76 let od popravy mladých odbojářů v Terezíně

Podrobnosti

Kategorie: Historie

Twitter

 Před 76 lety, 2. května 1945, z přímého rozkazu K. H. Franka, byla v terezínské Malé pevnosti popravena poslední velká skupina komunistických odbojářů. V ten den přijeli do Terezína pracovníci pražského gestapa se seznamem osob, u jejichž jmen byla poznámka „XYZ“. Popraveno bylo 52 odbojářů, mezi nimi členové vedení KSČ pražského kraje, zakladatelé a vedoucí představitelé odbojových organizací Revoluční skupiny Předvoj, Plamene svobody a dalších. Nacističtí okupanti tak v den dobytí Berlína Rudou armádou a po sebevraždě Hitlera chtěli ještě před svou porážkou zanechat „spálenou zemi“ a dokončit své koloniální snažení. Chtěli zbavit porobený národ jeho pokrokové inteligence a politického vedení.

Revoluční skupina Předvoj byla organizace mladých studentů a dělníků, kteří v závěru války usilovala o ujasnění si úkolů nadcházející antifašistické a sociální revoluce. Zakladatelem a organizátorem byla skupina bývalých spolužáků smíchovského gymnázia pod vedením Karla Hiršla. Skupina měla napojení na další organizace včetně III. ilegálního vedení KSČ, z konspiračních důvodů ovšem jednali samostatně. Vydávala ilegální časopis Předvoj, jehož první číslo vyšlo v březnu 1944 v počtu 100 výtisků a postupně rostla až na 1500 výtisků v létě 1944. Od května 1944 vycházel časopis určený pro mladší generaci, Boj mladých.

Předvoj formuloval svůj akční program, který byl v domácím odboji jedním z nejúplnějších programů antifašistické revoluce a jejího přerůstání v revoluci socialistickou. Programové prohlášení Předvoje deklarovalo v červnu roce 1944:

„Revoluční skupina Předvoj (RSP) je organizace komunistických revolučních pracovníků, vytvořená v ilegalitě na území Čech a Moravy seskupením několika zbytků organizací KSČ, doplněných novými pracovníky, kteří za okupace dospěli ke komunistickému uvědomění a sdružili se kolem časopisu Předvoj... Stojíme před revolucí, která musí roztít uzel třídních a národních rozporů, vytvořený fašistickou okupací, před revolucí, která musí splnit sociální požadavky nejširších vrstev lidu a odpovídat skutečným zájmům národa. Česká revoluce může tedy být jen a jen svým obsahem sociální a svou povahou národní.“

Na podzim roku 1944 zasáhlo Předvoj velké zatýkání, což výrazně omezilo práci organizace. V lednu 1945 byli zatčení členové Předvoje transportováni do Terezína.

Nejmladšímu z popravených 2. května 1945 v Terezíně bylo 18, nejstaršímu 57. Mezi nimi tito mladí odbojáři ve věku do třiceti let:

Jiří Balabán (1927-1945)
František Bareš (1920-1945)
Karel Bärtl (1925-1945)
Miloš Dlouhý (1918-1945)
Jaroslav Dvořák (1925-1945)
Josef Hillebrant (1923-1945)
Karel Hiršl (1922-1945)
Vratislav Holát (1926-1945)
Miroslav Hošek (1920-1945)
Zdena Lachmanová (1920-1945)
Jiří Langer (1916-1945)
Miroslav Líva (1923-1945)
Jan Mojžíš (1920-1945)
Jiří Novák (1920-1945)
Antonín Pacovský (1920-1945)
Miroslav Pajer (1924-1945)
Alžběta Schwarzová (1923-1945)
Stanislav Sobolák (1922-1945)
Jiří Staněk (1921-1945)
Čestmír Strouhal (1924-1945)
Jevgenij Šesták (1920-1945)
Jiří Tichý (1924-1945)
Miroslav Vejsar (1919-1945)
Sergej Vezděněv (1916-1945)

Člen Předvoje student Jiří Balabán nedlouho před svou smrtí napsal v Terezíně následující verše:

Je těžko zlomit prudký žití proud!
Jde mlčky zápasník… A rve se přece.
Nebe je ztažené a slunce musí plout,
to slunce po mé zapálené řece -
nebe je ztažené a začíná se dmout.
Slunce se rozlilo a nad hlavou se vzpíná.

A znovu chrčí prudký žití proud!
A chrčí zase: Síla krev a špína.
Jen matka má se smutně usmívala,
když brala ruce mé a horký hlas se lesk.
Jen matka má snad něco tušívala,
že jednou udeřím a zmizím jako blesk.

Hrdinům popraveným v Terezíně věnoval své verše také básník S. K. Neumann:

Mrtví k nám mluví. Předvoj revoluce.
Šedesát čtyři. Nejlepší z nás.
Vy vemte kormidlo! Nám srazili ruce.
Nehleďte zpátky. Není čas.

Dnes není času na věnce a slzy.
Bouře je bouře. Nás vítr svál.
Napněte plachty! (Umřít se musí.)
Na místo všichni! Loď pluje dál.