Ze Sýrie do Gazy

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Twitter

Oslabení Sýrie povzbudilo Izrael a vydláždilo cestu k masakru

Tento článek se objevil na serveru www.counterpunch.org 21. listopadu, v den, kdy bylo oznámeno zastavení palby. Na závažnosti ani na aktuálnosti mu to neubírá. (pozn.překl.)

S víc než stovkou dosud uvedených obětí izraelských náletů a s dalšími sedmi sty zraněnými se útok na Gazu začal podobat masakru při operaci "Cast Lead" (Lité olovo) z let 2008-9. Panují obavy z pozemní invaze, a izraelští politici se opět předvádějí obvyklým sionistickým populismem o potřebě "dostat Gazu bombardováním zpátky do středověku" (místopředseda vlády Eli Yishai) a "srovnat Gazu se zemí" (syn Ariela Sharona Gilad). Jenže dnešní situace v oblasti se velmi liší od tehdejší. V roce 2009 "osa odporu", Írán, Sýrie, Hizballáh a Hamás, byla silná, a Írán podnikal konkrétní kroky ve vojenských dodávkách Hamásu v době, kdy to nejlepší, co většina ostatních států mohla nabídnout, bylo sterilní - a všeobecně pokrytecké - "odsouzení". Jak podotkl zpravodajský analytik Stratfor, kde "se zbytek oblasti obloukem vyhýbal přímému zapojení, Írán byl výjimkou. Zatímco arabské režimy Hamás vyobcovaly, Írán pracoval na tom, aby jej udržel v boji". (Poznámka překladatele, i když pro většinu čtenářů možná zbytečná: Íránci jsou Peršané, nikoli Arabové, a rádi to dávají náležitě najevo.) A upřesňuje : "Počátkem ledna 2009, uprostřed operace Cast Lead, Izrael zjistil, že Írán údajně plánuje dodat do Gazy 120 tun zbraní a výbušnin, včetně protitankových řízených střel íránské výroby Fajr-3 s doletem 40 kilometrů (25 mil) a pětačtyřicetikilovými bojovými hlavicemi. Zasažení Tel Avivu a Jeruzaléma raketami dlouhého doletu Fajr jsou dokladem toho, že íránské úsilí pokračuje."

Hamás navzdory tomu, že se nedávno od "osy odporu" distancoval, odsunul svůj hlavní štáb z Damašku a vyjádřil podporu protivládním milicím v Sýrii, i nadále spoléhá na íránské zbraně coby na nejúčinnější odpověď vůči izraelské agresi. Skutečně to jsou tyhle zbraně - raketové střely Fajr-5 - co v Izraeli vyvolalo takový nevídaný rozkol, když dosáhly na předměstí Tel Avivu a poprvé od roku 1991 vehnaly obyvatele města do protileteckých krytů. Izraelci nejsou zvyklí na tak přímý dopad vojenských operací jejich země na jejich vlastní životy, a právě tenhle aspekt konfliktu je tím, co je s jistotou pro Izrael prvotní, převažující odmítání pozemní invaze do Gazy, když takový tah podporuje jen necelá třetina Izraelců. Izraelci se nezúčastňují svých vojenských operací, které mají takový přímý dopad na jejich vlastní životy, a právě tento aspekt konfliktu vedl k tomu, co je s jistotou pro Izrael prvotní , zdrcující odmítnutí pozemního vpádu do Gazy; podpořila jej toliko necelá třetina Izraelců.

Nicméně Palestinci, ač dobře vybavení, jsou v určitém směru izolovanější než kdy jindy. V době, kdy čelí tomuto konfliktu, vzepnutí Muslimského bratrstva v celé oblasti ve vyvstavším "Arabském jaru" by mělo být dobrou zprávou pro Hamás - který je konec konců právě odnoží Bratrstva - zdánlivé padání Arabského jara do sektářského konfliktu , směrovaného proti šíitským muslimům v oblasti, vlastně posloužilo k oslabení spojenců Hamásu a tudíž zanechalo Gazu zranitelnější vůči přesně tomu útoku, jaký teď zakouší. Přesněji, probíhající ničení Sýrie pod náporem ozbrojených band, vycvičených a zaplacených Západem a jeho spojenci, ochromilo klíčového palestinského spojence a povzbudilo tak Izrael v přesvědčení, že může beztrestně zaútočit. Jak podotkl před týdnem ve svém projevu vůdce Hizballáhu Nasrallah ("nechytřejší chlapík na Středním východě", jak prohlašoval bývalý zástupce ministra zahraničí USA Richard Armitage): "Izrael využívá nepokojů v Sýrii při útoku na Gazu. Ke dnešní agresi dochází v jiném kontextu než v roce 2008. V roce 2008 byla osa odporu více schopná zesílit podporu Gaze a tamnímu odporu, a to byl případ před rokem 2008 i po roce 2008, a z toho důvodu vidíme dnes výsledky. Jedna ze zásobovacích cest do Gazy je přerušená, a to Sýrie. Už nemůže poskytovat materiální podporu, i když stále zaujímá politický postoj. Izrael využívá bojů v Sýrii, obratu priorit, změny nepřátel v přátele a přátel v nepřátele. Vidí to jako dobrou příležitost k obnově zastrašování a k úderu na raketová zařízení v Gaze, u nichž si Izrael uvědomuje, že bude těžké je nahradit ve světle situace v Sýrii." Skutečně, s tím, jak se sektářské útoky, k nimž v Sýrii dochází, přelévají do Libanonu, samotný Hizballáh je podobně v situaci, kdy sotva může poskytnout Gaze ten druh podpory, jaký jí dal v roce 2006, například otevření druhé fronty v reakci na izraelské ostřelování Palestinců. A opět Stratfor : "Hizballáh bude zřejmě nesmírně opatrný v rozhodování, zda se téhle války zúčastnit. Jeho osud je spjatý s osudem k boji připraveného režimu syrského presidenta Bashara al Assada; kdyby Sýrie zpřetrhala sektářské linie, Libanon by zřejmě spadl do občanské války, a Hizballáh si bude muset uchovat sílu i zdroje pro domácí bitvu proti svým sektářským rivalům."

Proto padne-li Sýrie, můžeme očekávat mnohem víc izraelských masakrů jako je ten, který momentálně probíhá. Sýrie nejen že bude zcela vyhozena z "osy odporu" a Hizballáh bude ponechán bez zásobovací linie z Íránu, ale i Írán sám o sobě bude ponechán o samotě a nebude už tak schopný dodávat do Gazy rakety, jež budou jejím jediným účinným odstrašujícím prostředkem vůči obnovované izraelské okupaci.

Což jaksi vysvětluje, proč Izraelci tolik podporují syrské vzbouřence, s Peresem a Barakem plně svou váhou za milicemi. Syrská podpora Hizballáhu a pouto, jež poskytuje Íránu, byly dosud klíčovou překážkou schopnosti Izraele napadat beztrestně Palestince a tudíž vnutit Palestině konečné řešení. V tomto okamžiku zůstává hlavní překážkou izraelskému diktátu Fajr-5.

DAN GLAZEBROOK, 21. 11. 2012

Dan Glazebrook je politický spisovatel a novinář. Pravidelně se věnuje mezinárodním vztahům a používání státního násilí v britské domácí i zahraniční politice.

překlad Vladimír Sedláček