, který přijal parlament. Toho si však, bohužel, zahraniční pozorovatelé „nevšimli".
Taktéž nechceme přivykat dvojakým šablonám při hodnocení toho, co se děje v postsocialistických zemích, zvláště když je třeba podpořit juščenkovský režim „oranžových" a uvádět ho, navzdory faktům, jako demokratický. Přáli bychom si, aby veřejnost Západu věděla, že občané v buržoazní Ukrajině nemohou reálně obhájit svá ústavní práva ani v Ústřední volební komisi, ani soudní cestou.
Procitnutí našeho lidu, který na přelomu 80. a 90. let minulého století uvěřil demagogii antisocialistických sil, přichází, ale bohužel velmi pomalu. Miliony občanů, kteří při prezidentských volbách podporovali „oranžové", a jsou již více než půl roku rozčarováni „mesiášstvím" V, Juščenka, si v parlamentních volbách znovu „šlápli na ty samé hrábě", když dali své hlasy stranám, které podporují zájmy těch samých zločinecko-oligarchických klanů. Taková koncentrace milionářů a miliardářů v poslanecké sněmovně Ukrajiny ještě nikdy nebyla. Do jimi vytvářené parlamentní koalice, která bude sestavovat vládu, vstoupili i socialisté, kteří již dávno přešli na stranu „oranžových", liberálů a nacionálních šovinistů a zabezpečili vítězství V. Juščenka v prezidentských volbách.
Zvláštností současných parlamentních voleb bylo i to, že prakticky všechny politické síly - i „oranžoví" a s nimi soupeřící „tmavomodro-světlemodří" převzali mnohá hesla komunistů týkající se především zabezpečení sociální spravedlnosti ve společnosti. Společné s dalšími faktory, způsobily seriózní chyby v taktice předvolebního boje vážnou porážku Komunistické strany Ukrajiny. Její zastoupení v Nejvyšší radě, které tvořilo do roku 2002 více než 120 poslanců, se zmenšilo na 21, Ve straně analyzujeme výsledky voleb a příčiny porážky. Svůj hlavní cíl vidí komunisté v obnově důvěry a podpory mas-v dělnické třídě, mezi rolníky, inteligencí a především mezí mládeží, kde je jejich vliv velice slabý.
Pracující naší země sledují s ohromnou pozorností a sympatiemi hrdinný boj studentské mládeže za svá práva ve Francii, boj emigrantů ve Spojených státech amerických a protestní akce v dalších zemích Pro nás je velmi cennou zkušeností boj pracujících Ruska proti potlačováni jejich práv v průběhu takzvané „monetizace výhod".
Avantgardní síly, které organizují pracující k vystupování na obranu jejich práv a svobod nemohou nebrat v úvahu reálnou situaci ve svých zemích. Zejména to, že v podmínkách permanentní hrozby nových krizí v ekonomice, vážných změn v růstu struktury společnosti a růstu specifické váhy důchodců, jsou potřeba nevšední řešení, která by zabezpečila i růst ekonomiky i zachování sociálních výdobytků pracujících a reálnou obhajobu jejich ústavních práv a svobod. Při řešení těchto úkolů je nezbytná koordinace úsilí, slaďování činnosti a výměna zkušenosti protestního boje. Jedním z ostrých problémů, který si zasluhuje naší společné pozornosti je obrana základních práv emigrantů, jejichž počet v Evropě dosahuje několik desítek milionů.
Před tváří zesilující agrese kapitalizmu proti právům a svobodám pracujících a životním zájmům lidstva je zvláště důležité semknout antiimpe-rialistické řady a klást odpor neokoloniafistícké politice Spojených států amerických a jejich spojenců. Zvláště ostrou aktuálnost získávají dnes leninská slova: „Panství kapitálu je mezinárodní. A proto tedy boj dělníků všech zemí za osvobození má úspěch jen tehdy, je-li boj dělníků proti mezinárodnímu kapitálu veden současně." (V. I. Lenin, Spisy, sv. 2, s. 101, Svoboda, Praha 1952.)
Uplynulý rok mě ještě více přesvědči! o nutnosti ustavení orgánu, který by koordinoval činnost pokrokových politických sil a organizoval výměnu zkušeností. Opakuji znovu a znovu: Komunisté potřebují novou internacionálu.

Georgij Krjučkov (Ukrajina), 2006

Partneři:
partneri-kscm
partneri-sckp
partneri-sos
partneri-wdfy
partneri-solidnet
partneri-ceske-mirove-hnutípartneri-festival
partneri-kcp

 partneri-stripkyzesveta

©  Komunistický svaz mládeže

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .