Světová bezpečnostní konference v Mnichově

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Twitter

Prezident Obama ve svém inauguračním projevu uvedl, že končí desetileté válečné období. V sobotu 3.2. řekl na konferenci jeho viceprezident Biden otevřeně, že uvedené období rozmachu amerického militarizmu nekončí a naopak bude v mnoha regionech světa pokračovat. Zapomněl se ovšem zmínit, jaká utrpení má lid cílených oblastí očekávat.

Mnichovská konference, které se zúčastnili prezidenti, premiéři, ministři zahraničí, vojenské špičky a představitelé vojensko-průmyslových komplexů bylo jako již tradičně fórem, na kterém byly potvrzeny názory (určené světovému veřejnému mínění) na vývoj současných euro-atlantických vztahů mezi USA a jejich spojenci ze států NATO. Tento rok však konference byla ovlivněna atmosférou vojenské intervence do Mali a otevřené podpory teroristické intervence do Sýrie. Na konferenci se ukázala naprostá shoda mezi Washingtonem a státy NATO, intoxikovanými perspektivou využití vojenské síly k omezení negativních vlivů vyvolaných ekonomickou krizí, získáním podílu z přírodního bohatství napadených států a z uloupení jejich trhů.

"Socialistický" prezident François Hollande dal před konferencí přednost účastí na "oslavě" vítězného tažení své armády, letectva a Cizinecké legie do bývalé francouzské kolonie Mali.

Dal při tom jasně najevo, že francouzské ozbrojené síly jen tak rychle na suroviny velmi bohatou zemi neopustí.

Vzhledem ke skutečnosti, že šlo o "bezpečnostní" konferenci, vyzněla Bidenová řeč příliš militantně. Opustil rétoriku o ústupu vlny válek a přešel k realitě signalizováním nových imperialistických bitev na všech místech planety.

Podivným a logicky nevysvětlitelným způsobem se pokoušel vysvětlit spojení dalších úsporných opatření administrativy a Kongresu, škrtících americkou chudinu, s nutnosti enormních vojenských intervencí v zahraničí. Tak zvaná úsporná opatření, doprovázející nejhlubší světovou krizi od "Velké deprese" třicátých let, označil Biden za naprosto nezbytná k tomu, aby si Washington udržel svou schopnost plnit své strategické povinnosti a závazky vůči zbytku světa. Jinými slovy, nesmírné vojenské výdaje budou přeneseny na ramena americké dělnické třídy.

Zdůraznil i upravenou orientaci imperiální zahraniční politiky USA a jejich evropských spojenců na Severní Afriku, kterou odůvodnil tím, že se extremistické síly snaží zneužít situace vzniklé v jednotlivých státech, jako jsou neschopnost vlád řešit problémy, nepředstavitelná chudoba, nezaměstnanost, nesčetné množství zbraní, povalující se bez kontroly po rozbití Libye. Zapomněl však dodat, že to jsou následky neokolonialistické politiky imperializmu. Podle Bidena bude eliminace těchto "hrozeb pro západní zájmy" vyžadovat komplexní přístup - zapojení všech prostředků, které mají USA k dispozici - včetně vojenských. Biden deklaroval podporu americké administrativy francouzské intervenci do Mali slovy: "Boj proti AKIM, (Sekce Al-Kájdy islámského Magrebu, která se rozhodující mírou zasloužila, podporována světovým imperialismem, o porážku Kaddáfího režimu) která sice působí daleko od hranic USA je plně v amerických zájmech."

Přesněji se dá vyjádřit asi tak, že Francouzi sice zasáhli jako první, ale velitelství amerických vojsk pro Afriku - AFRICOM nemůže být z účasti v intervenci vynecháno. Jde přece dělení nepředstavitelného přírodního bohatství.

Biden vyjádřil i málo skrývanou hrozbu Rusku a ČLR varováním: "Washington nebude respektovat prosazování jejich zájmů ve Středoasijských republikách a na Kavkaze a upozornil Čínu, aby se nepouštěla do něčeho, co by byť i jen vzdáleně připomínalo vojenské soupeření s USA."

Biden se rovněž neskrýval s tím, že Spojenými státy vedené ofenzivy nejen na Středním východě, ale i v Africe jsou zaměřeny k omezení čínského vlivu v regionech.

Většina médií se na konferenci soustředila na Bidenovou poznámku, že Spojené státy jsou připraveny na dvoustranná jednání s Íránem a v podtextu se ho snažila označit za náznak nové a rozumnější politiky vůči Íránu. Ten je však v interview pro Süddeutsche Zeitung zklamal prohlášením, že prostor pro jednání nebude otevřen do nekonečna. Alternativou je vojenská intervence.

Navíc označil íránský nukleární program za "hrozbu národní bezpečnosti Spojených států" a zdůraznil, že USA "zabrání Íránu získání jaderných zbraní". Opakoval i záminku, kterou použily USA k přepadení Iráku v roce 2003. Podle něj je na řadě Írán, aby dokázal, že nevyvíjí jaderné zbraně.

Ministr obrany Izraele Ehud Barak na konferenci otevřeně hrozil Íránu vojenskou intervenci: "Opakujeme, že pro nás je jaderný Írán nepřijatelný a my nevylučujeme žádnou možnost, abychom mu to překazili. Izrael to myslí vážně a očekává totéž i od ostatních".

Pokud jde o Sýrii, Biden opakoval americký požadavek změny režimu. Označil zákonného prezidenta Sýrie Asada za tyrana, držícího se moci a který již není nadále vhodným pro vedení syrského lidu a musí odejít. Podle zprávy londýnských Times daly USA Izraeli zelenou k dalším leteckým útokům na cíle v Sýrii, podobným náletům z 30. 1. 2012.

Představitelé evropských mocností dali na konferenci najevo, že jsou ochotni podílet se pod vedením USA na rekolonizaci Afriky a Asie.

Německá vláda zdůraznila, že nebude stát stranou. Jak ministr zahraničí Guido Westerwelle tak i obrany Thomas de Maiziere

potvrdili význam spolupráce s USA a podpořili západní intervenci do Sýrie i vojenský přepad Mali.

Westerwelle přislíbil Spojenými státy vyzbrojované a financované "Národní koalici syrských revolucionářů a opozičních sil" vedené Al-Khatibem podporu Německa.

De Maiziere využil konference k oznámení, že německá vláda zvýší podporu francouzské armádě v Mali a vyšle 40 instruktorů k výcviku malijské armády a tankovací letoun k zásobování francouzských stíhacích bombardérů.

Přes halasná prohlášení o jednotné imperialistické frontě proti do nemožnosti ožebračovaným občanům bývalých kolonií, bylo cítit, že není všechno zlato, co se třpytí.

Zejména největší evropská průmyslová mocnost Německo má velmi malý zájem o konfrontaci s ČLR a Ruskem, na kterých je jejich ekonomika do značné míry závislá. Proto také Westerwelle několikráte zdůraznil význam partnerství Německa s Ruskem.

Ruský ministr zahraničí Lavrov sice přislíbil jednání s vůdcem syrské "Národní koalice" Al-Khetabem, ale v odpovědi Bidenovi potvrdil ruské odmítnutí přípravy války proti Íránu a odstranění prezidenta Asada v Sýrii.

Al-Khetab ve vystoupení na konferenci dokonce vyjádřil ochotu jednat s představiteli syrské vlády pod pokryteckou záminkou zabránit pokračování krveprolití (realizované teroristy, v jejichž čele stojí). O detailech jednání s Lavrovem se na konferenci jednalo pouze v zákulisí.

"Mnichovskou bezpečnostní konferenci" lze označit za pouhou součást obrovské dezinfromační mašinérie imperializmu, která má skrýt přípravy na další válečné intervence, jejichž cílem je zakrýt podstatu válek a předhodit občanům vylhaný, ale pravděpodobný motiv pro její rozpoutání. Rozhodující příčinou pro vedení válek je však válečný byznys.

Dějiny ekonomiky USA zaznamenaly za posledních šedesát osm let jejich vývoje pouze jedinou konstantu. Je to úzký vztah mezi vojenskými intervencemi a růstem ekonomiky. Vojenské výdaje jsou americkou vládou považovány za významnou formu veřejných výdajů, které podporují rychlý rozvoj ekonomiky. Wall Street Journal 4.2.2003 uvedl, že v období přípravy na intervenci do Iráku, představují vojenské výdaje jedinou pozitivní stránku "slabé americké ekonomiky".

Konkrétní přednosti vojenských výdajů jsou mnohostranné:

a/ Vojenské výdaje posilují jeden z významných sektorů americké ekonomiky, vojensko-průmyslový komplex, nyní pod názvem "letecký, počítačový a elektronický komplex", který zahrnuje celkem 85 000 společností s miliony zaměstnanců.

b/ Vojenská výroba není z důvodů národní bezpečnosti vystavena mezinárodní konkurenci. Téměř všechny finanční prostředky získané prodejem zbraní a bojové techniky jdou americkým společnostem.

c/ Prostředky na obranu jsou ze státního rozpočtu financovány nejen přímo zbrojní společnosti, ale i výzkum a vývoj nejmodernějších technologií.

d/ Export zbraní a bojové techniky představuje jednu z nejvýznamnějších obchodních položek USA (47% světového obchodu se zbraněmi). Od první dohody o GATT v roce 1947 existuje pro vojenský průmysl USA výjimka, zdůvodněna "národně bezpečnostními zájmy", která umožňuje vést vládě USA ochranářskou a dotační politiku v oblasti exportu zbraní a bojové techniky, které jsou pro ostatní sektory zakázány.

Zisky zbrojních společností se tak v posledním období značně zvýšily a v roce 2011 dosáhly asi 585 miliard USD.

Důležitý je i zisk z byznysu rekonstrukce zemí zničených loupežnými válkami.

Již před intervencí do Iráku uvedl tehdejší mluvčí prezidenta Bushe: "Skutečným problémem budoucnosti jsou platby za rekonstrukci Iráku. A Irák, na rozdíl od Afghánistánu, je bohatou zemí. Jsou zde nesmírné zdroje surovin, které oficiálně náleží iráckému lidu. Existuje tedy mnoho způsobů jak získat úhradu za rekonstrukci". Totéž platí doslova o Libyi. Kolaborantské vlády, nastolené okupačními většinou americkými sílami jako režim vedeny Al-Malikim v Iráku nebo Karzáim v Afghánistánu jsou plně závislé na okupantech a platí jednak z prostředků zmrazených ve světových bankách a jednak svým přírodním bohatstvím.

Spojené státy tak pokračují v rozvíjení své vojenské strategie na Středním Východě a v Africe s cílem ovládnout největší světové zdroje ropy a surovin a zabránit ČLR v přístupu k těmto zdrojům. Administrativa USA pokračuje v koncentraci zbraní a bojové techniky v blízkosti Íránu. Postupuje podle scénáře použitého proti Iráku a Libyi. Bez jakýchkoliv důkazů obviňují Írán ze záměrů výroby jaderných zbraní, pokračují v podpoře Izraele a vedou teroristickou válku v Sýrii, s cílem odstranit jejího prezidenta, ukončit jeho antiimperialistickou politiku v regionu a usnadnit likvidaci Íránu.

Karel Kluz