Grospič: Této vládě důvěru nedáme

Podrobnosti

Kategorie: Z domova

Twitter

Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo, dnes projednáváme programové prohlášení vlády, na základě kterého se současná vláda uchází o důvěru Poslanecké sněmovny. Navozuje to jednu nezbytnou otázku: Stojí vláda, která se uchází o důvěru Poslanecké sněmovny, o hlasy většiny poslanců, anebo se spoléhá jenom na svých 118 hlasů? K volbám v květnu do Poslanecké sněmovny bylo do voličských seznamů zapsáno 8415 tisíc voličů, 5 milionů 268 (tisíc?) osob šlo k volbám. Pro tři politické strany, které vytvořily vládu, která se dnes uchází o důvěru, hlasovaly 2 464 752 voličů.

Ano, byla to většina z těch, kteří šli k volbám a dali hlas některé z politických stran, která se dostala do současné Poslanecké sněmovny. Zdaleka to však nebyla většina lidí a voličů v této zemi, která vyslovila souhlas s tím, co je dnes předkládáno k projednání a na základě čeho se vláda uchází o svou důvěru.

Když v roce 2008 zasáhla hospodářská krize Českou republiku, probíhala zde v Poslanecké sněmovně bouřlivá diskuse. Tehdy v koaliční Topolánkově vládě, kterou tvořila Občanská demokratická strana a řada osob, které dnes zasedají v nové vládě, převládl názor, že není potřeba nic řešit ani aktivně pomáhat lidem v této zemi, protože hospodářské krize z nadvýroby jsou něco samozřejmého, co cyklicky přichází a odchází, a že stát může pouze intervenovat určitým sociálním skupinám, aby změkčil nebo zmírnil dopady. Vláda se spoléhala na to, že hospodářská krize mine Českou republiku.

Dnes, po dvou letech trvání hospodářské krize a po optimismu určitých ekonomů z počátku tohoto roku, začíná nezaměstnanost pozvolna opět růst. Dnes v České republice stále existují dva miliony osob, které žijí ve stavu hmotné nouze. Žije tu téměř jeden milion osob, které se blíží hranici chudoby. Tito lidé, rozčarováni politikou předchozí Topolánkovy vlády, vlády pravice, která získala důvěru na základě hlasů politických přeběhlíků, nešli k volbám. Rezignovali. A řada osob, které daly hlas jedné ze tří současných pravicových stran, možná ani nechtěla volit pravici, ale byla rozčarována a myslela si, že nové pravicové strany, byť se starými tvářemi, oživí čistotu politické demokracie, kulturu rozhodování a překonají politickou krizi, která rovněž po celé volební období byla znakem naší politické scény.

Plytkost vládního prohlášení, které je dnes předloženo k posouzení a na základě něhož se vláda uchází o svou důvěru, odráží výsledek voleb v České republice a odráží i pravou podstatu vládnutí. Nikoliv pro oněch 10 milionů obyvatel, nikoliv pro oněch 5 milionů 268 tisíc voličů, ani pro svých 2,5 mil. voličů pravicových stran, ale pro 180 tisíc nejbohatších, pro banky, zahraniční kapitál, možná pro transatlantické vazby nebo Evropskou unii - pro ně se předkládá tento vládní program, který je plný sociálních restrikcí a vágních ustanovení, nekonkrétních formulací umožňujících různost politického výkladu.

Přitom ti, kteří dnes volají po odpovědnosti, po solidaritě v rámci celé společnosti, po společném solidárním šetření, stáli u toho, že státní deficit v roce 2009 činil 192,4 miliardy, a stáli také u toho, že letošní rok se má pohybovat v číslech 163 miliard. Stát, vláda, není schopen umořovat ani jistinu dluhu. Volá se po sociálních úsporách. Ano, to je to nejkonkrétnější z vládního prohlášení, co se nám dostalo na stůl. Účetní srovnání státního schodku, účetní sanace státního dluhu a společné takzvané solidární zaplacení veřejných rozpočtů a sanování zisků bank a velkého kapitálu, který má vydělat na tom, že budou postupně privatizovány sociální systémy pojištění i systém pojištění důchodového.

Z pěti miliónů ekonomicky aktivních lidí v České republice jsou téměř 4 mil. 100 tisíc lidí v zaměstnaneckém poměru. A právě sem vláda míří se svým razantním cílem novelizovat zákoník práce a pracovněprávní vztahy. Uvolnění pracovněprávních vztahů, jejich liberalizace, snížení ochrany zaměstnanců, preference jiných pracovních úvazků než smluv o pracovní činnosti, otázka odstupňování odstupného, otázka dokonce zavedení institutu vyplacení se při rozvázání pracovního poměru nebo snížení míry podpory v nezaměstnanosti v případě, že se zaměstnanec dostane takzvaně vlastní vinou mimo pracovní poměr, nesvědčí o ničem jiném než o tom, že tato vláda se bez ohledu na sociální situaci v České republice, na většiny zájmů vrhla na neoliberální představy, které hraničí s novodobým otrokářstvím.

Na základě těchto věcí nemůžou, ale ani snad nečekají poslanci vládních stran, že by levice, levicová opozice, Komunistická strana Čech a Moravy a její poslanci mohli podpořit vládní prohlášení. Celé prohlášení vlády je vedeno jednou myšlenkou: odvést pozornost od reálných problémů, ještě více zadlužit Českou republiku a českou společnost a připravit si politickou půdu pro takové změny ústavního systému, které potvrdí nevratnost společenských změn. Ostatně pád Topolánkovy vlády, tah pravice na rozhodnutí Ústavního soudu o odložení voleb ukazují o tom, že se skutečná moc odvíjí někde jinde než z vůle lidí a že nyní rozhodují úplně jiné zájmové skupiny.

Nemůže v tomto případě Komunistická strana Čech a Moravy podpořit současnou vládu, nemůže dát důvěru této vládě, v níž zasedají osoby, které nesou bezprostřední odpovědnost za velké období polistopadového vývoje a bezprostřední odpovědnost za katastrofální reformy a zadlužení státu v minulém volebním období.

Komunistická strana Čech a Moravy je v tento moment solidární s požadavky odborů, s požadavky lidí, kteří vyjadřují rozčarování z povolebního vývoje a mají vážné existenční problémy. Říkáme otevřeně, že nepodpoříme tuto vládu, a nepodpoříme ji s vědomím toho, že odvádět problémy pozornosti a současné pozornosti laciným antikomunismem, glorifikací sprostých vrahů a opětovným zavlékáním České republiky do područí Spojených států amerických, hledáním cest, jak dosáhnout, aby zde byli cizí, zahraniční vojáci, kteří by hlídali nikoliv zájmy míru ve světě, ale mocenské zájmy velmocí a zajišťovali stabilitu české pravici k vládnutí, není v programu zájmu většiny lidí, ani Komunistické strany Čech a Moravy. Nevyslovíme tedy proto důvěru této vládě, nemůžeme ji vyslovit, protože její cíle jsou asociální a protilidové.

10. 8. 2010, Vystoupení k bodu Hlasování o důvěře vlády