Antikomunismus v českém kabátě, politický kretenismus a Marťani

Podrobnosti

Kategorie: Z domova

Stále stejná písnička. Vládnoucí kruhy, média, různé obskurní spolky, katolická církev a v současné době Marxžel i různé vzdělávací instituce, jakož i různí samozvaní géniové lidstva typu Mejstřík, Štětina, Ignác Klaus, Roman Joch či jiní Marťani se neustále snaží proniknout do naší politické scény a démonizovat komunismus. KSČM se k tomu staví dosti nedůsledným způsobem.

 Mám dojem, že strana, která si říká komunistická, by měla taková skutečně být - hájit zájmy pracujících, vystupovat proti jejich utlačování, vytvářet kulturní avantgardu nezávislou na konzumu, pracovat s mládeží a především se umět razantně postavit právě antikomunistickým útokům.

Tím spíše, když víme, že primitivní antikomunismus staví v podstatě na neznalosti, nepochopení dialektiky a zaměňování subjektivního za objektivní, a používá různé způsoby manipulace veřejným míněním, jako je vytrhávání z kontextu, překrucování faktů nebo hlásání polopravd.

Antikomunisté jako takoví nemají žádnou konkrétní ideologii, ze které by vycházeli - existují napříč celým politickým spektrem. V tomto článku se budu snažit rozebrat antikomunismus jako takový, jeho argumentační podklad i obvyklou formu vyjádření.

Rozebereme tedy nejprve argumenty antikomunismu, dále pak jeho praktiky v různých oblastech, jako je kultura nebo školství, a následně, jak se proti němu případně bránit.

ARGUMENTY ANTIKOMUNISTŮ

   1) Sociální darwinismus 

Nejčastější věta,kterou od takto smýšlejícího člověka uslyšíte,zní ,"Komunismus je utopie" nebo ,"Komunismus je proti lidské přirozenosti". Často tak argumentují nábožensky založení lidé,kteří nechápou dialektiku a věří,že člověk má nějakou "stálou,danou,neměnnou", "lidskou přirozenost". Z vědeckého hlediska je toto tvrzení naprosto mylné, je prokázáno, že sociáldarwinismus je pavěda, vždyť i sám Darwin se vyslovil proti tomuto špatnému chápání jeho teorie, neboť si byl vědom, že mezilidská solidarita účinky přírodního výběru do značné míry ruší. Koneckonců, kdyby měl člověk nějakou stálou přirozenost, tak dodnes žijeme v jeskyních. Bydlet v domě je přece proti naší přirozenosti?! Tento způsob myšlení je naprosto scestný.

 

2) Minulost, špatná praxe komunismu

 

Tento argument se mnohým může zdát pádnější. Faktem však je, že se dopouští tří logických chyb: Za prvé na minulost pohlíží zcela neobjektivně, zveličuje negativní stránky minulého režimu a opomíjí ty pozitivní, kterých jistě nebylo málo, za druhé vychází z toho, že za zmíněné negativní rysy může nikoliv selhání jedinců, ale komunistická ideologie jako taková, což je zaměňování konkrétního za obecné (je to asi jako když budu tvrdit, že je špatné psát knihy, protože o mně někdo napsal knihu plnou vulgárních výrazů) a za třetí vytrhává jednotlivé historické události z kontextu a nevidí je v souvislostech, což je opět nepochopení dialektiky.

Pokud někdo žádá, abychom se my komunisté omluvili za své zločiny, bylo by dobré se zeptat: Omluvila se buržoasie jako taková za ty své, omluvila se například za vyvražďování Indiánů při kolonizaci nebo za střílení do pokojně demonstrujících dělníků za první republiky, které nařídil národní idol,"tatíček" Masaryk?

 

 3) Ideologie jako taková

 Obzvlášť pravice často tvrdí, že všechny ideologie založené na kolektivismu jsou špatné, a drze prohlašuje fašismus za levici, aby jej mohla s komunismem srovnávat.

     Je to demagogie, neboť jde o srovnávání ideologií, hájících zájmy naprosto protikladných tříd.

     Je to asi jako když budu tvrdit, že přece není rozdíl mezi černou a bílou - obě jsou to barvy. V socialismu stát přikazuje, plánuje, řídí a sám je podřízen vůli pracujících. Ve fašismu není stát podřízen nikomu kromě nadnárodních korporací, které tahají za nitky, vesele s ním obchodují a mají podplacené jeho represivní složky. Protože fašismus hájí zájmy reakční buržoasie, tak ta proti němu sice naoko bojuje, ale jinak jej skrytě toleruje a podporuje, neboť kořeny fašismu leží v samotných základech buržoasní společnosti. Byly to západní státy, které nás zradily Hitlerovi, a byly to buržoasní USA, kdo Hitlera skrytě podporoval. Nacismus je sice jakoby kolektivistický, ale hájí zájmy pouze svého národa, takže pokud by ve všech státech zvítězili nacionalisté, vedlo by to nepochybně k válce. Naproti tomu komunismus usiluje o spolupráci národů, hájí zájmy všech pracujících, usiluje tedy o mír. Komunismus usiluje o odstranění společenských tříd, hlásá, že všichni pracující jsou si rovni. Naproti tomu fašismus hlásá nadřazenost některých ras a národů, hlásá absolutismus. Pravice namítá, že stát má být minimální, že zvyšování státních zásahů, nebo plánování, vede k absolutismu a tím pádem je myšlenka komunismu chybná. Jenže v socialismu je onen silný stát podřízen vůli pracujících, kteří svými organizacemi tvoří státní moci protiváhu (jde především o družstva a odbory, viz. JZD, ROH).

Přestože chyby a špatnosti se nepochybně děly, nemůžeme to klást za vinu socialismu jako takovému. To je jako podle křížových výprav soudit křesťanství. Srovnávat komunismus s nacismem je scestné. Je ale dobře se z minulosti poučit jak z pozitivní, tak i z negativní stránky, abychom věděli, jak vybudovat socialismus v budoucnu.

 

METODY ANTIKOMUNISTŮ

Pověděli jsme si tedy něco o argumentech antikomunistů a podali k nim protiargumenty, nyní bych se chtěl zmínit o antikomunistických metodách, jejich prezentování na veřejnosti a veřejném vlivu.

 

Antikomunisté využívají všech možných prostředků k propagaci své ,"anti-ideologie", kterou z třídního hlediska pochopitelných důvodů kladou na jednu úroveň s antifašismem.

Protože jsou pátou kolonou buržoasie, nepřekvapilo mě, že se páni antikomunisté snaží antikomunismus s antifašismem srovnávat. Vždyť jaký je rozdíl mezi Juliem Fučíkem, který bojoval  ve válce proti zrůdnému nacismu,byl za to gestapem umučen a navíc šlo o významného literáta a citlivého člověka, - a bratry Mašíny, kteří byli schopni zabít sedm nevinných lidí, kteří nikomu nic neudělali, lidé na ně, jak je z dokumentu ,"Svědomí hrdinů" vidno, vzpomínali relativně v dobrém, a jediné, čím se provinili, bylo, že byli příslušníci SNB a tudíž komunisté? Podle antikomunistů žádný, a to ještě mnozí z nich jsou schopni na Fučíka házet špínu. Antikomunisté využívají různých prostředků,jak se zviditelnit: televizi, filmy, rozhlas, besedy (mnohdy dokonce i v mateřských školách, kde se dětem teprve začíná utvářet jejich psychika a už jsou politicky manipulovány!), koncerty anebo různé hurá akce s tričky. Snaží se proniknout všude, do škol, na kulturní frontu, do sféry zábavy a humoru. Neštítí se skutečně ničeho, dokonce ani vyhrožovat fyzickou likvidací komunistů. Jen tak dál, strýček Áda by vás pochválil.

JAK SE PROTI ANTIKOMUNISMU BRÁNIT

Nejprve si musíme uvědomit, že je rozdíl, když někdo není komunista a když je antikomunista.

        Když někdo není komunista, znamená to, že třeba s komunismem nesouhlasí, ale nemá potřebu se na tom zviditelnit, takzvaně si ,"užít svých pět minut slávy". Nemá ani potřebu vyhrožovat nějakému komunistovi fyzickou likvidací nebo ho urážet, či ho jinak šikanovat a házet mu klacky pod nohy. Nekomunista pouze není komunistou, má jiný názor, který nikomu nevnucuje a nedělá mu problém s komunisty normálně diskutovat a nechat je žít. Zkrátka podle hesla "každý by měl svou cestou jít, žít a nechat druhé žít". Naproti tomu antikomunista je ten, kdo proti komunismu aktivně vystupuje, snaží se na tom zviditelnit, povětšinou není nějaké diskuze normálního, nedogmatického rázu schopen. Takže stručně řečeno, zatímco antikomunismus vychází většinou z nenávisti k určité skupině lidí, která je paušálně odmítána a z jistého silně dogmatického způsobu myšlení a nevědeckého přístupu k historii, nekomunismus je prostou negací komunistického světonázoru, nebo odkloněním od něj, avšak nedělá sám ze sebe dogma.

Nekomunista není komunistou, protože s komunismem nesouhlasí, antikomunista není komunistou, protože si komunisty vybral jako ideovou oběť, kterou pouze kvůli myšlence je schopen nenávidět.

Antikomunisté tedy narozdíl od nekomunistů nejsou diskuze schopni, neboť mají určitý zažitý názorový stereotyp, který nechtějí měnit. Je jim v podstatě jedno, co říkají lidé okolo.

Jedna paní povídala, že jsou komunisté špatní, tak jsou špatní a basta fidli. Takhle nějak vypadají myšlenkové pochody antikomunisty.

Z tohoto důvodu musíme sami aktivně působit na mládež, dělnictvo, rolnictvo, pracující inteligenci a studenty v duchu komunismu, bratrství a lepší budoucnosti. Musíme se snažit vychovat nového člověka, který bude různých úchylných vlastností kapitalismu prost.

Socialistického člověka.

Musíme mít Stranu, která nás bude v tomto boji zaštiťovat, která zvláště mladým ukáže, že komunismus nepatří na smetiště dějin, ale že je to myšlenka stále více živá, aktuální a hlavně lidská. Řečeno slovy Rosy Luxembourgové - buď socialismus - anebo barbarství.

To není dogmatismus, to není vnucování nějakého názoru.

To je výrok, poselství, založené na zkušenostech jedné velmi moudré ženy, popravené za názor.

 To jsou slova, v nichž se zračí život a člověk sám.

 

BOJ PROTI ANTIKOMUNISMU, ZA SVOBODU ČLOVĚKA A PRÁCE POKRAČUJE!

HuH (KSM)