Boj proti levicovým hnutím Latinské Ameriky

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Rafael Correa je prezidentem Ekvádoru od 1. ledna 2007. Od počátku plní program socialistické orientace.Zrušil nevýhodné obchodní smlouvy s USA, vypověděl smlouvu o pronájmu americké vojenské základny v Mante, pokouší se o sociální a ekonomické reformy podobně jako Chávez ve Venezuele, s kterým ho pojí osobní přátelství. V rámci členství v antiimperialistické ekonomické organizaci ALBA uzavřel s Venezuelou celou řadu ekonomických a politických dohod. Pro vládu Spojených států nebyl Correa přijatelný od samého počátku.

Olej do ohně přililo odmítnutí americké vojenské přítomnosti. Konflikt vyvrcholil 1. března 2008, kdy kolumbijská armáda narušila suverenitu Ekvádoru, aby zlikvidovala skupinu kolumbijských partyzánů z hnutí FARC - tábořících na ekvádorské straně hranice. Vztahy se dále zhoršily po otevření sedmi nových amerických vojenských základen v Kolumbii.

Mnoho let před zvolením Correy prezidentem bylo ekvádorské ministerstvo vnitra de facto řízeno z americké ambasády. Většina hlavních funkcionářů ministerstva vnitra prosazovala zájmy amerických firem při nákupech operativní techniky a na základě úkolů od FBI, CIA a DEA sledovala pokrokové ekvádorské politiky, novináře a potenciální opozici politice USA. V průběhu konfliktu s Kolumbií přestaly zpravodajské služby informovat vedení státu a předávaly získané informace pouze americkým agenturám, a to i přesto, že Correa po svém nástupu do funkce zakázal policii a armádě udržovat neoficiální kontakty s americkými diplomaty a personálem ambasády.

Úspěch operace odstranění z funkce prezidenta Hondurasu Manuela Zelayi ale povzbudil americké ?jestřáby?, aby stejný model aplikovali proti prezidentům států Latinské Ameriky, kteří spolupracují s Chávezem, a tím ho postupně izolovali. USA podpořily ekvádorskou opozici prostřednictvím NED, USAID a dalších nevládních organizací částkou 40 milionů USD. Administrativa předpokládala, že Ekvádor je nejsnadnějším cílem. Reformy narážejí v zemi na tvrdý odpor místní oligarchie, vedení části vojenského letectva a policie.

Obama? Žádná změna!

Ministryně zahraničí Hillary Clintonová navštívila Ekvádor s posledním varováním Correovi letos v červnu. Záminkou pro převrat byla demonstrace policistů se snížením odměn a sociálních výhod, která měla přerůst v odstranění prezidenta. Samotný pokus o puč proběhl podle standardů Latinské Ameriky. Pučisté, většinou policisté a letci, si vytvořili základny, zablokovali veškeré lety dopravních letounů. Correův život byl ohrožen od okamžiku, kdy se přiblížil k policejním kasárnám, aby se pokusil vysvětlit podstatu reformy. Pučisté mu hrozili slzným plynem, střelnými zbraněmi a ručními granáty. Correa s ochrankou se ukryl ve vojenské nemocnici. Ta byla ihned obklíčena vzbouřenou policií a ozbrojenými civilními vůdci, kteří vyprovokovali vzpouru. Prezidenta osvobodila speciální jednotka, která se nepřidala k puči. Pučisty odradila hlavně reakce lidových mas shromážděných k podpoře prezidenta. Tak padlo pokračování původního plánu, podle kterého měl vystoupit v TV Correův poražený protikandidát z prezidentských voleb (26. dubna 2009) Lucio Guttieréz, a to s oznámením o odstranění diktátora Correy, rozpuštění parlamentu, převedení pravomocí na prozatímní vládu a vyhlášení nových voleb.

Ti, kdož doufali ve změnu postupu USA za vlády prezidenta Obamy, jsou opět zklamáni. Kontinentální revoluce není, jak by se mohlo zdát, omezena pouze na Venezuelu, Bolívii, Ekvádor a Nikaraguu. Události v Ekvádoru jsou součástí boje revolučních sil s kontrarevolučními. Loňský puč v Hondurasu byl pouze jednou z bitev této války, následoval Ekvádor, nyní se budou pokoušet o další. ?Rudý kněz? Fernando Lugo v Paraguayi je trvale pod tlakem velení armády. Silám podporujícím Eva Moralese se podařilo včas vystoupit proti přípravě puče v říjnu 2008, kterému předcházel masakr rolníků v Pandu. Jsme svědky toho, že i sebemenší reforma jednotlivých latinskoamerických prezidentů, oslabující kapitalistické panství, nezůstává stranou pozornosti americké zahraniční politiky. Nyní imperialismus stupňuje své úsilí o likvidaci revolučního hnutí v Latinské Americe nejen proto, že se bojí omezování svých záměrů drancování surovinových zdrojů a levné pracovní síly, ale i proto, že se obává šíření revoluční vlny přes hranice Spojených států. V mnoha velkých městech tvoří živořící Latinoameričané většinu mezi imigranty...

První kolo dopadlo dobře

Ve svém projevu po puči nazval Correa pučisty zbabělci a zrádci vlasti. Položil si otázku, jak je možné, aby člověk, který nerespektuje zákonně zvoleného prezidenta, mohl být zaměstnán v policejním sboru. Zdůraznil, že zrada nebude zapomenuta a prominuta. Přislíbil i radikální čistky. Vyjádřil příjemné překvapení a dojetí z toho, že se na jeho stranu postavily lidové masy. Nyní je v Ekvádoru podobná situace, jaká vznikla po puči proti Chávezovi v dubnu 2002.

Chávez tehdy ponechal pučisty bez trestu, což se mu nyní vrací jako bumerang. Pokud bude stejně postupovat i Correa, umožní těmto lidem organizovat mnohem větší a krvavější převrat. Měl by je odstranit z vedoucích funkcí v armádě a policii a vytvořit vlastní milici, která by zabránila dalším pokusům o převrat. I puč v Chile měl dvě kola: první zkušební a druhé reálné, které skončilo masovým krveprolitím. Situace v Ekvádoru zůstává nepřehledná. Zatím mají převahu síly podporující Correu. Nelze však očekávat, že by se oligarchie, podporovaná USA, bez dalšího úsilí vzdala.

 

Pozn.: ALBA - Bolívarská aliance pro lid naší Ameriky - je tvořena těmito státy: Venezuela, Kuba, Bolívie, Nikaragua, Ekvádor, Dominika, Antigua a Barbuda, Svatý Vincent a Grenadiny, a do likvidace prezidenta Zelayi to byl i Honduras.

  Karel KLUZ