O blížícím se triumfu demokracie v Sýrii

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Twitter

5. 6. 2012 syrská televize oznámila, že syrská vláda vyhostila velvyslance USA, Velké Británie, Francie, Švýcarska, Španělska, Itálie, a chargé d´affaires Belgie, Bulharska a Kanady.

Koncem května se celá řada států, které vytvořily spojenectví tzv. "Přátelé Sýrie" rozhodla vyhostit syrské velvyslance, a v některých zemích i nižší diplomaty, na základě zfabrikované informace o tom, že syrské ozbrojené a bezpečnostní síly povraždily v městečku Húlá přes sto syrských občanů, z toho desítky malých dětí a žen.   

Smyčka na hrdle prezidenta Asada je dále utahována.

Koncepce řízeného chaosu od Maroka po Indonésii, která se před desítkami let stala součástí doktríny americké zahraniční politiky, je úspěšně realizována a kromě předstíraného odporu Ruska a ČLR, které občas v RB OSN vetují přímou agresi proti muslimským zemím, se nesetkává s žádným odporem. Z veta těchto dvou velmocí (z nichž ruské je pouze pokrytecké, které má kamuflovat Putinovu lásku k USA, EU a hlavně NATO před vlastními patrioty a komunisty) vůdce imperialistických velmocí hlava příliš nebolí: pokud se rozhodnou, že invaze na území suverénního státu je nejvyšší prioritou (údajná ochrana obyvatelstva před vlastním barbarským tyranem), může se agrese uskutečnit pod velením NATO.

Jedním z rozhodujících faktorů pro přípravu agresivní války je zjištění síly protivzdušné obrany (PVO) protivníka. To se potvrdilo i v dlouhodobé přípravě války proti Libyjské socialistické Džamahirii, kdy mnohaleté předstírané přátelství politických představitelů USA, Velké Británie a Francie s plukovníkem sloužilo především k získávání informací o libyjských ozbrojených silách a ověřování legend o dokonalosti libyjské PVO.

Od pádu SSSR se nikdy prozápadní ruské a čínské vlády nepokusily dodat ohrožovaným zemím moderní prostředky PVO. To se potvrdilo i ve vztahu k Íránu, kde v roce 2011 nakonec ruská vláda, zřejmě pod tlakem velení NATO, zrušila již zaplacený kontrakt na dodávku protiletadlových řízených střel S 300.

Podobně Rusko zradilo i Jugoslávii (kde stačilo k odražení vzdušné invaze pouze několik baterií S 300. Ve velení NATO by si nikdo nedovolil ztrácet každou minutu bojový letoun v hodnotě mnoha desítek milionů USD).

S mlčenlivým souhlasem Ruska a Číny se podařilo prosadit trvalý chaos v Libyi, stejně jako předtím v Iráku. Nyní je na řadě Sýrie.

Mohl by osamocený Asadův režim vůbec čelit západní vojenské a arabské invazi? Jistě, že ne. Otázka jeho likvidace a nastolení chaosu v mírumilovné Sýrii je pouze otázkou času. Nyní syrská armáda a bezpečnost bojují proti západem vysílaným, vyzbrojeným a řízeným teroristickým skupinám z Kataru, Saudské Arábie, Emirátů, Afghánistánu a Al Kájdy samostatně.

Při tom skutečná podpora Sýrie v dané situaci vyžaduje pouze tři věci:

• moderní prostředky PVO;
• součinnost s ministerstvy obrany a bezpečnosti při organizaci obrany proti ozbrojené vnější invazi;
• končení vysílání teroristických skupin k boji se syrskou vládou.

To vše je v silách Ruska i Číny a bude záviset pouze na politické vůli, zda vlády obou států tyto kroky uskuteční. Je však pravděpodobné, že se obě vlády neodhodlají k likvidaci hlavního ohniska napětí na Středním východě. Obě se omezují výlučně na diplomatické metody, které jsou po pádu SSSR imperialistickými velmocemi naprosto ignorovány, protože nejsou podloženy skutečnou silou. Ruské ministerstvo zahraničí trvale dementuje obviňování vlastní opozicí ze spolupráce s USA v otázce odchodu prezidenta Asada. Se stupňováním útoků organizovaných teroristických skupin se v Sýrii situace vyhrocuje. Nejde o chaotické a náhodné útoky proti vládním jednotkám, ale o přesné zásahy proti cílům stanoveným velením NATO, na základě zpracování zpravodajských informací nejen od agenturní sítě na území Sýrie, ale i údajů získaných ze špionážních satelitů. Teroristické skupiny mají na rozdíl od vládních bezpečnostních sil dokonalé prostředky spojení.

USA jsou rozhodnuty realizovat svůj plán ovládnutí surovinových zdrojů v Asii a nějaký Asad nebo Ahmadinedžád jim v tom nezabrání.

Na vyřešení situace kolem Sýrie nebude třeba dlouho čekat. Před volbami nového amerického prezidenta musí být Sýrie podrobena. Bude to další vítězství demokracie, liberalismu, humanity a spravedlnosti a to i k radosti některých tak zvaných "komunistů" jakým je na příklad Hassan Charfo a mnozí další, kteří jen čekají na smrt muslimských diktátorů, po které nastoupí, podobně jako v Libyi "ráj".

K.K.