Radaroví bojovníci, hrdinové těchto dní - tak zní název poezie proti radaru z pera Miroslava Pořízka.
Bojovnice jménem Parkanová Vlasta, její myšlenka je jasná: budem u nás radar mít a basta. Kdo snad trochu odporuje, jiný názor projevuje, toho statečná Vlasta, ihned přísně ztrestá. Prostředky má k tomu skvělé, obrany ministerstvo pod palcem celé. Další radarový příznivec Vondrů Saša, skvělými nápady veřejně se kasá: Radar je jediný prostředek budoucího klidu, míru, věrní spojenci ze Států mají velkou sílu, až bude nejhůře, a nám teroristé v patách, pošlou briskně pomoc v několika ozbrojených četách. Mirek Topolánků, toho času premiér: Spojencům vždy vyhovíme, jinak to není fér, radar u nás postavíme, pohostíme usměvavé chlapce z USA, pak už nikdy nepoznáme strach z rozpínavého Rusa. A ten kdo to nechápe, pomoc bratrů nepřijímá s díkem, toho ihned umravní zdviženým prostředníkem. A bývalý prezident Havlů Vašek, ten má jasno také: Radar to je symbol míru, svobody, všeho co je nám svaté. Chystá se o něm napsat divadelní hru – prý nějaké absurdní drama, pomáhat mu přitom bude naše bývalá sličná první dáma. A pak si v ní na jevišti Národního střihne hlavní roli, vždyť proti radaru snad mohou být snad jen nechápaví voli (pardon občané). Miroslav Pořízek
|