Československá ekonomika 1918 - 1989 - 9.

Podrobnosti

Kategorie: Historie

Twitter

Dominující postavení průmyslu - Rozhodujícím odvětvím se stal průmysl, který za 40 let vzrostl více než 13,6krát. Pro rozsah ekonomiky byly vybudovány až neúměrně velké kapacity palivo-energetického a hutnického průmyslu. Významné po­stavení získalo strojírenství a chemický průmysl. Více než 2/3 národního důchodu bylo vytvářeno v průmyslu. Průmysl zajišťoval více než 86 % vývozu. Průmyslová výroba patřila v minulých dese­tiletích k nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím národ­ního hospodářství. Na jeho rozvoji, výkonnosti i efek­tivnosti v rozhodující míře závisel a bude i nadále záviset celkový stav národního hospodářství. V po­sledním desetiletí se stále naléhavěji prokazovala nutnost zásadních strukturálních změn v průmyslové výrobě, podstatného zvýšení technické úrovně, snížení energetické, surovinové a investiční nároč­nosti, K zajištění těchto progresivních změn měla být realizována jak celková ekonomická reforma, tak i státní cílové programy rozvoje progresivních oborů a útlumu neperspektivních a neefektivních. Je třeba konstatovat, že výsledky dosahované v tomto směru byly celkově nedostatečné a neuspokojivé.

Výrobní struktura podléhá v průběhu růstu ekonomické úrovně země typickým změnám. Z tohoto hle­diska se čs. ekonomika výrazně a stále více odchyluje od srovnatelných vyspělých zemí.

Hlavní rozdíly jsou tyto;

zbytnění těžkého průmyslu uvnitř výrobního sekto­ru a naopak nižší váha zpracovatelského prů­myslu    (bez   těžkého   strojírenství),

předimenzování oborů dodávajících především pro výrobní spotřebu (meziprodukt). O tom svědčí i sku­tečnost, že podíl výrobní spotřeby ve společenském produktu je   zhruba na úrovni     55   %,   zatímco   ve srovnatelných vyspělých kapitalistických zemích se ustálil na úrovni 35-40 %,

vysoký podíl strojírenství: značně překračuje rozměr, který je typický pro srovnatelné ekonomiky, a to ješ­tě při relativně   malé váze elektrotechniky,

vysoký podíl konvenčních, materiálově a energeticky náročných oborů, a tedy naopak nízký podíl výrob za­ložených na inovacích,   pružnosti a kvalitě.

Zásadním důsledkem takto strukturálně deformo­vaného profilu čs. výroby je hluboce neefektivní roz­dělování zdrojů, tzn. že k dosažení stejné úrovně hru­bého domácího produktu na obyvatele potřebuje Československo právě z titulu deformované struktury vynaložit mnohem více klasických zdrojů, tj. investic, surovin a práce, nemluvě o dopravní a ekologické zátě­ži.

V souvislosti s rozvojem průmyslu byl v pováleč­ném období vybudován rozsáhlý palivoenergetický komplex. Vysoký růst výroby v energeticky náročných materiálových odvětvích a pomalý proces modernizace ve zpracovatelském průmyslu vyvolávaly další a další nároky na energetické zdroje.

Vzhledem k vysoké a stále rostoucí investiční ná­ročnosti dosáhly    investice    do    palivoenergetického komplexu v minulých letech   více    než    třetiny   cel­kových    investic  v  průmyslu a odčerpávaly tak značnou část zdrojů potřebných k modernizaci.

Rozvoj energetiky v 70. letech nadto znamenal řadu závažných důsledků pro životní prostředí. Přírůstek výroby elektřiny se realizovat převážně v elektrár­nách spalujících hnědé uhlí a znamenal v letech 1970-1984 zvýšení emisí S02 o 84 %. I když v 80. le­tech    byla    zastavena    výstavba    falších   tepelných

elektráren, znamenalo by odsíření stávajících vysoké dodatečné investice.

Součásti generální linie po roce 1948 bylo vybudo­vání silné československé metalurgie jako materiálně technické základny národního hospodářství, které se mělo stát kovárnou a strojírnou vznikajících socialistic­kých zemí. Československo již koncem 70, let bylo v podstatě soběstačné ve výrobe velké většiny sortimen­tu hutních materiálů a stalo se jedním z mála států na světě, který umí vyrábět speciální ušlechtilé ocele i slitiny a trubky pro velmi náročná použití, napří­klad při výrobě komponentů pro výstavbu jaderných elektráren.

V celém poválečném období se nadprůměrnou dynamikou rozvíjelo strojírenství. Více než 55 % všeho strojního zařízení v ČSSR pochází z vlastní výroby. Důležitou úlohu vždy mělo strojírenství i v čs. za­hraničním obchodě. Zejména v letech 1975-1985 mu­selo zabezpečit výrazné zvýšení exportu v souvislosti s nezbytností uhradit několikanásobný růst cen ro­py, plynu a některých dalších surovin dovážených ze SSSR. Ve srovnání s průmyslově vyspělými země­mi však existuje vysoká disproporce mezi vývozem a dovozem strojů.

Vývozní nabídka strojírenské a elektrotechnické produkce, založená na tradičním sortimentu mecha­nických strojů, byla již v posledním desetiletí konfron­tována se změnami dovozní poptávky partnerských zemí, vyplývajícími zejména z radikálního obratu v je­jich investiční poptávce. V průmyslově vyspě­lých kapitalistických zemích byla tato poptávka jednoznačně orientována na modernizaci výrobní zá­kladny a na  technické vybavení terciárního sektoru.

V zemích RVHP došlo k silnému omezení investiční činnosti, všeobecně byl přijat program intenzifikace výrobní základny. Náš strojírenský export značně utr­pěl i omezením koupěschopné poptávky rozvojových ze­mí.

Na druhé straně nebylo strojírenství schopno pružně uspokojit zahraniční poptávku po některých sortimentech (stroje pro polygrafický, textilní a kože­dělný průmysl, plnící a balicí stroje, letadla, elektrické spotřebiče pro domácnost).

Závažnou deformaci našeho strojírenství před­stavuje zbrojní výroba. Změněné politické i hospo­dářské podmínky posledních let způsobily, že tato nemalá část strojírenské produkce speciálního urče­ní nenalézala odbyt, což vyžadovalo přistoupit na změnu výrobního programu.