header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

Jiný pohled na válku v Afghánistánu

Proč se stala okupace Afghánistánu rozhodující vojenskou operací, pro to existují dva hlavní důvody. Za prvé: pod záminkou boje proti mytologické al-Kajdě a Tálibánu ohrožujících národní bezpečnost USA pokračuje výstavba stálých leteckých základen, jako nástroje proti prosazování strategických zájmů Ruska a ČLR, jediné současné hrozby pro americké globální impérium.

ČLR představuje nejmocnější reálnou ekonomiku světa, mladou a dynamicky se rozvíjející dělnickou třídu a vzdělanou střední vrstvu. Rusko, přestože jeho hospodářství bez změny sociálního systému nikdy neobnoví sílu sovětské ekonomiky, vlastní poměrně moderní jaderný arsenál, kterého se přes odpor ruské proamerické páté kolony oligarchické vlády od pádu SSSR nikdy nevzdaly. Rusko tak zůstalo jediným skutečným rivalem americké vojenské dominance. USA se obávají, že spolupráce ČLR a Ruska v rámci Šanghajské organizace pro spolupráci a prohlubující se vliv nejen na členské státy - Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán - ale i na Írán, by mohly zcela překazit úsilí o ovládnutí Střední Asie.

V roce 2004 rozhodly Spojené státy, že v Afghánistánu vybudují devět nových základen v provinciích Hilmand, Herat, Nimruz, Balch, Chóst a Paktia. První tři základny na původně afghánských vojenských leteckých základnách v Bagramu (severně Kábulu), Kandaháru (na jihu) a Šindandu (v blízkosti Herátu, pouhých 100 km od hranic s Íránem) jsou již v provozu. Ze všech základen je možné vést letecké útoky nejen na Írán, ale i na Rusko a ČLR. Značné náklady věnované na výstavbu základen vzbuzují tušení, že se USA v Afghánistánu, podobně jako v Iráku, Emirátech a Saudské Arábii připravují usadit trvale. Výstavba základen i skutečnost, že Obamova administrativa netrvala na platnosti výsledků prvního kola voleb a zpočátku nepodpořila až do konce svého kandidáta Hamída Karzáiho, nasvědčuje tomu, že byla nucena ustoupit od koncepce mocné centrální vlády, která konec konců v Afghánistánu nikdy neexistovala.

Silný proamerický režim by vyžadoval přímou okupaci země a tedy mnohem více sil a prostředků, než si nyní USA mohou dovolit. K dokonalému ovládnutí země postačí proamerická vláda a komplexní obranou zajištěné základny. Celkovou kontrolu teritoria, včetně zjištění prostorů koncentrace sil a prostředků odboje, které potřebují zlikvidovat, zajišťuje průzkum bezpilotními letouny a satelity, doplněný agenturní rozvědkou.

Od počátku invaze do Afghánistánu v roce 2001 vybudovaly USA ve Střední Asii celkem 19 vojenských základen, které fungují naprosto nezávisle na vládách hostitelských států. Je evidentní, že se Spojené státy snaží využít své vojenské převahy ve světě a zabránit přístupu Ruska k Indickému oceánu a oslabit jeho vliv na postsovětském prostoru. Perspektivně tato strategie předpokládá geopolitický nástup v hloubce Eurasie, upevnění politickou, mírovou cestou získaných pozic a likvidaci ruské vlády nad Sibiři a Dálným východem.

Významným aspektem americké přítomnosti v Afghánistánu je export chaosu do okolních států, což brání jejich ekonomickému rozvoji a nutí kapitál a inteligenci opouštět region a hledat bezpečnější místa, jako jsou samotné Spojené státy a EU, pro které je každá i sebemenší investice vítaná. USA o konečné vítězství již neusilují. Trpělivě zkvalitňují infrastrukturu svých vojenských základen a pečlivě shromažďují informace o svých tálibánských protivnicích. Ti sice občas přepadnou kolony vozidel nebo hlídky USA a NATO, po kterých následují efektní odvetné operace, někdy v přímém televizním přenosu. Celkově si navzájem příliš nepřekážejí. Nebezpečnější je, jak bojovníci Tálibánu destabilizují situaci ve Střední Asii (podpora Islámského hnutí Uzbekistánu ), v muslimských oblastech ČLR (Ujgursku) a v některých oblastech Íránu (Balučistán).

Druhým významným důvodem pro okupaci Afghánistánu je kontrola největšího světového trhu s heroinem a jeho využití jako geopolitické zbraně proti Rusku. Podle Antonia Marii Costy, ředitele Správy OSN pro narkotika a kriminalitu, bylo loni v Afghánistánu vyrobeno 8000 tun opiátů. Tato gigantická průmyslová produkce vyžaduje dokonalé laboratoře, odborníky, dovoz čistých chemikálii a bezpečný transport. V Afghánistánu nyní působí přes 50 zahraničních firem produkujících čistý heroin. Podle zprávy OSN z roku 2007 je nejvíc narkotik produkováno v oblastech dislokace vojsk USA. Místa koncentrace vojsk i produkce narkotik se překvapivě kryjí.

Rusko je největším spotřebitelem heroinu v Evropě. Podle oficiálních statistik představuje letos počet evidovaných a léčených narkomanů 503 000 a reálné množství vypočtené podle metodiky OSN převyšuje 2, 5 milionu. Počet tajných narkomanů může převyšovat oficiální údaje až trojnásobně. Za posledních 10 let se v Rusku zvýšila úmrtnost vyvolaná používáním drog patnáctkrát. Svůj význam má, zejména za současné krize, i přísun hotovosti pro zbankrotovanou a zkorumpovanou americkou finanční mafii.

Lze předpokládat, že americká přítomnost v Afghánistánu, sloužící nejen výše uvedeným záměrům, ale i jako jeden z hlavních motivů zdůvodňujících financování zbrojení, vydrží dlouhou dobu. Jedinou nejasnou otázkou je, jak mohlo Rusko povolit zásobování amerických vojsk přes své vlastní teritorium, přestože si je jeho vláda vědoma, že další upevňování vlivu USA v regionu je v přímém rozporu s geostrategickými zájmy Ruska.

Účast české armády v imperialistické okupaci, doprovázené vyvražďováním afghánského lidu, není v zájmu pracujících. Jaké jsou mravní a morální hodnoty poslanců a senátorů, kteří schvalují vojenské rozpočty jen proto, aby se zalíbili svým pánům, kterým za posledních dvacet let rozprodali za úplatky a neodpovídající ceny majetek lidu?

 

Karel KLUZ

Partneři:
partneri-kscm
partneri-sckp
partneri-sos
partneri-wdfy
partneri-solidnet
partneri-ceske-mirove-hnutípartneri-festival
partneri-kcp

 partneri-stripkyzesveta

©  Komunistický svaz mládeže

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .