Protiimperialistická, antimonopolní a demokratická fronta

Podrobnosti

Kategorie: Teorie

Twitter

V diskusní části říjnového vydání Mladé pravdy byl uveřejněn příspěvek nazvaný „Za sjednocování antikapitalistické levice a zachování vlastní komunistické identity“. Rád bych reagoval na to, o co asi šlo autorovi zmiňovaného článku především – o rozvinutí debaty na téma komunistů a jejich spojenců.

Na následujících řádcích hodlám představit koncepci, vypracovanou k danému tématu Komunistickou stranou Řecka (KKE), kterou tato strana nyní uvádí v život. Vycházím přitom především z informací člena Ústředního výboru KKE přednesených na konferenci „Strategie radikální evropské levice a cesta k socialistické společnosti“, která se konala 24. září 2005 v Praze a dokumentů 17. sjezdu KKE, uskutečněného v únoru minulého roku.

Řečtí komunisté a aliance

KKE věnovala vždy velkou pozornost vytvářením aliancí. Na základě pozitivních i negativních zkušeností došla k závěru, že je třeba usilovat o vybudovaní širší aliance proti imperialismu, monopolnímu kapitálu, za demokracii a v rámci ní především o obrana a rozvoj vlivu a role komunistické strany. KKE si na základě svých zkušeností uvědomila, jak velkou ztrátou je, když se strana do aliance rozpustí či opustí své komunistické principy kvůli „usnadnění“ vzniku a fungování širší aliance.

Je třeba připomenout, že KKE rozpustila v roce 1958 své stranické organizace za účelem vytvoření širšího bloku s názvem „Řecká demokratická levice“. Toto seskupení získalo v parlamentních volbách 28% hlasů. Nemělo však jasný program a nebylo tak schopno připravit odpovídajícím způsobem své členy, pracující a pokrokové síly na to, aby čelily fašistické vojenské juntě v roce 1967. Po roce 1989 se pravice uvnitř KKE pokoušela rozpustit stranu s argumentem, že jen takto je možné aby narostl vlivu „Koalice levice a pokroku“ (Synasspissmos), na které se KKE účastnila. Na základě toho došlo uvnitř strany k rozkolu a pravice poté přetvořila Sanasspismos ve stranu tzv. „nové levice“, nepřátelskou ke komunistickému hnutí.

Úkol vypracovat vhodnou politiku aliancí pro KKE vzešel z jejího 15. sjezdu v roce 1996. Strana přitom měla zohlednit nové podmínky jakož i zkušenosti, které řečtí komunisté nashromáždili během své více než 80leté historie. Novými podmínkami byly myšleny především změny v rovnováze sil na světové úrovni, vývoj ve světovém imperialistickém systému a v pozici Řecka v rámci tohoto systému. KKE přijala hodnocení, že před Řeckem a jeho lidem se otevírají dvě cesty: na jedné straně cesta přizpůsobování, inkorporace do imperialistického světového pořádku a na straně druhé cesta odporu a skoncování s touto politikou.

KKE v rámci své politiky aliancí proto přišla s návrhem na ustavení společensko-politického spojenectví ve formě Protiimperialistické, antimonopolní a demokratické fronty. Tato lidová fronta by měla sdružovat sociální a politické síly shodující se v tom, že boj musí být veden ve směru opozice vůči zájmům monopolního kapitálu a imperialistických aliancí. Na svém 16. sjezdu v roce 2001 a 17. sjezdu v roce 2005 se KKE Frontou opět zabývala a dále propracovala hlavní sjednocující prvky této aliance – koncept lidové ekonomiky a koncept lidové moci – a také cestu jak Frontu vybudovat. Dále byl vyjasněn vztah Fronty a socialistické perspektivy a také otázka moci.

Koncepce Fronty

Protiimperialistická, antimonopolní a demokratická fronta bude, podle KKE, lidovou frontou založenou na sociálním spojenectví mezi dělnickou třídou a maloburžoazní vrstvou, které, v jejich společném zájmu a při překonávání jejich rozdílů, spojí své úsilí v boji proti svým společným protivníkům – monopolům a imperialismu. Fronta bude založena na dialektickém vztahu a interakci společenských a politických sil. Svou sílu bude čerpat hlavně z rozvoje třídního boje a z následných procesů přeskupování, které to přinese na společenské a politické úrovni. A v opačném směru, fronta přinese novou dynamiku třídnímu boji a změny v rovnováze sil.

V rámci Fronty budou působit heterogenní společenské a politické síly s rozdílnými sociálními statuty a ideologickými a politickými postoji:

Sociální hnutí dělnické třídy a maloburžoazní vrstvy.

Hnutí mládeže, za ženská práva, hnutí za vzdělání, zdravotní péči a sociální zajištění, odborové hnutí, hnutí za demokratická a občanská práva svobody, za práva přistěhovalců, za ochranu životního prostředí, antiimperialistické hnutí za mír, hnutí na poli kultury, sportu, výzkumu, vědy a boje proti drogám.

Řecká společnost jako celek, v opozici proti zájmům monopolů a imperialistických organizací, společenské a politické veřejné osobnosti, vlastenci, demokraté a pokrokoví muži a ženy, kteří souhlasí se zájmy lidu a chtějí působit v jejich prospěch, proti monopolům a imperialismu.

KKE používá pro charakteristiku Protiimperialistické, antimonopolní a demokratické fronty pojmu lidová fronta, aby ukázala nezbytnost získat nejen důvěru většiny lidu, nýbrž také nezbytnost aktivity lidových sil v čele Fronty.

Jakýkoliv spor v rámci Fronty, jenž může vzniknout v otázkách taktiky a strategie, bude řešen dialogem, respektujícím nezávislost a odlišné úhly pohledu v průběhu boje zaujímané každou součástí fronty , konfrontováním odlišných pohledů v průběhu boje, účinkem, který bude mít změna poměru sil ve společnost ve prospěch lidového hnutí.

KKE si zachová v rámci Fronty svoji nezávislost, právo, které bude přiznáno všem silám tvořícím Frontu. Nezávislost KKE nebude v protikladu s její rolí v rámci Fronty. Nebude vylučovat zvláštní odpovědnost strany za udržování jednoty a soudržnosti Fronty, je naopak jejím garantujícím faktorem.

Lidová moc a lidová ekonomika

Pro utváření Fronty není, podle názoru řeckých komunistů, dostatečné, mít společnou činnost založenou na společných či podobných pohledech na některé velké otázky doby. Musí zde existovat i určitá míra shody na obecném směru řešení problémů, která bude vyjádřena v programovém rámci pro lidovou ekonomiku a lidovou moc. Podmínkou pro rozvoj lidové ekonomiky je, že zdroje a základní, centralizované výrobní prostředky přejdou do společenského vlastnictví, a proto musí být odstraněna finanční nadvláda monopolů a vlastnictví velkého kapitálu.

KKE za základy lidové ekonomiky považuje:

Společenské státní vlastnictví základních a centralizovaných výrobních prostředků.

Výhradně veřejné, bezplatné systémy vzdělávání, zdravotní péče a sociálního zabezpečení přístupné všem.

Centrální, celostátní mechanismus plánování a správy ekonomiky, který bude mobilizovat zespolečenštěné, centralizované výrobní prostředky, pracovní sílu a zdroje.

Vystoupení země z mezinárodních imperialistických organizací a využívání každé možné konstruktivní mezinárodní spolupráce na základě vzájemné výhodnosti.

Fronta bude propagovat myšlenku, že získání moci je nejen reálné, ale i nutné. Fronta bude předkládat konkrétní návrh toho, o jakou moc bude usilovat. Tato moc bude zcela postavena proti monopolům a bude sloužit lidu. KKE věří, že idea lidové moci může fungovat, pokud obsahuje prvky, které ji jasně oddělují od současné formy moci buržoazní v jakékoli její podobě. Lidová moc poskytne základ pro utvoření všelidové ekonomiky, společenského vlastnictví a lidové kontroly. Bude sledovat politiku nezávislosti na mezinárodních imperialistických organizacích a osvobodí zem od závazků k nim.

KKE dále věří, že lidová moc bude mocí socialistickou, jež je jedinou formou moci, která může lid osvobodit od pout monopolů, od imperialistického útlaku a závislosti. Přesto se nedomnívá, že to je nezbytným předpokladem pro vytvoření Fronty, která nebude vznikat na základě souhlasu se socialismem. Každá síla, která bude součástí Fronty, si ponechá svůj vlastní pohled na podstatu a charakter moci. Uvnitř i vně Fronty budou součástí, které ji budou tvořit, rozvíjet svůj vlastní osobitý koncept povahy a forem všeobecné moci, pakliže to nebude překážkou společné akce a zároveň to nebude ohrožovat úroveň shody dosažené v obecném pohledu na boj proti monopolům a imperialismu.

Fronta a socialismus

Řečtí komunisté jsou přesvědčeni, že Protiimperialistická, antimonopolní a demokratická fronta bude mít v podmínkách revoluční situace vlastnost revoluční fronty bojující za převzetí vlády, která bude schopna využít všechny formy boje. Během revolučního procesu vzniknou nové všeobecné instituce včetně revoluční vlády. S vítězstvím boje budou rysy revoluční vlády konsolidovány a stabilizovány jako vláda dělnické třídy a jejich spojenců, tedy diktatura proletariátu.

Za podmínek akutního třídního střetu kombinovaného s velkým poklesem vlivu buržoazních stran a jejich spojenců, zvlášť pokud ještě nedozrály podmínky k revoluční změně společnosti, může vzniknout na parlamentu založená vláda protiimperialistických, antimonopolních a demokratických sil. Fronta musí využít této možnosti kontrolovat tuto vládu a podporovat opatření ve prospěch lidu. Budoucnost takové vlády bude záviset na tom, zda se mobilizací lidu ubrání reakci vládnoucí třídy, která se bude snažit ji buď svrhnout, nebo alespoň neutralizovat. Pakliže uspěje, přispěje k dozrání a spuštění revolučního procesu.

Proces utváření Fronty

Řečtí komunisté berou v úvahu, že dnes nejsou v Řecku další organizované síly, které mohou přispět k vybudování Fronty, ještě zformovány. V důsledku toho je v současnosti prioritou KKE pomoci s utvářením Fronty konsolidací společenských sil. Usiluje o např. o rozvoj třídně orientovaného odborového hnutí a posilování dalších základních hnutí, to totiž následně pomůže významným, již existujícím, silám přidat se k boji.

KKE se nechápe jako pasivní pozorovatel, pokračuje ve svých politických iniciativách, pozoruje úroveň společenských sil a snaží se o změnu v jejich rovnováze. KKE se snaží pomáhat zrání podmínek nezbytných k sestavení Fronty tvořením jednotlivých linií boje kolem protiimperialistických, antimonopolních a demokratických cílů. Tak se KKE dostává příležitosti spolupráce se politickými a společenskými silami a možnosti ověřit v praxi, zda může panovat shoda o charakterech bojů a jejich cílech. Jedná se především o následující linie bojů:

Boj proti kapitalistickým sociálním reformám uvnitř odborového hnutí dělníků. KKE má již v této oblasti velmi dobré zkušenosti s „Všedělnickou bojovnou frontou“ (PAME), která představuje třídně uvědomělé odborové hnutí a je podporována nejen KKE, ale i dalšími politickými a společenskými silami.

Jednotná fronta boje proti NATO, proti imperialistickým intervencím, jaderným zbraním, silám rychlého nasazení, za podporu práv na národní a politickou nezávislost.

Fronta akce na obranu demokratických svobod, práva na stávku a účasti v bojích proti domácím a mezinárodním silám útlaku.

Mobilizace sil z řad dělnické třídy, mládeže, lidí z kultury a umění za změnu intelektuální a kulturní atmosféry.

Koordinace a spolupráce s protiimperialistickými, antimonopolními, demokratickými a radikálními pokrokovými silami na regionální i mezinárodní úrovni, která má jako výchozí bod boj proti NATO, Evropské unii, proti aparátům teroru a nátlaku.

KKE již získala řadu dobrých výsledků ve spoluprácích v bojích proti NATO, proti imperialistickým válkám a intervencím, v bojích dělníků a rolníků, v boji za vzdělání, demokracii a občanská práva. Ve všech volebních střetech 1/3 kandidujících na kandidátkách KKE nebyli členy strany, ale aktivisty jiných sil. KKE si samozřejmě uvědomuje, že všechny dosavadní akce a aliance ještě nemohou ustavit Frontu, jsou ale jejím zárodkem. KKE hodlá tento zárodek dále intenzivně rozvíjet.

Závěr

Přestože řečtí komunisté mají určitě rozdílné postavení než my a realita současného Řecka je té naší podobná jen z části, je pro české komunisty seznámení s jejich pozicí k aliancím důležité. Přináší totiž to, čeho je v diskusi o našich spojenectvích a spojencích zatím poskrovnu. Třídní pohled, směřování k perspektivě socialistické revoluce, poučení z historických zkušeností, konkrétní analýza současné situace a aplikování tezí o aliancích do praxe.

-DBJV-

{moscomment}