Homo americanus consumerus II

Podrobnosti

Kategorie: Kultura

Twitter

Miroslav Rejzl nám poskytl obraz automaticky generované uniformované dnešní mládeže, vychované v duchu „amerických kulturních hodnot“. Jistě i on si však uvědomuje rozdíly mezi prvky, které jsou součástí americké dominance a tudíž je za amerikanizaci považovat můžeme a prvky, které samy o sobě, svým obsahem pojetím, nabízejí nové možnosti, nové kulturní obzory, nové výzvy.

Tzv. z USA exportovaný americký způsob života vychází ze snahy snáze člověka, dav ovládat – metodou známou už ve starém Římě – chléb a hry. Např. „Americká „hudba“ vzniklá v černošských čtvrtích také jako výraz odporu proti establismentu či hnutí proti válce však do této kategorie nepatří. Bylo by chybou, stejně jako před několika desetiletími odsuzování „mániček“, zjednodušovat pohledy na život současné mladé generace a komplet odmítat vše, čím se zabývá či čemu se věnuje. Tak jako i ony máničky byly výrazem mladé generace „All you need is love“, výrazem protiválečných protestů, protestů proti politikům, zkorumpované politice, moci, tak i třeba dnešní módní tetování, kroužky v nose, rtech, jazyku či v pupíku či kdesi u vagíny, jsou výrazem nikoliv americké uniformity, ale právě naopak snahou být originální, být osobností, vyniknout, odlišit se od šedi života, být in, i když pro někoho dost svérázným způsobem.
Pravda, mnozí starší čtenáři jistě řeknou – odlišnost má být spíše v tom, co je v člověku, co umí, a ne v tom, jak exoticky vypadá, ale dnes je zkrátka doba, kdy i „design“ je důležitý (Bohužel mnohdy důležitější než obsah). A skutečně – oblečení a hudba jsou dvě témata, která mládeží tzv. „hýbou“. Byť ta témata ve skutečném životě důležitá tak nejsou, dekrety či zákazy se nikdo hlubším hodnotám nenaučí. Jaká je alternativa? Jsou příklady vhodné následování? Tedy mimo sekty uzavřené v opuštěných haciendách či statcích?
Problém v „amerikanizaci“ nebo spíše v „americkém konzumním stylu života“ vidím v celé společnosti, která tento styl preferuje. "Výchovou, médii i jinak společnost vyvíjí tlak, který v člověku rozvíjí primitivní pudy a na ně taky hraje - dává mu hry v podobě laciné zábavy, pocit štěstí z hamburgera, rychlé jízdy atd. Protože tak se dotyčný dá skutečně snáze ovládat..." - jak jsem četl zde v diskusi. Sám jsem  viděl i dále zmíněný případ- nějaký psycholog ve zprávách o koncertu Madonny – soutěžilo se o vstupenky za jakoukoliv cenu - řekl - pokud v člověku budeme pěstovat, že je možné mít všechno, přestane mít ostych a pro to, co chce, udělá cokoliv... Sežere brouky, nahatý půjde nakupovat... A to je i dle něho pro vývoj člověka nebezpečné...
V diskusi jistě zazní, že každý si může sám vybrat, co bude dělat, nemusí konzumu podléhat – ale jako tvor společenský je ovlivňován okolím, školou, spolužáky – a mám od kantorů i rodičů jednoznačně potvrzeno, že tlak na to „být in“ je hnací silou každého dítěte, který by jinak byl mezi spolužáky druhořadý. Takže poslušně půjde do Meka, musí mít mobil, boty Adidas či Puma a to ne od vietnamců... Mohli bychom pokračovat dál a dál. Samozřejmě - využívání moderních technologií, poznatků vědeckotechnického rozvoje, to taky není amerikanizace, ale prostě vývoj. Ale k čemu jsou moderní prostředky využívány, to už je věc druhá...
Východisko je jediné – pestrost kultur, multikulturalita – dát prostor všem kulturám, tedy i alternativní, kulturám z jiných zemí a světadílů, vychovávat člověka v úctě k druhému, byť odlišnému, zajistit mu možnost se vícestranně rozvinout a poznávat svět a život. To však bezbřehý individualismus kapitalismu v duchu „já jsem vše a kdo je více“ nenabízí. A i jeho jedna částí mladých vyznávaná podoba – liberalismus – mění svá hesla (mimo jiné i „svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“) do pouhé fráze.

Radek Grabovský