Z všeobecné vůle kubánského národa

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Twitter

Proto také jakákoliv analýza, která by se realizovala o kubánské migrační problematice, se neúprosně dotýká politiky nepřátelství vlády Spojených států, prováděné proti Ostrovu po více než padesát let. Uvalení nezákonné a genocidní blokády a pokus vytvářet vnitřní opozici formou podvratných akcí a placených agentů byly jejími hlavními součástmi. Tato politika zahrnovala vše od mediálních kampaní a krádeží mozků až po teroristické atentáty, sabotáže a agrese všech typů.

Kubánská migrační politika se po celá tato dlouhá léta Revoluce zakládala na uznávání práva občanů cestovat, emigrovat a bydlet v zahraničí a na vůli upřednostňovat vztahy mezi lidem a jeho emigrací. Zároveň byla založena na legitimním právu bránit se proti agresivitě Washingtonu. Dispozice k regulování migračních toků ze země byly přijaty v prostředí vynuceném agresemi v této oblasti, prováděné různými severoamerickými vládami při využívání morálních stimulů ze strany jejich spojenců na Miami.

Jak řekl prezident, Raúl Castro, při závěru osmého řádného zasedání Národního shromáždění lidové moci minulého 23. prosince 1911: ...nesmíme zapomínat, že jsme jedinou zemí na planetě, jejímž občanům je dovoleno usazovat se a pracovat na území Spojených států bez jakéhokoliv víza... v důsledku zločinného zákona o "kubánské úpravě"... a politiky "suchých nohou, mokrých nohou", podporující příchod lidí a mající za důsledek úmrtí četných nevinných osob.

Od samého začátku Revoluce byla naše země obětí všemožných krádeží jejích odborníků. Více jak polovina šesti tisíc lékařů, se kterými jsme v oněch momentech počítali, emigrovala zejména do Spojených států. Velký počet nejlepších inženýrů a techniků bylo také nabádáno k emigraci s úmyslem zabránit ekonomickému a sociálnímu rozvoji státu. K těmto akcím se přidávaly později vízové programy pro kubánské odborníky ze zdravotnictví, zavedené Washingtonem v roce 2006 s podobnými záměry.

A proto, dokud přetrvávají politiky "krádeží mozků", směřující k olupování naší země o nepostradatelné lidské zdroje z hlediska ekonomického, sociálního a vědeckého rozvoje, bude Kuba povinna uplatňovat opatření na obranu na této frontě.

Dvojí měřítko a nehumánní charakter této politiky, která na jedné straně podněcuje k odchodu z naší vlasti a na druhé straně znesnadňuje emigraci legální, řádnou a bezpečnou cestou, měla jasný záměr, měnit Kubánce, kteří se chtějí usazovat v jiných zemích, v domnělé opozičníky a ve faktor vnitřní destabilizace.

V důsledku této iracionální a nezodpovědné politiky po dobu oněch dlouhých let došlo k několika migračním krizím: Camarioca v roce 1965, Mariel v roce 1980 a krize "převozníků" v roce 1994.

Přesto Kuba dávala stále najevo svou připravenost spolupracovat na hledání rozumných řešení tohoto komplexu problémů a trvale pracovala na normalizaci vztahů ke svým emigrantům, upřednostňovala cesty spořádané emigrace do zahraničí z osobních důvodů.

Nová migrační opatření, oznámená na základě suverénního rozhodnutí kubánského státu, nepředstavují izolovaný akt, nýbrž jsou součástí nezvratného procesu normalizace vztahů emigrace se svou vlastí.

Při loučení s Jeho Svátostí Benediktem XVI. kubánský prezident řekl: "Uznáváme vlastenecký přínos kubánské emigrace od rozhodujícího příspěvku v boji za nezávislost pracovníků tabákového sektoru v Tampa a Cayo Huelco a všech, kteří byli podporou tužeb José Martího, až po ty, kdo se dnes staví proti oněm, co útočí na Kubu a manipulují s emigračním tématem z politických důvodů. Vyvinuli jsme dlouhá úsilí k úplné normalizaci vztahů Kuby s její emigrací, cítící lásku k vlasti a ke svým rodinám, a budeme v tom pokračovat v souladu se všeobecnou vůlí našeho lidu."

Úvodník v Granma Internacional ze 17.10.2012

Překlad: Vladimír Horák

17.10.2012