Komunistický svaz mládeže má moji podporu

Podrobnosti

Kategorie: Názory, polemika

Twitter

V posledních měsících si mnozí spoluobčané stále více začínají uvědomovat dopady kroků současné vlády. Ne všichni se však zatím odhodlali k veřejným protestům. A pokud, tak jsou tyto protestní akce prozatím roztříštěné. Pokud však chceme něčeho dosáhnout, je zapotřebí lidi spojovat, informovat je a aktivizovat. A právě v této činnosti nám velmi pomáhá Komunistický svaz mládeže. A ne pouze v poslední době. Jeho činnost, to nejsou pouze 1-2 akce za rok, ale každodenní mravenčí práce mezi lidmi. O mnoha jejich aktivitách se neví. Sdělovací prostředky o nich mlčí. Asi vědí proč. KSM jde totiž přímo k podstatě, pojmenovává věci pravým jménem a to se mnohým nelíbí. Proto dovolte pár příkladů aktivit KSM.

Akce proti školnému na vysokých školách, proti zvyšování nájmů, proti privatizaci nemocnic, proti umístění radarů na území ČR, podpora Kuby a za propuštění pětice kubánských vězňů, podpora maďarských představitelů komunistické strany, podpora vlasteneckých organizací, jako je Klub českého pohraničí, Slovanský výbor a další, akce proti neonacistům…to je jen výběr z aktivit mládežnické organizace, která je KSČM nejblíže. Členy Komunistického svazu mládeže můžeme vidět na každé veřejné akci. Přesvědčují, sbírají podpisy pod petice, diskutují s lidmi, nastavují vlastní kůži a riskují vyhazov ze školy, z „učňáku“ či z práce, zatímco mnozí jejich kritici z řad aparátu strany sedí ve svých kancelářích a píší články a rozhovory proti této, nám nejbližší mládežnické komunistické organizaci.

Ale abych byla konkrétní:
Na stránce HaNo nazvané „MLADÝMA OČIMA“ byl dne 30. listopadu 2007 zveřejněn rozhovor s tajemníkem Komise mládeže při ÚV KSČM Ivanem Dvořákem. Jeho názory hrubě poškozují Komunistický svaz mládeže a pokoušejí se o rozdělení KSM a KSČM.. Znehodnocují činnost této mládežnické organizace a zpochybňují spolupráci s KSČM.. Komunistický svaz mládeže čelí mnoha útokům. Je tu neustálá snaha ze strany ministerstva vnitra tuto organizaci rozpustit a zakázat. Je smutné a varující, že těmto útokům nahrává i pracovník ÚV KSČM. V rozhovoru pro HaNo tvrdí, že KSM se profiluje na zcela jiných programových zásadách než komise mládeže při ÚV KSČM. Tento názor je vskutku zajímavý. Už z toho důvodu, že podle programových dokumentů KSČM i KSM jsou obě organizace na tejných programových základech. Zároveň se obě organizace podle všech svých oficiálních dokumentů navzájem podporují. Zajímalo by mě proto, zájmy koho Ivan Dvořák vlastně podporuje. A dále: Ivan Dvořák kritizuje KSM, za to, že si osobuje právo hovořit za jedinou mládež, kterou v KSČM představuje, s tím , že jeho oddělení považuje v rámci KSČM za jediné „představitele“ mládeže komisi mládeže při ÚV KSČM. V této souvislosti bych chtěla připomenout, že tento pracovník nabourává vztahy mezi mládeží, které by měl naopak napomáhat dávat dohromady. Zároveň napomáhá útokům, které jsou vůči KSM i KSČM vedeny zvenčí.

Ve zmíněném rozhovoru pan Dvořák také sděluje, že se KSM na jeho oddělení neobrátil s čímkoli. Abych pravdu řekla, vůbec se tomu nedivím. Pokud bude zmíněný pracovník jednat s členy KSM způsobem, jakým jednal, tzn. arogantně a povýšeně, důvěru komunistické mládeže nezíská.

Naprosto také odmítám subjektivní názor pana Dvořáka očerňující člena KSM a KSČM a zastupitele za KSČM Davida Pazdery. Tohoto soudruha znám dlouhou dobu. Ve svém regionu organizoval petiční akce proti americkým radarům, sbíral podpisy proti privatizaci zdravotnických zařízeních, vyzýval k akcím proti snižováním financí pro školství. Zajímalo by mě, kolik podpisů či sympatizantů získal pan Dvořák. Mimochodem o tom všem chtěl David Pazdera mluvit i na konferenci mládeži, když chtěl reagovat na některá vystoupení, např.Jiřího Dolejše. Bohužel už k tomu nedostal příležitost. Jeho snaha vést seriózní diskuzi na žhavá témata byla znevážena, stejně jako názory dalších komsomolců, jako je Verča Sýkorová, Milan Krajča, Zdeněk Štefek, Pepík Gottwald, Jakub Holas a kluci a holky z KSM z dalších krajů, prosazujících politiku komunistické strany. Nebojí se jít na ulici, na náměstí a s lidmi o tom veřejně diskutovat. Pro mnohé z nás jsou a budou příkladem.

Marta Semelová