Komu slouží univerzity?

Podrobnosti

Kategorie: Z domova

Twitter

University změnily 1.1.1999 svou právní formu. Ze státních se staly veřejnými. Tato změna byla nadšeně přijata jako součást demokratizačního procesu ideologické odluky od státu. Veřejná právní forma university v podstatě znamená, že škola spravována elitami, které jsou v souladu se VŠ zákonem zvoleny, navenek se však tváří jako soukromý subjekt.

Předpokládalo se že váženost universit a kultivovanost akademického prostředí jsou dostatečnou zárukou, že bude naplňován účel, za kterým byly VŠ zřízeny, a proto se na university převedly obrovské movité majetky bez uvedení účelu; prostě se předpokládalo, že na kolejích se budou za rozumných finančních podmínek ubytovávat přednostně studenti.
Nedávno jsem předal MŠMT stížnost na UK, mimo jiné kvůli podezření na zneužívání peněz určených na vyplácení ubytovacích stipendií. Ačkoli MŠMT je správcem příslušné kapitoly a existuje podezření, že nástroj určený k vyplácení (UK) stipendií funguje špatně, rozhodlo se MŠMT podstoupit stížnost k vyřízení UK, subjektu, na který jsem si stěžoval. Odpověď UK byla velmi zajímavá, přesto se zmíním jen o některých bodech. Na kritiku forem podávání žádostí (pouze elektronicky) a vyplácení stipendií UK odpovídá jen odkazem na jistý paragraf, který říká, že university se vůči svým studentům nemusí řídit běžnými zvyklostmi správního práva. Jednotlivá očitá svědectví polofunkčnosti web aplikace (mazání žádostí) „vylučuje" konstatováním, že systém byl v funkční. Toto tvrzení ničím nepodepírá; nezdůvodňuje proč je aplikace více funkční než např. loňský zcela nefunkční systém placení kolejného inkasem. Podezření, že zneužívá dominantního postavení na trhu s ubytováváním studentů (penalizace za odstoupení od smlouvy), vyřizuje tímto : jedná se o běžnou komerční praxi. UK nezdůvodňuje, proč je tento krok nutný a správný nebo proč se studentům nesnaží vyjít vstříc; prostě jen konstatuje, že je to možné. Podobná situace je i v jiných oblastech, např. UK není ochotna snižovat „náklady" a následně kolejné (samozřejmě se ani neuvažuje o vstupu strategického partnera, který by dosáhl výkonnosti alespoň srovnatelné s komerční sférou). Místo smyslu a účelu existence VŠ je všeobecně zdůrazňována možnost, což v souvislosti s prakticky nulovou společenskou kontrolou se rovná ovládnutí veřejných věcí na VŠ soukromými zájmy.
Školy pak hospodaří minimálně na hranině zákona a spíše než studenty protěžují např. různé dodavatele stavebních prací. Stačí se podívat na dvě dílčí kontroly, které provedl NKU; obě dopadly katastrofálně. Bylo zjištěno, že university nepenalizovali dodavatele za překroční smluvních dodacích lhůt, nelegálně rozdaly bez výběrového řízení zakázky za více jak 20 milionů, že poskytovaly dodavatelům zálohy až o 83%, než jim umožňovali závazné podmínky, zvyšovali cenu díla až na dvojnásobek, porušovaly smlouvy... Samozřejmě, že je prakticky nemožné získat detailní údaje o hospodaření universit a kritické projevy občanské odpovědnosti nejsou vítány. Pak se může stát, že student je vnímán jen jako zdroj státních dotací a začne mít „cenu" až jako doktorand – typický přístup jednoho bývalého rektora. Špičky samospráv jsou zastoupeny různými téměř lobystickými organizacemi, které často vystupují proti zájmům studentů. Kupříkladu Česká rektorská konference prosazovala školné v době okolo Týdne neklidu; největší problém je však spojen s efektivitou a způsobem hospodaření universit. Domnívám se, že při současném stavu není zaručeno, že zvýšením prostředků v rozpočtech VŠ povede v dlouhodobém horizontu k zvýšení jejich výkonu (např. koleje budí dojem, že jsou schopny prohospodařit téměř jakékoli prostředky). Dalším významným hráčem je MŠMT, které např. prosazuje bezhlavé dělení oborů na bc. a navazující mgr. studium, motivované snahou o často čistě formální zvýšení počtu absolventů. Myslím, že studenti by ocenili spíše možnost přestoupit do bc. programu třeba v 2 ročníku než povinnosti spojené se získáváním titulu, o který v podstatě nemají zájem. Btw. diskutuje se o rozdělení studia i u oborů jako je např. lékařství.
Loni proběhla diskuse o penalizaci studentů, kteří překročí standardní dobu studia (resp. ukončili studium jinak než řádně). Ve skutečnosti některé university přijímají nadměrný počet uchazečů, kdy vzhledem ke kapacitním možnostem je prostředí nastaveno tak, aby značná část prváku musela ze studijních důvodů ze školy odejít. To je problém především technických škol, pro které je vzhledem k výši koeficientů finanční náročnosti takovéto jednání výhodné. Dále nejsou zavedeny v dostatečné míře standarty výuky, které by mimo jiné umožnily hladké uznávání studijních povinnosti a předchozího studia – tj. změna školy by neznamenala téměř automatické prodloužení docházky. Studenti často mění školu také z důvodu, že jim není poskytnuta např. odpovídající kvalita studijních programů, které často jsou naprosto odtrženy od praxe. Následkem mediálních tlaků jsme se místo alespoň částečné kritiky universit, MŠMT apod. setkali jako vždy téměř s bezvýhradnou kritikou postižených studentů, kteří byli paušálně vykresleni jako osoby líne, ledabylé, bez skutečného zájmu o studium.

Z bulletinu SOS student

{moscomment}