Obrana socialismu - nejvyšší internacionální povinnost (3/6)

Podrobnosti

Kategorie: Historie

Twitter

Článek z novin „Pravda“ ze 22. srpna 1968 (Nakladatelství tiskové agentury „Novosti“, Moskva): Československý tisk ochotně dával možnost publikacím přímých nepřátel marxismu-leninismu. Můžeme připomenout tzv. „Memorandum lidu Československa“ napsané organizačním výborem „Strany československých spravedlivých socialistů“, jak si říkali, o kterém mluvila 14. června „Mladá fronta“. S neomalenou drzostí autoři tohoto paskvilu prohlásili: „Zákon, který schválíte, musí zakázat veškerou komunistickou činnost v Československu. Zakážeme činnost KSČ, rozpustíme KSČ.“ Autoři vyzývali k ničení děl klasiků marxismu-leninismu. Tyto požadavky by rádi podepsali hitlerovci, kteří pálili marxistické knihy na německých náměstích.

Útoků na marxismus-leninismus v ČSSR se zúčastnili i někteří funkcionáři KSČ.
Po celé zemi se široce propagoval revizionistický projev tajemníka ÚV KSČ Č. Císaře na slavnostním zasedání v Praze, věnovaném 150. výročí narození Karla Marxe. Je jasné, že základem tohoto projevu je zřeknutí se leninismu, odmítnutí jeho mezinárodního významu, odmítání toho, že leninismus je návodem k činnosti i za současných podmínek.
Je známo, že v poslední době se obrodil kult Masaryka, který byl vždy zavilým nepřítelem komunistického hnutí, jedním z inspirátorů intervence proti sovětskému Rusku. Je podivuhodné, že právě tehdy, kdy chválili někteří komunisté v Československu buržoazního činitele, podle jehož pokynů se pronásledovala Komunistická strana Československa a vydávaly se zatýkací rozkazy na její vedoucí funkcionáře včetně Klementa Gottwalda. Zase byl vyzdvihován Beneš, který přivedl stát až k Mnichovu.
Místo toho se intenzívně povzbuzovaly nálady, které nemůžeme nazvat jinak, než nacionalistické. K tomu směřovala i křiklavá propagandistická kampaň, uměle zorganizovaná koncem června na podporu pozic předsednictva ÚV KSČ před jednáním s politbyrem ÚV KSSS. Prohlášení k delegaci KSČ před setkáním, které se objevilo při této příležitosti v československém tisku, rozdmýchávalo právě takovéto nízké nacionalistické vášně.
Odpůrci sovětsko-československého přátelství využili rozsáhle ve svých rozborech ještě jedno téma, které nelze opomenout. V četných článcích v tisku, ve vystoupeních v rozhlase a v televizi byly prosazovány houževnatě názory, jako by všechny nesnáze Československa vyplývaly z toho, že do posledního okamžiku svého rozvoje se řídilo sovětským modelem socialismu, který mu byl někým vnucen. Není snad třeba objasňovat, že toto tvrzení je absolutní výmysl.
Je dobře známo, že Sovětský svaz a Československo mají specifické formy socialistického státního zřízení, že formy řešení národnostní otázky se v mnohém liší a že nemají stejný systém národního hospodářství. Odlišně se řeší i mnohé jiné otázky politického, ekonomického a kulturního života našich národů. Nikdy jsme ani nepomýšleli na to, abychom Československu nebo ostatním zemím vnucovali naše formy.
Rozvoj Československa jako socialistického státu, rozvoj jeho státotvornosti, ekonomiky a kultury, rozvoj jeho komunistické strany, probíhaly a probíhají formou, která odráží zvláštnosti země, její tradice a specifiku ve všech oblastech. Řeči o vnucování jakéhosi „sovětského modelu socialismu“ Čechům a Slovákům není nic jiného než zlostná provokační lež, rozšiřovaná nepřátelskými elementy s cílem podrývat bratrské přátelství, spojující naše země, naše strany a naše národy.
Síly, pokoušející se podrývat pozici Komunistické strany Československa, se snaží jakkoli očernit ekonomickou spolupráci Sovětského svazu a Československa. Dělají vše, aby ukázaly věc tak, že ekonomické vztahy, vznikající mezi našimi zeměmi, jsou nevýhodné a především Československo přetěžují.
Ve skutečnosti zkušenosti socialistické výstavby hovoří o tom, že ekonomické vztahy socialistických zemí jsou vztahy nového typu, že jejich rozvoj přispívá k ekonomickému a sociálnímu pokroku každé země a k upevnění celé světové socialistické soustavy.
Na základě principů proletářského internacionalismu socialistické země poprvé v historii uskutečnily přechod k všestranné spolupráci a vzájemné pomoci, účastníce se tohoto procesu jako zcela suverénní a rovnoprávné státy.
Během 17 let od r. 1950 do r. 1967 objem průmyslové výroby zemí RVHP celkem vzrostl 5,4x a dosáhl skoro 1/3 objemu světové průmyslové výroby. Jenom za posledních 7 let přírůstek průmyslové produkce zemí RVHP tvořil 76% v té době, kdy v rozvinutých kapitalistických zemích nepřevyšoval 45%.
V nevýhodném světle byl ukazován zahraniční obchod mezi ČSSR a SSSR. Podívejme se na některá fakta o zahraničním obchodě Sovětského svazu a Československa v období 1956—1968, to znamená za 12 let. Za tuto dobu dodal Sovětský svaz do Československa 17 mil. tun obilí, téměř 700 tisíc tun bavlny, kolem 70 tisíc tun vlny, 51 mil. tun nafty, 80 mil. tun rudy, kolem 2 mil. tun litiny, okolo 2,5 mil. tun válcovaného železa, 28 tisíc tun mědi, více než 200 tisíc tun hliníku, více než 200 tisíc tun olova, skoro 3‚5 mil. tun apatitového koncentrátu, 170 tisíc tun zinku, více než 200 tisíc tun azbestu, skoro 5 mil. m³ dřevoviny a téměř za 1200 mil. rublů strojů a zařízení. Kdyby mělo Československo toto všechno zaplatit ve volné měně, bylo by nuceno utratit kolem 3,5 miliardy dolarů.
Československo je současně velkým dodavatelem strojů a spotřebního zboží, jako je obuv, látky, konfekce, galanterie atd., do Sovětského svazu.
Samozřejmě, kdyby Sovětský svaz v obchodu s Československem přešel na čistě komerční princip, k čemuž fakticky směřoval Ota Šik, je jasné, že by to nebylo ve prospěch československé ekonomiky a vytvořilo by to mnoho těžkostí národnímu hospodářství.
Diskuse o otázkách ekonomické reformy v Československu probíhala bohužel na jiných principech. Uprostřed této diskuse byla na jedné straně vyzdvižena paušální kritika celého předcházejícího rozvoje socialistické ekonomiky a n druhé straně byly předloženy návrhy na záměnu plánovitého hospodářství hospodářstvím tržním, živelnými vztahy — při poskytování širokého prostoru soukromému podnikání. Ekonomické diskuse v ČSSR zneužily revizionistické a kontrarevoluční elementy se zjevným cílem zvrátit ekonomiku země na kapitalistickou cestu.

Podle publikace Obrana socialismu – nejvyšší internacionální povinnost
připravil Leopold Vejr