KSM k nadcházejícím volbám

Podrobnosti

Kategorie: Dokumenty

Twitter

Před nastávajícími volbami do Poslanecké sněmovny sledujeme, že dochází v mnoha ohledech k narůstání všeobecné krize současného společenského uspořádání – kapitalismu.

Vláda ministerského předsedy a kapitalisty Andreje Babiše společně se sociální demokracií naplnila očekávání KSM (1), jaké jsme odvozovali z vládního prohlášení v roce 2018 a tehdejší situace. Vláda, která vládla do voleb, se nevymezila a nemohla se ze své podstaty vymezit ani vůči vládnoucím imperialistickým strukturám, natožpak kapitalistické společnosti v této zemi. Za podpory KSČM této vládě docházelo naopak k upevnění obojí moci.

Výsledky tohoto vládnutí

1. Covidová krize, spojující se zákonitě s prohlubující se kapitalistickou hospodářskou krizí, plně ukázala neschopnost kapitalistických států a jejich sdružení poradit si s mimořádnými situacemi, jejich upevňující se závislost na nadnárodních farmaceutických a dalších monopolech. Lidé projevovali (někdy oprávněnou) nedůvěru k předepsaným opatřením, která byla vysoce rozporným a zmatečným výrazem boje buržoazních frakcí, jež vyvolávala ekonomické ztráty i frustraci obyvatelstva. Výsledkem byla vysoká úmrtnost provázející epidemii. Vláda “řešila” ekonomickou krizi inovovanou verzí keynesiánství, která sice krátkodobě udržuje oběh zboží, ale dále zvyšuje zadlužení a nerozšiřuje výrobní síly společnosti. Problémy malopodnikatelů a bankroty napomáhaly urychlené akumulaci velkých kapitalistů. Také všechna “řešení” bytové krize ve velkých městech vedly ve prospěch zisků developerských, realitních a finančních kapitalistů.

2. Vláda pokračovala v zapojení do imperialistických struktur Severoatlantické aliance (NATO), Evropské unie (EU) a dalších, v podřízení se zájmům politiky Spojených států amerických. V určitých ohledech došlo i k posílení jejich nadvlády:

- Ve vyostřeném konkurenčním boji se země podřídila zájmům západních monopolních výrobců - jako při budování telekomunikačních sítí 5. generace, dodávkách očkovacích látek, plánů na budování a dodávky jaderných a dalších energetických zdrojů, dodávky výzbroje. Stále nevyjasněný sedm let starý výbuch muničního skladu se stal záminkou pro razantní zhoršení vztahů mezi Ruskou federací a Českou republikou. ČR hrála pomocnou roli v politice USA proti baltskému plynovodu Nord stream II.

- Nadále narůstalo neefektivní zbrojení a militarizace podle závazku Severoatlantické alianci (2% HDP na obranu). Veškeré snahy o zbrzdění tohoto zbrojení alespoň v době krize byly odraženy nedůstojnými manévry v rámci rozpočtu.

- Do poslední chvíle zachovávala vláda mise AČR v zahraničí, ve službách amerického imperialismu v Afghánistánu, v Iráku a dalších, v zájmu francouzského imperialismu v bývalé kolonii Mali. V Afghánistánu došlo ke stažení až po 20 letech na základě rozhodnutí amerického hegemona a bylo zakončeno krachem okupace a návratu moci Talibů, reakční síly, která dříve byla použita imperialismem proti Afghánské revoluci. Jednalo se o symbolický krach všech intervencí, které se konaly po více než 20 let členství ČR v NATO (Irák, Libye, Sýrie atd.). Tyto všechny intervence, na kterých se současná česká vládnoucí třída podílela, za sebou zanechaly miliony mrtvých, zmrzačených lidí bez domovů a na útěku. Zanechaly po sobě rozvrácené státy a národy. Přispěly ale také k fašizaci příslušníků AČR, která čelí podezření i mučení místních obyvatel.

- Docházelo k posilování zapojení českých pozemních a leteckých sil do vojenských akcí a cvičení u hranic s Ruskou federací v rámci NATO. Naše území bylo stále častěji využíváno k přesunům cizích armád na tato cvičení. NATO tak vtahovala ČR do eskalace válečného nebezpečí v Evropě a ve světě. Každá domácí pokroková síla musí proto trvat na vystoupení ČR ze Severoatlantického paktu a na jeho rozpuštění jako základní podmínce pro mírový rozvoj. Tato vláda (byť s podporou KSČM) žel činila pravý opak, moc tohoto paktu nad osudem naší země posilovala.

- ČR se po boku Evropské unie v tomto období zapojila do aktivit směřujících ke změně režimu v Bělorusku, Venezuele. Z vládních peněz byly financovány aktivity a skupiny směřující ke změně režimů i v jiných státech, včetně socialistické Kuby. Pokračovaly nadstandardní vztahy s banderovskou vládou na Ukrajině a apartheidní vládou v Izraeli.

3. Projekt Evropské unie “Green Deal”, uzavírání stávajících energetických zdrojů, odložení staveb jiných (např. nukleárních) energetických zdrojů, konec těžby uhlí a ukončení produkce vozidel s vnitřním spalováním (při velké závislosti ČR na automobilovém průmyslu) povede k obrovským obtížím, závislosti na dovážených zdrojích, k bankrotům, spekulaci, dalšímu zadlužování státu, nezaměstnanosti, zdražování, problémům s dopravou, dodávkou elektřiny a tepla. Podobný přesun priorit v průmyslovém rozvoji může zvládnout pouze plánovaná produkce socialistického hospodářství se skutečným vyjádřením všech okolností a nákladů a přímým plněním dlouhodobého zájmu pracujících, jejich životního prostředí, jako cílem. Za současných okolností povede nutně k přesunu nákladů a zhoršování situace pracujících a lidových vrstev v zájmu zajištění zisku a životního stylu buržoazie.

4. Během panování této vlády docházelo také (v součinnosti s aktivitami na úrovni EU a propagandistických center NATO) k pomlouvání a vymazávání lidových dějin národů Československa, památky osvobození a ke vzestupu reakčních ideologií. Bylo to vyjádřeno odstraněním několika památníků osvobození Rudou armádou (včetně ikonické sochy maršála Koněva), rehabilitací sil kolaborujících s nacismem (včetně tzv. vlasovců). Uznání úlohy Rudé armády a lidu SSSR na osvobození evropských národů a zásadní porážce fašismu je klíčovou podmínkou při všech budoucích pokrokových, antifašistických bojích.

Je ovšem jisté, že politika této vlády byla jen odstínem politiky, jež by utvořily současné nejsilnější opoziční strany (ODS, Piráti).

V průběhu tohoto období, stejně jako dříve, jsme upozorňovali (2) na zásadní problémy orientace a politiky KSČM, včetně podpory této vlády s jejím vrozeným charakterem, výhradní zaměření na zastupitelskou, hlavně parlamentní politiku, třídní nezakotvenost, snahu ospravedlňovat Evropskou unii, lavírování v otázkách imperialismu a NATO. Nejen vyostřený antikomunismus, ale i tyto zásadní chyby a sociálliberální mutace vedly k dalšímu poklesu vlivu KSČM ve společnosti ve všech směrech, včetně volebních výsledků. Trval ústup strany z vazeb na pracující, sociální třídu, kterou komunisté vždy zastupovali, prakticky neexistovala odborová politika. Z těchto postojů nemůžeme slevit. Plně se projevují právě v období Babišovy vlády, která měla většinu v PSP ČR díky hlasům KSČM. V tomto období se nedařilo proměnit tento vliv na dostatečné prosazování lidových zájmů a vytvářet podmínky pro jejich prosazení. Přitom se ještě více upevnil převrácený poměr mezi stranou a poslaneckým klubem: poslanecký klub místo jednoho z nástrojů uplatnění komunistické politiky se stal vedoucím orgánem, byť oficiálně nezakotveným a strana pouze servisním orgánem pro parlamentní práci. Zcela pomocná úloha KSČM v této vládě, neschopnost řešit své vnitřní problémy, neschopnost sebereflexe vedla k dalšímu rozčarování mezi podporovateli strany.

Přesto si plně uvědomujeme, že ztráta pozice a možné vypadnutí komunistů z Poslanecké sněmovny dnes (poté, co se tak stalo v Senátu již dříve a nyní v některých krajských zastupitelstvech), by znamenaly zásadní negativní zlom v politické situaci v ČR. Mělo by to za následek závažnou politickou porážku dělnické třídy 30 let od kapitalistické restaurace a omezení alternativ pouze na zastánce jednotlivých frakcí vládnoucí třídy. Výsledkem by bylo zhoršení podmínek pro nadcházející třídní boje, které přijdou a budou vedeny z pozice kapitalistické moci. I přes všechny omezení a chybějící koordinaci se prostí komunisté i jednotlivé struktury strany zapojovali do bojů proti útokům na antifašistické pomníky a proti překrucování dějin. Principiálně upozorňovali na sociální důsledky zdražování životních nákladů. Vystupovali v boji za mírovou politiku. Bez parlamentního zastoupení zůstane taková práce bez jednoho z důležitých nástrojů.

Poučení ze sousedních a dalších zemí (např. Polsko, Slovensko), kde již nejsou přítomné komunistické strany na parlamentní úrovni, ukazuje, že to znamená podstatné zhoršení podmínek i v prosazování lidových aspirací a bránění se buržoazní ofenzívě. Jiné strany a sdružení (ať už reformistické nebo národně orientované) nedokážou nahradit roli komunistické strany a naplnit tyto úkoly, naopak samy často vedou buď k ospravedlnění zájmů jedné nebo jiné kapitalistické a imperialistické skupiny, nebo profilují v lidu omezený šovinismus, zabraňují uvědomění si svých dlouhodobých třídních zájmů. Přes veškeré politické problémy je KSČM jedinou významnější stranou, programově se vymezující vůči členství v NATO.

Proto vyzýváme mladé lidi, aby nezůstávali pasivní tváří v tvář kapitalistické ofenzivě. Říjnové volby jsou příležitostí k aktivní účasti a podpoře komunistů nacházející se na kandidátkách KSČM.

Volby - přizpůsobené buržoaznímu komerčně mediálnímu systému - ovšem samy o sobě nic nezmění, pokud nejsou součástí širšího politického pohybu. Zásadní je být aktivní v komunistických organizacích, v odborech, v zájmových a mírových spolcích, na svých pracovištích a školách, mezi sousedy, spolužáky, kolegy. Důležité je získávat zkušenosti a ovlivňovat aktivně politické a ekonomické podmínky. Nedopřávat sluchu dalším pokusům o recyklaci kapitalistických politik – ať už v „nových“ stranách, tak v prokapitalistických „neziskových“ organizacích.

Kapitalismus nemůže mladým lidem nabídnout žádnou budoucnost! Budoucností je jedině moc pracujících - socialismus a komunismus!

Ústřední rada Komunistického svazu mládeže

(1) http://ksm.cz/z-aktivit-ksm/4201-postoj-k-politickemu-vyvoji-v-cr

(2) http://ksm.cz/dokumenty-ksm/4019-vyjadreni-predsednictva-ustredni-rady-ksm-k-parlamentnim-volbam-2017

http://ksm.cz/dokumenty-ksm/4306-ksm-k-vysledkum-krajskych-voleb