Protiúdery propagandistické studené válce Izraele

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Twitter

Propagandistická studená válka, kterou vede Izrael téměř od svého vzniku v roce 1947, obdržela v poslední době dva podstatné protiúdery. Zvláštní Komise Rady pro lidská práva označila činnost izraelské armády v sektoru Gazy počátkem letošního roku nejen za válečný zločin, ale i za zločin proti lidskosti a na 53. generální konferenci MAAE byl navíc přijat návrh na prohlášení oblasti Blízkého východu za bezjadernou zónu.

Agresivní propagandistická studená válka započala skutečným konfliktem s Palestinci v okamžiku vzniku Izraele. V jeho průběhu, po kterém následovala celá série válek, započala izraelská vláda rozšiřovat svůj životní prostor cestou okupace arabských území, včetně těch, na kterých měl na základě rezoluce OSN vzniknout samostatný palestinský stát. Po rozpadu koloniálního systému zůstal Izrael jedinou koloniální zemí na světě, držící ve svých vězeních a koncentrácích tisíce bojovníků za svobodu a organizující trestné výpravy na okupovaná teritoria.

V souladu s heslem, že nejlepší obranou je útok, provádí Izrael vyvražďovací operace a vede i informační válku. V obou případech má k dispozici bezvýhradnou materiální i ideologickou podporu USA.

Informační válka je postavena na dvou principech. Především je to vnucování světovému veřejnému mínění představy Izraele jako oběti arabského terorismu (pro legalizaci trestných expedicí proti Palestincům, Libanonu a Sýrii). Druhým principem je trvalé připomínání holocaustu, což má Izraeli dovolit udržovat lidstvo ve stavu věčného pocitu viny - aby byl jednou provždy považován za stát, který nejvíce utrpěl ve světové válce a je proto hoden největších morálních i materiálních kompenzací. Zamlčuje se skutečnost, že v době holocaustu byli Židé občany Německa, Rakouska, Maďarska, Slovenska, Chorvatska a dalších států, které se dobrovolně podílely na jejich vyvražďování. Zdravý rozum nám vnucuje představu, že kompenzace by měly platit zejména tyto státy. Zatím však nepřetržitým přetřásáním tématu holocaustu se záměrně vytvořila virtuální situace, ve které se zapomnělo na oběti SSSR, Rudé armády a evropských komunistů, kteří bojovali proti likvidaci Židů od počátku nástupu Hitlera k moci a zabránili ještě větším masakrům.

Prostřednictvím obrovské propagandistické mašinerie Izrael představuje sám sebe jako světovou morální autoritu a stát, kterému trvale hrozí světový terorismus . Situace se nicméně mění. Mýtus o všemohoucnosti Izraele narušil před třemi léty Hizballáh a nyní OSN. Fakta o řádění Izraelců v Gaze jsou dostatečně známá. Izraelská soldateska, aby se vyhnula přímému střetu s bojovníky Hamásu a předešla ztrátám vlastní živé síly, opakovala v menších dimenzích americkou genocidu z Hamburku, Drážďan, Hirošimy, Nagasaki, Koreje, Vietnamu a Iráku, využitím své technické a vzdušné nadvlády. Nikdo dosud rovněž nevyvrátil, že miny, které zabily tři izraelské civilisty a 12 příslušníků armády, nebyly z území Gazy odpáleny agenty izraelského Mossadu, aby mohly být využity jako záminka k pacifikaci Palestinců, jejíž obětí se stalo více než 1500 bezbranných dětí, žen a starců.

Nyní je důležité, že světové společenství nepřešlo tento bestiální zločin mlčením jako v případě masakrů v Jugoslávii na jaře 1999. Lze jen litovat, že v duchu jakési, ničím neoprávněné, politické korektnosti byl zdůrazněn i podíl Hamásu na rozpoutání konfliktu - ostřelováním izraelských měst. Ale pouhé porovnání ztrát 1:100 tuto korektnost zpochybňuje.

Izraelská vláda chápe nebezpečí, které ji od OSN hrozí. Za uznáním faktu zločinu proti lidskosti může následovat požadavek materiální kompenzace škod způsobených genocidou. Zatím jsou veškeré požadavky Palestinců a Arabů blokovány Spojenými státy. Ty však slábnou a nelze vyloučit, že nakonec by i na kompenzace mohlo dojít.

Pro nezasvěceného pozorovatele se zdá být návrh MAAE na vytvoření bezjaderné zóny pro Izrael relativně výhodný, poněvadž by donutil Írán ukončit údajnou realizaci vlastního jaderného zbrojního programu - pokud nevezme v úvahu, že Izrael vlastní několik set jaderných pum a hlavic, včetně nosičů, a vývoj íránských jaderných zbraní je pouhou chimérou. Írán na rozdíl od Izraele je signatářem Smlouvy o nešíření... a zabývá se vývojem vlastní jaderné energetiky v souladu se zásadami Smlouvy a pod kontrolou inspektorů MAAE.

Od návrhu MAAE k bezjaderné zóně na Blízkém východě vede dlouhá cesta, komplikovaná prohlubováním světové ekonomické krize. Nelze vyloučit, že součástí hledání východisek by se mohla stát, kromě vyhrocování tlaku a embarga vůči Íránu, i ozbrojená intervence Izraele. Poslední dva kroky OSN a MAAE, které přispěly k zahájení jednání pěti velmocí a Německa s Íránem nicméně nasvědčují, že si Izrael, ani při podpoře USA a EU, nebude moci dovolit postupovat stejně jako v minulosti.

Co na tato fakta říká nejvyšší izraelský válečný štváč - premiér Benjamin Netanjahu? Pravda je právě opačná. Izraelské vedení a armáda chránily před válečnými zločiny izraelské občany. Nedopustíme, aby byli (bývalý premiér) Ehud Olmert, (bývalá ministryně zahraničí) Cipi Livniová a (ministr obrany) Ehud Barak, kteří poslali naše syny bojovat, vydáni před mezinárodní soud v Haagu, konstatoval (patrně v zastoupení soudu, který jediný by takové věci měl posuzovat) diktátor Netanjahu na úvod zimního zasedání parlamentu. Tato pokroucená zpráva toho pokřiveného výboru ohrožuje právo Izraele na sebeobranu, je povzbuzením terorismu a ohrožením míru, prohlásil premiér.

Zpráva obnovila debatu o brutální agresi proti Gaze, za kterou je Izrael všeobecně kritizován. Izraelci falešně poukazují na to, že se k boji (v reálu spíš k novodobému holocaustu) odhodlali po téměř každodenním palestinském raketovém ostřelování izraelského jihu. V jejich neprospěch ovšem hovoří nepoměr obětí i známá relativní neúčinnost palestinských raket.

Zpráva OSN kritizuje i palestinské radikály za to, že raketami ohrožovali izraelské civilisty. Palestinský Hamás ale tuto pasáž materiálu kritizoval, protože svůj boj proti Izraeli považuje za oprávněnou obranu proti okupantovi. A pomineme-li formu tohoto leckdy také nesmyslně vedeného boje, fakticky má Hamás pravdu!

Karel KLUZ