Lidská práva v Palestině a na dalších okupovaných arabských územích V.

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Přinášíme pátou část Goldstonovy zprávy "Lidská práva v Palestině a na dalších okupovaných arabských územích." Je to Zpráva Mise OSN zjišťující fakta o konfliktu v Gaze. Zde bude vycházet po částech, celý dokument si můžete stáhnout i přímo v pdf zde. F. Nesouhlasné hlasy v Izraeli 

1903. Zatímco izraelská vojenská ofenziva v Gaze byla izraelskou veřejností široce podporována, existovaly rovněž nesouhlasné hlasy, které se vyjadřovaly demonstracemi, protesty, jakož i veřejným informováním o chování Izraele. Mise je názor, že akce izraelské vlády v průběhu a po vojenských operacích v pásmu Gazy, včetně výslechů politických aktivistů, potlačování kritik a zdrojů potenciálních kritik izraelských vojenských akcí, obzvláště NGO (nevládních organizací), významně přispěly politickému klimatu, v němž nesouhlas s vládou a jejími akcemi na okupovaném palestinském území není tolerován. Odpírání přístupu mediím do Gazy a trvající odmítání přístupu monitorujících lidská práva, je podle názoru Mise pokusem, jak oddálit akce vlády na okupovaném palestinském území od veřejného prozkoumání, tak zabránit vyšetřování a informování o chování stran v konfliktu v pásmu Gazy.

 

1904. V tomto kontextu zvýšené netolerance pro nesouhlasné názory v Izraeli si Mise přeje ocenit obtížnou práci NGO v Izraeli, která odvážně pokračuje ve vyjadřování kritiky akcí vlády, jež poručují mezinárodní lidská práva a humanitární právo. Práce těchto organizací má zásadní význam nejen, aby zajistila nezávislé informování izraelské a mezinárodní veřejnosti, ale rovněž povzbudila diskusi založenou na faktech o těchto otázkách uvnitř izraelské společnosti.

  G. Dopad dehumanizace 

1905. Tak jako v mnoha konfliktech, jedním z rysů palestinsko-izraelského konfliktu je dehumanizace jiných, a obzvláště obětí. Palestinský psychiatr Dr. Iyad As-Sarraj vysvětlil cyklus agrese a pronásledování, kvůli němuž ?Palestinec v očích izraelských vojáků není rovnocenná lidská bytost. Někdy /?/ se dokonce stává démonem/?/? Tato ?kultura démonizace a dehumanizace? přispívá k vytvoření stavu paranoie. ?Paranoia má dvě stránky, stránku pronásledování, já jsem oběť tohoto světa, celý svět je proti mně, a na druhé straně, já jsem pro tento svět nadřazený, a mohu jej utlačovat. To vede k tomu, co je nazýváno arogance moci?. Jako Palestinci ?obecně Izraelcům připadáme jako démoni a že je můžeme nenávidět, že to co děláme, je reakce, a my říkáme, že Izraelci mohou porozumět pouze řeči síly. Tatáž věc, kterou říkáme o Izraelcích, oni říkají o nás, že my rozumíme pouze jazyku násilí nebo síly. Zde vidíme aroganci moci a Izraelci jí používají, aniž vůbec myslí na humanitu. Podle mého názoru my vidíme nejen stav války, ale rovněž stav, který je kulturní a psychologický, a já doufám, já si přeji, aby Izraelci začali, a ve světě a v Izraeli existuje mnoho a mnoho Židů, kteří se dívají do sebe, mají vnitřní pohled, který jim umožní zmírnit strach, který mají, protože v Izraeli existuje stav strachu, a to přes všechnu sílu, a aby začali kráčet po cestě zabývající se důsledky jejich vlastní viktimizace a začali jednat s Palestincem jako s lidskou bytostí, úplnou lidskou bytostí, která má stejná práva jako Izraelec, a rovněž jiným způsobem obecně. Palestinec se musí zabývat sám sebou, musí sám sebe respektovat a respektovat své vlastní odlišnosti, aby byl schopen stát před Izraelcem rovněž jako plná lidská bytost se stejnými právy a povinnostmi. Tohle je skutečná cesta k spravedlnosti a míru.?

 

1906. Izraelský vysokoškolský učitel Ofer Shinar nabídl podobnou analýzu: ?Problém izraelské společnosti spočívá v tom, že kvůli konfliktu se izraelská společnost cítí být obětí a v široké míře je to oprávněné a pro izraelskou společnost je strašně obtížné to překonat /?/ Myslím si, že iniciativa, kterou jste podnikli, nasloucháním lidem je velice důležitá. Poselství, které předkládáte izraelské společnosti, je absolutně jednoznačné v tom, že jste nestranní, že byste mohli vidět, že pocit být obětí je něco, co charakterizuje obě strany. Co po vás vyžaduje, abyste přijali tuto odpovědnost, je skutečnost, že musíte pochopit, jak obtížné je dostat toto poselství do a napříč izraelskou společností, jak uzavřena izraelská společnost je, jak obtížné je pro izraelskou společnost pochopit, že i druhá strana není jen společnost, která porušuje naše lidská práva, ale jak jsou porušována jejich lidská práva, jak stejně pak strádají oni.?

 

1907. Mise při plnění svého mandátu prošetřit údajná porušení mezinárodního práva, k němuž došlo v kontextu vojenských operací v Gaze od prosince 2008 do ledna 2009, hovořila převážně s těmi, kdož byli nejvíce postiženi nejposlednějšími událostmi v konfliktu, který přetrval několik desetiletí. Jak je možno očekávat, Mise shledala společnosti vyděšené žitím v konfliktu s významným psychologickým traumatem vyplývajícím ze života, který se může  oprávněně zdát těm, kdož žijí v mírovějších společnostech, jako nesnesitelný.

 

1908. Jak Palestinci, tak Izraelci jsou legitimně rozzlobeni na život, který jsou nuceni žít. Pro Palestince hněv na individuální události ? civilní oběti, zranění a ničení v Gaze v důsledku vojenských útoků, blokády, pokračující výstavby Zdi vně hranic z r. 1967 ? živená v podkladovou zlobu na pokračující izraelskou okupaci, jejich každodenní ponižování a jejich dosud nenaplněné právo na sebeurčení. Pro Izraelce veřejná prohlášení palestinských ozbrojených skupin oslavujících raketové a minometné útoky na civilisty posiluje hluboce zakořeněné znepokojení, že jednání urodí málo a že jejich národ zůstává pod existenční hrozbou, před níž pouze mohou chránit svůj lid. Jak Izraelci, tak Palestinci sdílejí tajný strach ? pro některé je to víra, že ani jeden nemá v úmyslu přijmout právo druhého na zemi, kterou vlastní. Tuto zlobu a strach  naneštěstí obratně představují mnozí politici.         

 

1909. Někteří Izraelci Misi zdůraznili, že politika izraelské vlády týkající se izolace pásma Gazy a tvrdší restrikce pro pohyb Palestinců uvnitř okupovaného palestinského území a mezi okupovaným palestinským územím a Izraelem přispěly k rozšíření odstupu mezi Palestinci a Izraelci, redukujíce příležitosti vzájemně jednat jen  v situacích kontroly a násilí, jako jsou kontrolní stanoviště a vojenské posty.

 

1910. V tomto kontextu byla Mise povzbuzena zprávami o výměně a spolupráci mezi Palestinci a Izraelci, například pokud jde o odborníky na mentální zdraví pracující s Palestinci z Gazy a komunit jižního Izraele a pokud jde o spolupráci mezi společností Magen David Adom a společností Palestinského rudého půlměsíce, obzvláště na Západním břehu, kdy plní sdílené závazky poskytovat humanitární pomoc komunitám, v nichž pracují, bez ohledu na etnika pacientů, kteří před nimi leží.

  

H. Vnitropalestinská situace

  

1911. Rozdělení a násilí mezi Fatahem a Hamasem, které kulminovalo v ustavení paralelních vládních entit a struktur v pásmu Gazy a na Západním břehu, má pro lidská práva palestinského obyvatelstva v obou oblastech opačné důsledky, a rovněž přispívá k erozi vlády zákona na okupovaném palestinském území, navíc k již existujícím hrozbám spojeným se zahraniční okupací. I při úzkém soustředění Mise na násilí souvisící s kontextem vojenských operací v prosinci ? lednu, zmenšující se ochranná opatření pro Palestince jsou evidentní na případech arbitrárního zbavení života, arbitrárním zadržování politických aktivistů nebo sympatizantů, omezeních pro svobodu vyjadřování a sdružování a špatného zacházení ze strany bezpečnostních sil. Situace je smíšena s trvale redukovanou úlohou judikatury při zabezpečování vlády práva a právních nápravných prostředků na porušování. Rozhodnutí o vnitřním rozdělení založeném na svobodné vůli a rozhodnutích Palestinců bez vnějšího zasahování  by posílilo schopnost palestinských úřadů a institucí chránit práva Lidu pod jejich odpovědností.

  

I. Potřeba ochrany a úloha mezinárodního společenství

  

1912. Mezinárodní právo stanoví povinnosti států nejen respektovat, ale rovněž zajišťovat respekt pro mezinárodní humanitární právo.Mezinárodní soudní dvůr konstatoval ve svém Poradním názoru o Právních důsledcích výstavby Zdi na okupovaném palestinském území, že ?všechny státy - strany Čtvrté ženevské konvence týkající se Ochrany civilních osob v době války z 12. srpna 1949 mají navíc povinnost, při respektování Charty OSN a mezinárodního práva, zabezpečit souhlas Izraele s mezinárodním humanitárním právem, jak je vtěleno do této Konvence.

 

1913. Výsledný dokument světové schůzky na nejvyšší úrovni z r. 2005 přiznal, že mezinárodní společenství má rovněž prostřednictvím Spojených národů odpovědnost za užití vhodných diplomatických, humanitárních a jiných mírových prostředků, v souladu s kapitolami VI a VIII Charty, pomáhat chránit obyvatelstvo před, mezi jiným, válečnými zločiny a zločiny proti lidskosti. Dokument zdůraznil, že členové Spojených národů jsou připraveni podniknout načasovaným a rozhodným způsobem kolektivní akci, a to prostřednictvím Rady bezpečnosti, v souladu s Chartou, včetně kapitoly VII, pokud by byly mírové prostředky nedostatečné a národní autority prokazatelně selhávaly chránit jejich obyvatelstvo před genocidou, válečnými zločiny, etnickými čistkami a zločiny proti lidskosti. Generální tajemník ve své zprávě z r. 2009 o plnění odpovědnosti chránit, poznamenal, že výpočet těchto zločinů ?žádným způsobem nezabránil mnohem širšímu rozsahu povinností podle mezinárodního humanitárního práva, mezinárodních lidských práv, práva pro uprchlíky a mezinárodního trestního práva.?

 

1914. Po dekádách vleklého konfliktu se úroveň hrozby, již jsou vystaveni jak Palestinci, tak Izraelci, nesnížila, ale pokud se něco s eskalací násilí zvýšilo, byla to smrt a utrpení civilního obyvatelstva, v němž jsou vojensko operace v Gaze v prosinci a lednu pouze nejnovějším jevem. Izrael tudíž selhává i v ochraně svých vlastních občanů, a to tím, že odmítá uznat neplodnost toho, že se uchyluje k násilným prostředkům a vojenské síle.

 

1915. Izraelské vpády a vojenské akce v pásmu Gazy se po ukončení prosincových a lednových vojenských operací nezastavily.

 

1916. Rada bezpečnosti zařadila ochranu civilního obyvatelstva jako pravidelný bod do svého programu, uznávajíc ji jako záležitost, v níž v rámci své odpovědnosti selhává. Mise konstatuje, že mezinárodní společenství široce mlčelo a až dosud selhalo jednat tak, aby zajistilo ochranu civilního obyvatelstva v pásmu Gazy a obecně na okupovaném palestinském území. Stačí zaznamenat nedostatek adekvátní reakce na blokádu a její důsledky, na vojenské operace v Gaze a v jejich důsledku na trvající překážky pro její rekonstrukci. Mise rovněž soudí, že izolace úřadů v Gaze a sankce proti pásmu Gazy měly negativní dopad na ochranu obyvatelstva. Bezpochyby je nezbytná okamžitá akce umožňující rekonstrukci v Gaze. Musí být však doprovázena pevnějším a zásadovějším postojem mezinárodního společenství vůči porušování mezinárodní humanitárního práva a lidských práv a dlouho odkládanou akcí k jeho ukončení. Ochrana civilního obyvatelstva vyžaduje respekt vůči mezinárodnímu právu a odpovědnost za jeho porušování. Když se mezinárodní společenství nechová podle svých vlastních právních standardů, je zřejmá hrozba mezinárodní vládě práva a potenciálně dalekosáhlá ve svých důsledcích. .

 

1917. Mise potvrzuje a zdůrazňuje působivou a zásadní úlohu početných agencií Spojených národů a útvarů pracujících při pomoci obyvatelstvu okupovaného palestinského území ve všech aspektech denního života. Dodatečným znepokojujícím rysem prosincových a lednových vojenských operací byla nevšímavost vůči několika incidentům, z nichž některé jsou v této zpráva zdokumentovány, porušujícím nedotknutelnost provozoven, zařízení a personálu Spojených národů. Mělo by být samozřejmostí, že útoky na Spojené národy jsou nepřijatelné a podkopávají jejich schopnost plnit roli ochrany a pomoci obyvatelstvu, která ji tak zoufale potřebuje.