Radaroví bojovníci, hrdinové těchto dní - tak zní název poezie proti radaru z pera Miroslava Pořízka.

Bojovnice jménem Parkanová Vlasta, její myšlenka je jasná:

budem u nás radar mít a basta.

Kdo snad trochu odporuje, jiný názor projevuje,

toho statečná Vlasta, ihned přísně ztrestá.

Prostředky má k tomu skvělé,

obrany ministerstvo pod palcem celé.

Další radarový příznivec Vondrů Saša,

skvělými nápady veřejně se kasá:

Radar je jediný prostředek budoucího klidu, míru,

věrní spojenci ze Států mají velkou sílu,

až bude nejhůře, a nám teroristé v patách,

pošlou briskně pomoc v několika ozbrojených četách.

Mirek Topolánků, toho času premiér:

Spojencům vždy vyhovíme, jinak to není fér,

radar u nás postavíme, pohostíme usměvavé chlapce z USA,

pak už nikdy nepoznáme strach z rozpínavého Rusa.

A ten kdo to nechápe, pomoc bratrů nepřijímá s díkem,

toho ihned umravní zdviženým prostředníkem.

A bývalý prezident Havlů Vašek, ten má jasno také:

Radar to je symbol míru, svobody, všeho co je nám svaté.

Chystá se o něm napsat divadelní hru – prý nějaké absurdní drama,

pomáhat mu přitom bude naše bývalá sličná první dáma.

A pak si v ní na jevišti Národního střihne hlavní roli,

vždyť proti radaru snad mohou být snad jen nechápaví voli (pardon občané).

Miroslav Pořízek