Návštěva Obamy v Číně

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Twitter

Prezident Obama předpokládal, že jeho návštěva v Čínské lidové republice (ČLR) bude mít globální význam. Svou cestu začal neobvykle. V Šanghaji se setkal s představiteli čínské mládeže s tím, že uspořádá v přímém přenosu celonárodních čínských televizních kanálů masovou show. Vedení ČLR však rozhodlo jinak. Vystoupení Obamy přenášel pouze regionální kanál a internet.

Obamovy skryté útoky proti ČLR o tom, že není příznivcem cenzury a svobodný internet považuje za zdroj své síly , zmizely po půl hodině i z toho čínského portálu. Postup čínské strany označili američtí žurnalisté za urážku vzácného hosta. Přestože cenzura projevu představitele světové mocnosti se zdá být poněkud extravagantní, potvrdila se rozhodnutí čínského vedení, že neponechá Obamu ovlivňovat lživými tvrzeními o svobodě a lidských právech veřejné mínění a vměšovat se do vnitřních záležitostí. Prezidentu Obamovi dali najevo, že jsou doma pánem, a že je to on, kdo přišel prosit čínské komunisty o shovívavý přístup k jeho zemi.

Čínské vedení se poučilo zejména z návštěvy Michaila Gorbačova s jeho vizí přestavby v roce 1989. Tehdejší vedení KS Číny ho přivítalo s otevřenou náručí. Otevřeně podpořilo jeho názory na demokracii a svobodu a ponechalo ho vystupovat před nejrůznějším auditoriem. Jeho projevy byly bouřlivě přijaty hlavně mládeží, jejíž nadšení využili ve svůj prospěch iniciátoři kontrarevolučního puče. Tehdy předseda vojenské rady ÚV KS Číny Teng Siao-pching přikázal armádě zasáhnout. Generální tajemník strany Čao C'-jang byl zbaven moci a dožil svůj život v domácím vězení. Osud vyprovokované mládeže skončil tragicky.

Čínští komunisté si přiznali, že za chyby se platí, zaťali zuby a vybudovali za 20 let stát, který je druhou největší globální velmocí. Pokud by se tehdy neodhodlali vyřešit kritickou situaci a sledovali politickou linii Gorbačova, skončili by stejně jako SSSR. Proti komunistům v ČLR, stejně jako proti SSSR, stál tehdy celý imperialistický svět podporující vnitřní pátou kolonu připravující se roztrhat jednotný stát na cáry. Čínští komunisté si uvědomují, že nebezpečí dosud neskončilo. Proto nyní už v zárodku tlumí jakýkoli pokus o kontrarevoluční puč (Tibet, Ujgursko) či propagandistickou akci odporující zájmům lidu.

Prezident Obama předstíral, že si nevšimnul šanghajské epizody s retranslací jeho vystoupení. Neměl však jiné východisko. V čínsko-amerických vztazích jde o mnohem vyšší cíle. Americký dolar se nachází v krizové zóně a jeho krach nelze vyloučit. V dosažení stavu předkrizové zaměstnanosti a udržení životní úrovně lidu snad věří jen pan prezident Klaus. Analytici trhu zdůrazňují, že současné množství USD v oběhu převyšuje desetinásobně hodnotu amerického zlatého pokladu ve Fort Knox. Současní potenciální investoři nakupují zlato a zbavují se USD - nevidí naději na jeho vzpamatování. Současná administrativa spojila zřejmě všechny své naděje na záchranu amerického kapitalismu s ČLR. Protekcionistická opatření a protičínské obchodní války nepřinesly nic užitečného. Obama v Pekingu zdůraznil, že si je vědom znepokojení, které v čínském vedení vyvolalo omezení exportu vysokých technologií do ČLR a přislíbil jeho revizi.

Obama se také odhodlal k málo očekávanému kroku. Uvedl: Představa o tom, že je nám souzeno být soupeři, není něčím předurčeným. A šel ještě dál: Záměrem Washingtonu není omezovat rostoucí moc Číny, uvedl. Jak hluboká musí být americká krize, jestliže po 60 let byl alfou i omegou americké zahraniční politiky boj s čínským komunismem ...

To ale není vše. Obama vyzval čínské vedení, aby si s USA rozdělilo břímě světového vůdcovství. Analytici celého světa se nafoukli pýchou: To je ono, to je skutečná mírová politika, velká demokracie v praxi. Tento trik ale není žádnou novinkou. Počátkem 60. let 20. století, když vznikly rozpory mezi vedením KSSS a KS Číny, navrhly Spojené státy Sovětskému svazu vojenské spojenectví proti ČLR. Za současné krize nabízejí podobné spojenectví ČLR.

Neřekly však proti komu, přestože jde zjevně o spojenectví proti státům, které vlastní suroviny, jako je Rusko, jako jsou africké a latinskoamerické státy! Premiér Wen Ťia-pao sice vysoce ocenil význam spolupráce obou velmocí přinášející prospěch oběma stranám, ale zdvořile odmítl návrh vytvoření dvojky s odůvodněním, že: ČLR dosud zůstává rozvíjející se zemí s enormním počtem obyvatel, která ještě musí vykonat dlouhou cestu k přeměně v moderní stát . Obamovi poradci se přepočítali.

Čínští komunisté nechtějí řešit za Američany jejich ekonomické i vnitropolitické problémy a podporovat imperialistické války. Jsou si vědomi toho, že nejen USA, ale i EU budou nuceny k překonání krize vyprodat svou technologickou převahu. Globální krize potvrdila správnou ekonomickou volbu cesty rozvoje čínské ekonomiky. Zatímco krize vyvolala v ČLR pouze snížení růstu ekonomiky z 13 % v roce 2007 na 8,5 % v roce 2009, došlo v USA z 2,1% růstu k poklesu na -2,7 % a v Německu z 2,5% růstu k poklesu na -5,4 %.

Úspěchy čínské ekonomiky jsou založeny na trvalé modernizaci. Její hlavní zásadou je státní plánování a státní kontrola, protože pouze tak je možné zajistit harmonický a efektivní rozvoj velké země. Finanční systém, infrastruktura a surovinová odvětví zůstávají pod přísnou státní kontrolou a většinou ve státním vlastnictví. Ekonomická strategie rozvoje nestavěla na nekonečném obviňování neefektivnosti podniků ve státním vlastnictví, po nichž v bývalých socialistických státech následovalo rozkrádání pod rouškou privatizace, ale na rozhodnutí vytvářet nové výrobní kapacity v soukromém i státním vlastnictví. Stát investoval zejména do strategických odvětví, jakými jsou energetika, vojenský průmysl a kosmos. Staré podniky z oblasti energetiky či těžby a zpracování surovin zůstaly po modernizaci ve státním vlastnictví. Důležitým prvkem modernizace jsou vnější investice, které přispěly rozvoji ekonomiky nejprogresivnějšími technologiemi. Za poslední desetiletí se čínský export zvýšil 7,5x!

V polovině 90. let ČLR paralelně s rozvojem exportní produkce začala rozvíjet infrastrukturu a od roku 2003 se vláda zaměřila na rozvoj vnitřní spotřeby, který má snížit závislost průmyslové produkce na pouhém exportu. Rozvoj infrastruktury umožnil zvýšení zaměstnanosti a podpořil zvýšení vnitřní spotřeby. To se ukázalo jako výhodné řešení v podmínkách rozvoje globální krize. Čínská vláda věnuje trvalou pozornost vědeckotechnickému rozvoji.

Ihned po olympiádě bylo bez velkého křiku zahájeno plnění programu komplexní technologické modernizace, jež spolu s rozvojem infrastruktury stimuluje národní hospodářství i celou společnost.

Zejména je potřeba v čínské ekonomické politice ocenit fakt, že z kapitalistického systému převzala pouze některé principy a využila je ve svůj prospěch. Pevně stanovený nízký kurz jüanu vůči USD umožňuje vysokou konkurenceschopnost. Čínská vláda vědomě nakupovala americké státní obligace až do výše jedné třetiny kladného salda svého tržního obratu s USA a dosáhla strategické závislosti USA na ČLR.

Peking rovněž nekompromisně kontroluje své soukromé vlastníky a nepovoluje vývoz kapitálu. Při hodnocení dalšího upevňování postavení ČLR jako světové velmoci nelze zapomínat na jedno: čínští komunisté jsou si vědomi oběti, kterou přinesl čínský lid k přeměně jedné z nejzaostalejších zemí světa v moderní stát. Rozhodující úkol - zajistit dobrou životní úroveň nejen pro vlastníky, střední vrstvy a inteligenci, ale pro dělnickou třídu a pracující, však bude vyžadovat mnohem větší úsilí, protože bude doprovázen nejen vyhrocováním tlaku na další eskalaci nepokojů v Tibetu a Ujgursku, ale i nepřímými hrozbami ekonomické bezpečnosti země ze strany NATO, které rozšiřuje svůj vliv ve státech Střední Asie. Proti Spojeným státům a EU má však ČLR nesmírnou přednost. K dosažení svých cílů jsou Číňané schopni obrovských výkonů i obětavosti na úkor svého pohodlí, pokud je potřeba, což předvedli třeba během přípravy olympijských her i při budování moderní, ekonomicky silné Číny. A to nelze říci o občanech USA, a už vůbec ne Evropské unie...

Karel Kluz