Holešovská výzva, Národní rada a demonstrace 15. března 2012

Podrobnosti

Kategorie: Z domova

Twitter

Dvacet tisíc lidí vyšlo po celé České republice ve čtvrtek 15. března 2012 do ulic. Požadovali demisi vlády, odstoupení prezidenta republiky a zastavení vládních reforem. Svolavateli demonstrace byli iniciátoři Holešovské výzvy potažmo Národní rada. Přestože se tato demonstrace na první pohled jeví jako přirozený projev nespokojenosti občanů, měla již před svým zahájením na sobě mnoho podivného a prakticky všechny levicové subjekty se od ní distancovaly.

Svolavatelé akce, kteří vytvořili takzvanou Holešovskou výzvu, jsou lidé poněkud podivného politického původu z okruhu DSSS, Pravého bloku a dalších subjektů s hraničně a někdy až otevřeně fašistickými tendencemi. Iniciátoři tzv. Holešovské výzvy prohlašují, že ji podpořila různá sdružení, ale zamlčují, která. Podporovatelem tohoto hnutí je i antikomunista Jan Šinágl. Hlavními organizátory Holešovské výzvy a tím i demonstrace ze čtvrtka 15. 3. 2012 jsou Jaroslav Popelka, blízký spolupracovník fanatika Petra Cibulky, Zdeněk Ponert, taxikář účtující si 99,- kč za ujetý kilometr, esoterik Antonín Mareš či fašističtí aktivisté Jan Skácel a Ladislav Malý.

Národní rada (alias Holešovská výzva) požaduje okamžitou demisi vlády a jmenování nového předsedy vlády, který bude sestavovat vládu odborníků. Tento nový předseda vlády bude jmenován na základě předloženého návrhu, který vzejde z konsensu lidového hlasování, které bude řídit Národní rada jako orgán vzešlý z rozhodnutí Holešovské výzvy. Více zde: http://www.narodni-rada.cz Jedná se v podstatě o zatím nejagresivnější variantu toho, co jsme už zažili od roku 1989 nesčetněkrát s pravicovými podvodníky na občany ČR v podobě OH, ODA, US, SZ, VV a TOP09, tentokrát ovšem i s jasně fašistickými prvky, které se umně skrývají za proklamovanou občanskost a záměrnou nečitelnost personálně-organizačního pozadí iniciativy. Ohrožení vlády pravice, formálně kryté rouškou ODS, se vždy řešilo tvorbou satelitů, kteří lidem dávali falešné naděje na něco nového a nezkorumpovaného. Vyslovenou parodií na boj s korupcí pak bylo vytvoření strany Věci veřejné, známé těmi nejhloupějšími korupčními aférami. Holešovská výzva však není ani VV ani US. Byla by to otočka zcela doprava. Pokud v roce 1989 došlo pod vedením Václava Havla ke změně ze socialistického zřízení na mafiánský kapitalistický stát, pak nyní pod vedením výše zmíněných aktivistů Holešovské výzvy se má jednat o ještě větší otočku směrem k fašismu. Tunelaření, rozkrádání a humanitární bombardování má nahradit nebo překrýt nacionalismus. Kartu nacionalismu vytahuje při mobilizačních hrátkách na opozici vůči EU také ODS, která tam tuto republiku zatáhla. Hraje se zde na společenský korporativismus, čili zavedení pořádku bez politických stran a organizovaného prosazování třídně definovaných zájmů pod obnošeným národoveckým hávem, kde prý najde teplo domova pán i kmán. Receptem tak podle aktivistů Holešovské výzvy není systémové řešení svržením vlády a moci kapitálu, ale její ponechání pod kuratelou morálně čistých odborníků realizujících sliby o národním blahu. Dále se črtá možná i cesta ve směru ke koncentračním táborům, masovému zatýkání, tvorbě ghet a možná i přípravě na III. světovou válku. Podobně jako ve třicátých letech 20. století evropská buržoazie zachraňovala krizí lámaný kapitalismus fašistickou terapií, tak i dnes sahá ke stejným prostředkům. Fašismus nabízí velmi jednoduchá řešení, pochopitelná i pro sebeprimitivněji uvažujícího člověka. A hlavně, fašismus nelikviduje podstatu kapitalismu - vykořisťovatelské vztahy mezi buržoazií a proletariátem. To si ovšem většina obdivovatelů Holešovské výzvy neuvědomuje.

Aktivisté z Národní rady svolali demonstraci na 15. března 2012 na náměstích velkých měst. Pro organizační nedostatky později omezili výzvu na Prahu a Brno. Nespokojenost lidí však dosahuje takové míry, že se sešli i tam, kde to sami vyzyvatelé nepředpokládali. Například v Olomouci vzniklo rozčarování nad tím, že na náměstí přibližně 200 lidí marně čekalo na organizátory demonstrace. Sešlost se pak změnila pod vedením aktivistů "Occupy Olomóc" v diskusní setkání. Promluvily zde asi dvě desítky lidí náhodně vystoupivších z davu. Jeden ze starších hovořících sice vyzval k podpoře Holešovské výzvy, ale aktivisté z Occupy Olomóc uvedli situaci na pravou míru tím, že odkryli účastníkům pravdu o politickém pozadí této organizace a varovali před fašistickými tendencemi svolavatelů této demonstrace. Podobně neorganizovaná byla sešlost v Prostějově, kde se rovněž sešlo na náměstí před radnicí asi 200 občanů, aniž by našli organizátory. V Jihlavě se stejný počet lidí dočkal aspoň reprodukce nahraného čtení výzvy a podepisování jejího textu. Rozdávaly se žluté nálepky na oděv. O něco větší účast byla Ve Žďáru nad Sázavou (Popelka bydlí v nedalekém Novém Městě na Moravě), kde zhruba 300 účastníků oslovil za organizátory řečník Kocourek. Hovořil o úpadku posledních 20 let, o tom jak důchodci, kteří poctivě pracovali, jsou teď konfrontováni se sociálními problémy, mladí nemají perspektivy a vše je rozkradeno, což vzbudilo u frustrovaných občanů kladnou odezvu. Mluvčí dále kritizovali předsedkyni poslanecké sněmovny za ODS Němcovou, jež ze Žďáru pochází. Své negativní hodnocení Němcové potvrdili svými výkřiky i shromáždění lidé. Řečník na demonstraci dále odmítl všechny politické strany a prohlásil, že akce bude mít pokračování a že iniciátoři výzvy budou organizovat shromáždění, dokud nedosáhnou cílů. Lidé se sešli v počtu asi 1000 osob v Hradci Králové a rušno bylo i v Liberci. Demonstrace probíhaly i v mnohých dalších městech, přičemž největší účasti se dočkaly Ostrava, Brno a Praha. Ostrava pravděpodobně drží rekord s přibližným počtem 6000 účastníků, který oficiální média již tradičně ve zprávách snížila na jeden tisíc. Demonstranti se podobně jako v Praze po setkání na Masarykově náměstí odebrali k budově České televize na protest proti neinformování o této akci. V Brně se počet účastníků odhaduje asi na 4000. Sešlost měla poněkud slabší průběh než v Ostravě, na pouličních stojanech byly vyvěšeny fotky z převratů v Arabských zemích a mezi lidmi se objevilo několik tradičních transparentů s hesly proti Klausovi, Drábkovi, Kalouskovi. Do davu se zamíchalo i několik neonacistů, ale ke konfliktům nedošlo. Pražská demonstrace se konala tradičně na horním konci Václavského náměstí u koně. Počet účastníků lze odhadnout na 4000 a vystřídalo se zde několik řečníků z vedení Národní rady. Akci, jak už je zvykem provozovatelů "měšťáckého náboženství", provázely velké reminiscence na rok 1989. V průběhu vystupoval písničkář, který prokládal akci krylovskými písničkami. Hlavní slovo měl Zdeňek Ponert očividně potěšený, že má publikum. Dále vystoupil Jaroslav Popelka, který přečetl požadavky z 28. ledna, kterými jsou svržení vlády a prezidenta Klause, ustanovení úřednické vlády, zastavení církevních restitucí, záležitost kolem internetové cenzury známé jako "ACTA", zabavení nakradeného majetku a podobně. Vlastibor Čermák, jeden ze zakladatelů Holešovské výzvy, se zaštítil jakýmsi všeobecným "vyšším principem mravním". Dále vystoupil host z Islandu Hördur Torfason, který byl jedním z organizátorů protestů z roku 2008, přehnaně označovaných za "revoluci". Podrobně se rozhovořil o protestech, odstoupení vlády, odmítnutí placení dluhu soukromých bank a odsouzení jednoho finančníka. Na závěr vyvěsil rudou vlajku se zlatou hvězdou, zkříženou vařečkou a hrncem a okolo klasy obilí. Ani to lidem nepřišlo divné. Dále si režisér Krejčík zavzpomínal, jak v roce 1989 dělal "revoluci" a jak měnili poměry, a že nyní je potřeba omezit kapitál atd. Pak si paní Jelínková ze sdružení invalidů stěžovala na ministra Drábka a jeho ožebračování. V rámci už zmíněného měšťáckého náboženství ovšem nezapomněla opět vyzdvihnout postavu Havla řečmi o posledním velkém politikovi. U koně promluvili i slovenští aktivisté z kauzy Gorila, kteří mluvili o protestech a o tvrdém potlačení demonstrací při volbách. Na závěr zahrála československá hymna a svatováclavský chorál, načež se demonstrující odebrali směrem k české televizi. Protest byl vcelku klidný, i když určité provokace se objevovaly. Během asi dvouhodinového dobývání do budovy ČT došlo jen k drobným potyčkám a demonstrace se nakonec kolem desáté hodiny večer rozešla.

Z účasti na demonstraci je vidět, že lidé jsou schopni již slyšet na výzvy, ale jejich postoje jsou vesměs zmatené. Z projevů i výkřiků na náměstích je jasné, že lidé mají naivní představu, že za vše mohou současní politici a jejich náhrada jinými lidmi přinese nápravu. Je zde cítit hrubé nepochopení, že kapitalistický systém je ze své podstaty korumpující prostředí a zachování kapitalistického systému bude vždy reprodukovat stejné výsledky, stejné zkorumpované politiky a stejné buržoazní vykořisťovatele. Z obdivu k importovaným převratům v arabském světě i k postavě Václava Havla je cítit, že lidé stále ještě nedokázali pochopit, že kapitalismus je nereformovatelný. Je to jako ve středověku, kdy se lidé donekonečna oháněli hesly o křesťanské lásce, a společnost se tak potácela mezi hladomory a válkami. Vágně prosazovaná změna poměrů, o jejíž realizaci zjevně část iniciátorů nemá sama jasno, se snahou o zachování kapitalismu by mohla přinést pravděpodobně jediný výsledek: fašismus či v lehčí variantě prostě jen výměnu jedné kapitalismus manažující garnitury za jinou. Lidé nadávají na vládu, majitele velkých firem a nadnárodní korporace, ale propagandě těchto mocných věří. Proč? Je tak těžké pochopit, že když jsou televize, rozhlas a noviny majetkem buržoazie, tak tam bude pochopitelně buržoazní propaganda? Je tak těžké pochopit, že když denně investuje buržoazie miliony do antikomunistické propagandy, pak jsou to asi právě komunisté, koho se buržoazie bojí? Co si lidé slibují od toho, že i přes svou bídu opakují fóristická hesla z roku 1989? Proč se subjektivní prožitky hrstky disidentů vydávají za historii Československa? Náboženský přístup k mediální propagandě bude možná občany stát velmi draho. Zvláště pokud se lidé, jako jsou organizátoři Holešovské výzvy, dostanou k moci. Většina oprávněně rozhořčených a až na hranici odporu dovedených lidí zatím nevidí, jak snadno se pak Havlovské "nebát se krást" může ve finále změnit v "nebát se zabíjet".