Trojjediný záměr německých neonacistů, jako součást cesty ke globální imperialistické diktatuře

Podrobnosti

Kategorie: Názory, polemika

Twitter

Nové vydání Hitlerova "Mein Kampf", Luftwaffe nad Sýrii (bez mandátu OSN) a "Kristallnacht" (Křišťálová noc)

V Německu vyšla kniha s názvem "Christian Hartmann (Hrsg.) u. a.: Hitler, Mein Kampf: Eine kritische Edition. 1. Auflage. Institut für Zeitgeschichte München - Berlin, München 2016, ISBN 978-3981405231 (Christian Hartman /editor/ "Mein Kampf: vydání s kritikou". 1. Vydání. Institut soudobých dějin Berlín - Mnichov.)

Vydání se skládá ze dvou dílů a obsahuje přes 3500 "vědeckých komentářů" k originálnímu textu.

Pouze "vědci a experti" (a zřejmě i neonacisté) přivítali nové vydání knihy, která stála u zrodu režimu, jehož následkem bylo 65 milionů mrtvých a stamilionů raněných lidí v největším světovém masakru v dějinách. Podle těchto vědců a expertů má kniha objasnit, proč se nesmí temná stránka německých dějin opakovat.

Levicová kritika zdůrazňuje, že nehledě na vědecké anotace, se kniha stane krokem k částečné rehabilitaci Hitlera a německého nacismu.

V České republice byla kniha vydána v češtině v roce 2000 a je na internetu volně ke stažení. Na Ukrajině byla kniha vydána rovněž a to dávno před nacistickým pučem v roce 2013.

Je zřejmé, že zájem o Hitlerovo dědictví vzniká v určitém období dějinného vývoje jednotlivých národů a lze z nich předvídat vnitropolitický vývoj těchto zemí.

New York Times uvádějí, že i tato forma vydání knihy zdůrazňuje převahu árijské nadřazenosti Němců, a uskutečnilo se v okamžiku, kdy v mnohých evropských zemích včetně Německa vzniká pravičácké, sociální a rasové napětí v souvislosti s příchodem milionů migrantů.

Vydání "Mein Kampf" nelze spojovat pouze s událostmi v Kolíně nad Rýnem. K podobným událostem došlo i v celé řadě dalších německých měst, v rakouské Vídni, v Salzburgu a v mnoha městech evropských zemí.

Zdá se, že nejen německým příznivcům "konečného řešení" "přiletěl pečený holub přímo do huby".

K tomu je potřeba si všimnout i další události. 6.1.2016 průzkumné letouny německé "Luftwaffe" poprvé od skončení II. světové války zahájily, bez mandátu RB OSN a bez pozvání legální syrské vlády, (stejně jako USA Francie a Anglie) bojovou operaci nad válčištěm občanské války v Sýrii.

Nyní se nevyhneme otázce, nejde-li o plíživou revizi výsledků II. světové války? Smlouvy mezi velmocemi přece zakázaly Němcům, Italům a Japoncům vlastnit bojové letectvo a letecký průmysl.

Anebo je to opravdu tak, že křesťanství miluje "svatou trojici": Vydání Mein Kampf, milovníky "Křišťálové noci" a německé piloty v letounech Luftwaffe nad cizím státem?

Jde vydání knihy Mein Kampf v Německu brát pouze jako boj o historickou pravdu, nebo jako vytváření živné půdy pro nacismus v Evropě?

70. Zasedání Valného shromáždění OSN přijalo 19. listopadu 2015 "Rezoluci číslo:A/C.3/70/L.59/Rev.1", ve které VS OSN vyzývá vlády všech států světa, aby přijaly efektivnější opatření k boji proti glorifikaci nacismu, neonacismu a jiných praktik, které podporují oživování současných forem rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a s nimi spojených intolerancí.

Pro přijetí resoluce hlasovalo 123 členských států OSN, proti byly USA, Kanada, Palau a Ukrajina, 53 států se zdrželo hlasování mezi nimi Austrálie, Nový Zéland, Japonsko a všechny státy EU včetně Německa, Itálie, Španělska, Maďarska, Chorvatska, Lotyšska, Litvy a Estonska, jejichž nacistické a fašistické režimy se podílely na vyvražďování milionů Slovanů, komunistů a Židů v době II. světové války a které by se měly příští staletí kát a omlouvat za zločiny svých předků.

Ve stejný den byla diskutována i "Rezoluce A/C.3/70/L.61" s názvem "Globální výzva ke konkrétním akcím zaměřeným na totální eliminaci rasizmu, rasové diskriminace, xenofobie a s nimi spojené intolerance s cílem splnění "Durbanské deklarace a Akčního programu". Rezoluci podpořilo 128 států, 11 bylo proti, včetně Izraele, USA, Kanady, Německa, Francie, Velké Británie a Austrálie. 44 delegací se zdrželo hlasování - státy EU, Japonska a dalších.

Západní velmoci odmítají "Durbanskou deklaraci" od doby jejího přijetí v roce 2001. Hlavním důvodem je zřejmě kompenzace africkým státům za otrokářství a u Izraele náhrada za rasistické chování k Palestincům.

USA a Izrael opustily jednání Durbanské konference již v roce 2001 a pak v létech 2009 a 2011. Všechny konference probíhaly pod patronací Valného shromáždění OSN.

Proč imperialistické státy jako USA a EU podporovaly a podporují násilné nacistické a fašizující režimy po II. světové válce, včetně Jižní Koreje, Španělska, Jižního Vietnamu, Chile, nyní Ukrajiny, Estonska, Lotyšska, Polska, Maďarska, Polska a dalších států, které nejsou schopny udržet buržoazně demokratickou vládu?

Historie fašismu a nacismu je v podstatě historií krachu nejrozhodnějšího násilného pokusu imperialistické reakce zabrzdit sociální pokrok, zúčtovat s revolučním hnutím. Analýza fašismu potvrzuje jeho historickou omezenost. To však nedává právo na podceňování (jak ukazuje i hlasování v OSN) tohoto nebezpečného sociálně politického jevu.

Diskreditace fašismu v očích lidstva značně zúžila možnosti opakování dějin. Proto se imperialistická politická elita snažila, až na výjimky, realizovat buržoazně-reformní politiku.

Při tom nelze zapomínat, že fašismus nemá pouze varianty, které použili Hitler, Mussolini nebo Pinochet. Odhalení Snowdena jen potvrdila, že v USA vědecko-technický rozvoj umožnil novou formu fašismu. Odposlechy milionů lidí v USA i státech NATO a jejich analýza umožňují dvě věci. Jednak preventivní zásahy proti všem představitelům demokratických stran a hnutí a jejich věznění a za druhé nastolení atmosféry strachu, který brání lidem připojovat se k protestním hnutím usilujícím o politické a sociální změny.

Imperialismus dokáže prostřednictvím svých tajných služeb vytvořit zrůdné situace (11. září 2001) s desítkami a stovkami tisíc zmasakrovaných lidí. Často se tyto provokace ani nesnaží dokonale kamuflovat. Pokud se je snaží levicová hnutí odhalit, jsou okamžitě obviněna z vytváření konspiračních teorií.

Pohled na otázku běženců do Evropy - zejména do Německa.

Představitelům levice je jasné, že vytvořit sociální napětí v Severní Africe a na Středním Východě trvalo desítky let. Za tu dobu musely imperialistické armády USA, Velké Británie, Francie srovnat se zemí města, průmysl, a infrastrukturu v Jugoslávii, Iráku, Afghánistánu, Libyi a nyní v Sýrii a vytvořit v nich podmínky neúnosné nejen pro přežívání obyvatelstva, ale zejména tyto lidi zbavit naděje na zlepšení v budoucnosti. Pak již stačil pouze mediální impuls ve formě - odejděte za štěstím jinam, hlavně do Evropy. Tito lidé jdou, nemyslí na to, že je tam nic dobrého nemůže čekat.

Imperialistické centrály si jsou však, stejně jako tehdy, kdy podpořily Hitlera, dobře vědomy, jaké sociální napětí vznikne. Nemusely dlouho čekat. Dobře vykalkulovaný byl přístup k Německu, které nemohlo obvinit Spojené státy, Velkou Británii, Francii, Itálii a své další spojence z NATO, že podmínky pro exodus vytvořili oni sami svými koloniálními válkami. Stejně tak nemůže odmítnout běžence, protože by bylo obviněno z nacionalismu a rasizmu. Zapomněl jsem podotknout, že odchází hlavně inteligence, která by měla tvořit budoucnost svých zemí a že si sebou nebere ropu a suroviny.

Nevíme, které skupiny německých, nebo jiných tajných služeb vyvolaly provokaci a přivedly běžence k násilí na německých ženách. Je faktem, že se podařilo vyvolat, stejně jako předtím masakrem v Paříži, posílení nacionalistických stran a hnutí. Tato provokace bude využita imperialistickými vládami v Evropě k upevnění policejních opatření proti vlastním pracujícím, odborům a všem levicovým stranám, hlavně komunistickým. Při nejmenším v tom, že nebudou moci odhalovat před lidem podstaty buržoazní politiky. Sociálně ekonomická situace v Evropě se dále zkomplikuje. Evropa se o běžence bude nucena starat a buržoazní vlády na ně svedou veškeré problémy, které vzniknou.

Americkému imperialismu se podařilo realizovat fašistický puč na Ukrajině a zahájit válku cizíma rukama (proxy war) proti Rusku. Z Pobaltských států, Finska, Polska, Rumunska, Bulharska a Turecka vytvořit předmostí pro válečné operace proti Rusku. Donutily Evropu přijmout sankce proti Rusku. Oslabená a zadlužená EU snadno přijme Transatlantickou obchodní a investiční dohodu, která zničí její ekonomiku.

Nejde jen o Německo, mezinárodní příznivci nacismu se snaží postavit rovnítko mezi komunismus a nacismus v mnoha zemích Evropy.

V Estonském Tallinu se v neděli 23. 8. 2015 setkali ministři spravedlnosti 8 států u příležitosti oslav "Evropského Dne uctění památky obětí stalinismu a nacismu".

Zde se rovněž uskutečnila i mezinárodní konference "Zločinné dědictví komunismu a nacismu" (The Criminal Legacy of Communism and Nazism), které se zúčastnili ministři, politici, experti a společenští činitelé řady evropských zemí.

V předvečer konference vystoupil na shromáždění delegátů estonský ministr spravedlnosti a bývalý ministr obrany Urmas Reinsalu s návrhem na založení soudu, který by měl status mezinárodního orgánu pro vyšetřování zločinů komunistického režimu, a řekl, že mají být vyšetřovány stejně, jako se vyšetřují zločiny nacismu. Podle ministra Reinsalua v důsledku zločinů komunismu a nacismu zahynuly miliony osob, včetně Estonců. Pokud by prý pokračovala komunistická okupace i v tomto století, utrpěl by estonský národ nepopsatelný úpadek.

Soud, vzniklý na základě mezinárodní dohody, by měl vypracovat jasný právní posudek zločinů komunistických režimů v zemích, které se připojí k dohodě.

Zástupci ministerstev spravedlnosti Estonska, Lotyšska, Litvy, Polska, Čech, Slovenska, Maďarska a Gruzie vystoupili se společným prohlášením, podporujícím návrh Reinsaula. K posouzení této otázky bylo rozhodnuto svolat skupinu expertů.

Lze se pouze divit, že mezi nimi nebyli představitelé nacistické Ukrajiny a Finska.

Nejen v Estonsku, ale i ve většině států Evropy, včetně České republiky, kde dokonce soud posvětil vydání Hitlerových projevů, a ministryně spravedlnosti Válková se vyjádřila k německé okupaci ČSR, při které bylo vyvražděno 360 000 Židů, komunistů, nejlepších představitelů české inteligence a vlastenců, že se Čechům vlastně nic nestalo, se šíří vlna fašistického extremismu. Vlády ho sice oficiálně neschvalují, ale tolerují ho. Bývalá předsedkyně parlamentu Němcová však uhodila hřebík na hlavičku svým útokem na záporný postoj ministra Zaorálka, v průběhu projednávání asociační dohody fašistické Ukrajiny s EU, že prý připomíná německý nacismus a zpochybňuje tak naše postavení v EU a NATO. Řekla pravdu. EU a NATO opravdu nahradily ten systém, který chtěl světový imperialismus vnutit světu před II. světovou válkou.

Karel Kluz