Vzkaz Romana Smetany Klausovi a Langerovi

Podrobnosti

Kategorie: Z domova

Twitter

Řidič Roman Smetana, odsouzený k odnětí svobody na 100 dní za své politické vyjádření odporu vůči současnému establishmentu pomalováním předvolebních plakátů parlamentních politických stran, zareagoval na odmítnutí milosti od presidenta V. Klause následujícími slovy: "Od Václava Klause jsem milost stejně nechtěl. Já ho považuji za zloděje, je to člověk, který svým jednáním umožnil rozkradení země. Pomáhal zlodějům a z mého pohledu je to také zloděj".

Roman Smetana ukázal občanskou statečnost a zásadovost tváří v tvář státní moci a politickým silám, jejichž zkorumpovanost dorostla do takových rozměrů, kdy se politický klientelismus, prorostlost politických stran, státních struktur a (tajné) policie s organizovaným zločinem staly charakterovým rysem současného systému státní moci

Uvěznění Romana Smetany, které vyvolalo u veřejnosti odpor, je názornou lekcí všem, jak státní moc trestá odnětím svobody vyjádření politického názoru, zatímco šíbři tunelující desítky a stovky milionů korun ze státního rozpočtu na účty spřátelených soukromých firem jako je například Alexander Vondra (ODS) a jemu podobní se dále vesele vysmívají lidem z televizních obrazovek.

Smetana byl po více než měsíčním věznění 24. května podmíněčně propuštěn na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu, ovšem hrozba jeho dalšího uvěznění zatím stále trvá. Ihned poté, co opustil zdi olomoucké věznice, poslal Roman Smetana následující SMSku Ivanu Langerovi, jenž byl v době pomalování plakátů politických stran vůdcem olomoucké ODS a jehož manželka Smetanu odsoudila: "Zdravím tě Ivane, jsem opět na svobodě, bohužel doba mého věznění byla příliš krátká na nápravu. Snad se tě nedotklo tykání, ale vězni si tykají běžně, tak alespoň víš, do čeho půjdeš. Pozdravuj ode mne svou paní. Roman Smetana".

Občanská nespokojenost roste, jak ukázala více než stotisícová protivládní demonstrace 21. dubna, na níž byl Roman Smetana zatčen. A arzenál masmediálního formování veřejného mínění a ideologických aparátů státu od školních osnov, přes Úřad pro studium totalitních režimů až po širokou paletu antikomunistických "nevládních" organizací začíná mít potíže při zakrývání zkorumpovanosti veřejné moci a podstaty sociálně-ekonomického systému, z něhož tato moc vychází.