Komunisté na Pomezních Boudách a na Sněžce

Podrobnosti

Kategorie: Z aktivit KSM

Twitter

Velmi zdařilou komunistickou akcí letošního léta se stalo v sobotu 30. srpna setkání na Pomezních Boudách v Horní Malé Úpě (okres Trutnov) a následný výstup na Sněžku. Od prvního mezinárodního proletářského srazu v Krkonoších uplynulo již 86 let a výstup na Sněžku se nyní konal po třicáté šesté. Akci pořádal Okresní výbor KSČM Trutnov a trutnovská pobočka Klubu českého pohraničí a zúčastnili se jej komunisté všech generací ze čtyř států – ČR, Polska, Německa a Kuby.

Na setkání na parkovišti u celnice na Pomezních Boudách promluvili ke shromážděným soudruzi a soudružky z většiny zúčastněných organizací – poslanec Václav Exner za Komunistickou stranu Čech a Moravy, Veronika Pazderová za Komunistický svaz mládeže (nebo, chcete-li, „za mladé komunisty“), Zbigniew Wiktor za Komunistickou stranu Polska (KPP), Georg Kunter za Německou komunistickou stranu (DKP), Gerd Hommel za Revoluční svaz přátel Ernsta Thälmanna (RFB) či Horst Brand za Die Linke (Levice). Nechyběli ovšem ani účastníci z Komunistické strany Německa (KPD), která je legální pouze v bývalé NDR, zatímco v bývalé NSR je od roku 1956 dosud zakázána (!). Většina organizací přinesla i své prapory nebo typické prapory rudé, vlajku NDR apod.
Vzácným hostem byla chargé d'affaires Kubánské republiky Barbara Montalvo. V projevech řečníků zaznívaly výzvy proti přepisování historie, proti imperialismu plodícímu války, proti odbourávání sociálních jistot a demokracie (byť buržoazní) a proti fašizaci společnosti, výzvy k boji za světový mír a socialismus. Zde zaznívaly pojmy, které už různí zastánci „moderní levicovosti“ odvrhli, zde se nikdo nestyděl za to, že je komunista. Za překladatelskou činnost si zaslouží zvláštní poděkování soudružka Irma Martinovská z Revolučního svazu přátel.
Obrovský úspěch sklidila hudební skupina Singeclub Ernesto Che Guevara z Drážďan. Škoda, že jsme obsahu jejich německy zpívaných revolučních písní rozuměli jen přibližně. Ale například německy zpívaná Partyzánská byla mimořádným zážitkem. Kéž bychom nějaké podobné hudební těleso měli u nás!
Shromáždění bylo zakončeno Internacionálou, kterou zpíval tradičně každý ve svém rodném jazyce. Poněkud zarážející je, jak málo pozornosti věnuje tak významné mezinárodní komunistické akci (s účastí několika set lidí) vedení naší strany. Po sjezdu máme předsedu a šest místopředsedů, ale shromáždění nepoctil svou účastí ani jeden z nich. Jako by se nehlásili k požadavkům účastníků, jako by jim tato politika byla cizí!
Po skončení shromáždění na parkovišti se část účastníků vydala pěšky na Sněžku, někteří tam vyjeli lanovkou a jiní zůstali na besedě v hotelu Hořec. Na Sněžku jsme šli i s prapory. Němečtí soudruzi, kteří měli početní převahu, nasadili vražedné tempo a jejich čelní vlajkonoši brzy zmizeli v dálce.
Mnoho turistů, které jsme na cestě potkávali, se ptalo, o jakou akci se jedná. Všem jsme to rádi vysvětlili. Někteří se divili, někteří nám vyjadřovali uznání a podporu, ale vyloženě antikomunisticky vystoupilo jen několik jedinců. Charakteristické je, že jen jeden z antikomunistů měl zájem o seriózní diskuzi, ostatní nás pouze zasypali snůškou nadávek nejhoršího kalibru. Členové KSM nesli i prapory s podobiznami Klementa Gottwalda a Ernesta Che Guevary. Dělalo nám radost, kolik lidí tyto revoluční činitele poznává. Dokonce i parta asi dvanáctiletých kluků hádala vcelku správně. Che Guevaru poznali hned (je až příliš zprofanovaný), na druhém praporu byl podle nich „Husák nebo Gottwald“.
Na vrcholu Sněžky jsme se společně vyfotili, rozhlédli se po krajině a vyrazili do Pece pod Sněžkou, odkud pro nás byl objednán autobus. V Peci pod Sněžkou, rekreačním středisku novodobé smetánky, rudé prapory dlouho neviděli.
Večer následovalo v Trutnově přátelské posezení v restauraci. Jeden salónek a konferenční místnost byly rezervovány, ale všichni zájemci se tam stejně nevešli, a tak část z nás seděla s ostatními hosty v hlavním jídelním sále. Zde se s námi dal do řeči silně podnapilý antikomunista, který tvrdil, že Sovětská armáda u nás v roce 1968 střílela do těhotných žen, a naše výhrady proti tomuto tvrzení překřikoval asi dvěma stále se opakujícími vulgarismy. Pobavil mě také rozhovor dvou hostů, z nichž jeden se rozčiloval nad tím, že je salónek zadán uzavřené společnosti. „Prej KPD. Já nevim, co to je za firmu…“
Závěrem článku bych rád poděkoval OV KSČM v Trutnově v čele s jeho předsedou za nadstandardní zajištění ubytování a souvisejících služeb a vyjádřil přesvědčení, že za rok bude setkání na Pomezních Boudách, na Sněžce a v Trutnově podobně vydařené.

Leopold Vejr