Zemřela Vilma Espín Guillois

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Twitter

18.6. 2007, v 16.14 hod. zemřela v Havaně v důsledku zhoršení dlouhé nemoci v posledních týdnech, soudružka Vilma Espín Guillois, hrdinka ilegálního odboje, význačná příslušnice Povstalecké armády a neúnavná bojovnice za emancipaci žen a obranu práv dětí. Narodila se v Santiagu de Cuba 7. dubna 1930 v rodině, která v ní od raného mládí pěstovala etické hodnoty, jež se jí staly vlastní, a vštěpovala jí touhu po vědění. Od mládí zaujímala Vilma revoluční politické postoje a aktivně se účastnila studentstkých demonstrací po batistovském státním převratu v roce 1952.

Od té doby se stala neoddělitelnou spolupracovnicí nezapomenutelného Franka Paíse, členkou organizací, které založil v boji proti tyranii, a spolu s ostatními členy tehdejší Národní revoluční akce vstoupila do řad Hnutí 26. července.
Dveře jejího domu byly otevřeny, aby poskytly ochranu soudruhům, kteří se zúčastnili útoku na kasárna Moncada a byli pronásledováni jednotkami utiskovatelského režimu žíznícími po krvi. Již v době příprav na novou etapu boje a po dokončení postgraduálního kurzu ve Spojených státech se na pokyn vedení Hnutí zastavila v Mexiku, aby se zde sešla s Fidelem, převzala od něj instrukce a poselství. Pod přímým velením Franka se podílela na ozbrojeném povstání v Santiagu de Cuba 30.listopadu 1956 na podporu výsadku z Granmy a její obydlí se po této významné akci přeměnilo v generální štáb revolučního hnutí v Santiagu de Cuba.
Jako členka Národního vedení Hnutí 26.července byla krátce před zavražděním Franka Paíse jím jmenována do funkce provinční koordinátorky ilegálního hnutí v Oriente a tuto činnost vykonávala mimořádně zdatně a odvážně až do doby, kdy se s ohledem na pronásledování a neustálou perzekuci připojila v červnu 1958 k Povstalecké armádě a stala se legendární partyzánkou II. Východní fronty Franka Paíse a schopnou koordinátorkou ilegálního hnutí v Oriente a této fronty.
Po vítězství revoluce v roce 1959 plnila různé úkoly. Z pověření F. Castra stanula v čele sjednocovacího procesu ženských organizací a založení Federace kubánských žen. Organizační práci v ní se s mimořádným nasazením věnovala z předsednické funkce až do poslední minuty svého plodného života.
Byla členkou Ústředního výboru KSK od jejího založení v roce 1965 a v této funkci byla potvrzena na všech sjezdech. V roce 1980, při příležitosti II. Sjezdu KSK byla zvolena náhradním členem politického byra a na III. Sjezdu řádným členem tohoto článku vedení a tuto zodpovědnost vykonávala do roku 1991. Od prvního funkčního období byla poslankyní Národního shromáždění a od ustavení Státní rady byla rovněž její členkou.
Od jejího vzniku předsedala Vilma Národní komisi pro prevenci a sociální péči a Komisi Národního shromáždění lidové moci pro otázky dětí, mládeže a rovnoprávnosti žen.
Její jméno bude navždy spojeno s nejvýznamnějšími úspěchy kubánských žen v revoluci a zařazeno mezi přední bojovnice za emancipaci žen na Kubě i ve světě.
Za své zásluhy obdržela četná ocenění, vyznamenání, kubánská i zahraniční, mimo jiné jí byl udělen čestný titul Hrdinky Kubánské republiky.
S. Vilma Espín byla podle svého přání zpopelněna. Její popel bude v dosud neupřesněném termínu uložen při čistě rodinném obřadu a s vojenskými poctami v Mauzoleu II. Fronty Franka Paíse, kde spočívají ostatky hrdinných bojovníků této fronty, k jejímž nejvýznačnějším členům patřila.
Kubánský lid jí vzdal poctu a projevil své uznání a lásku v Památníku José Martího v Havaně a ve Vitrážovém sále pamatníku Antonia Macea v jejím rodném městě, hrdinném Santiagu de Kuba. Ve stejném čase proběhly vzpomínkové akty i v ostatních provinciích