Exkurs mezi hlízy hnisu

Podrobnosti

Kategorie: Názory, polemika

Twitter

Pokud si ještě někdo ze čtenářů vzpomene na článek s názvem „Hrdinové dnešní doby“, který popisuje návštěvu dvou členů Komunistického svazu mládeže na besedě s Hučínem, kde nás mj. pan Horváth ubezpečil, že podle něj „revoluce v roce 1989 nebyla dokončená a že komunisté jednou viset budou“, tento čánek je jeho volným pokračováním. Když jsme se totiž dozvěděli o plánované besedě tzv. Občanského institutu (rozuměj ODS-institutu) v Benediktském klášteře s panem Paumerem (usvědčeným vrahem ze skupiny Mašínů, podle organizátorů besedy hrdinou), nedalo nám to, abychom po práci nevyrazili na malý exkurs za hranice nechutnosti.

Hned ze začátku se pan Paumer zmínil o „jednom šťourovi z KSM s dlouhými vlasy a drdólkem“, který přišel vyjádřit svůj nesouhlas s demonstrací pro základny. A vzpomněl ho proto, že na něj tento „šťoura“ spolu s dalšími začali volat, že Paumer je vrah. A ten se tomu na začátku besedy hrozně podivoval, ale v pozdější diskusi a „uvolněnější“ atmosféře byl přeci jen o něco sdílnější a rád zavzpomínal. Ale nepředbíhejme…
Tedy celý úvodní referát se nesl v tom smyslu, že komunistická strana musí být v zájmu svobody, humanity a demokracie zakázána a komunisté a každý, kdo by je podporoval, by měl být fyzicky zlikvidován. Výrok pana řečníka, že „naše demokracie není ideální a možná i na ty bouchačky dojde“ jasně ukazuje, že pan Paumer ani nechce žít ve skutečně svobodné a demokratické zemi. Pan Paumer si také postěžoval na to, že antikomunisté a antikomunismus nemá v médiích žádný prostor. Tak absurdní výrok v době, kdy se naše česky psaná německá média předhánějí, které z nich bude více antikomunistické, mě opravdu rozesmál. Kolik prostoru by tedy pan Paumer chtěl pro šíření své nenávisti vůči skupině osob na základě jejich politického přesvědčení? A nechtěl by antikomunismus vyhlásit rovnou jako státní náboženství?
Pan Paumer nezapomněl zmínit své současné kamarády, jako senátory Štetinu a Mejstříka a -dle mého názoru - teroristu Hučína. Pan Paumer o nich hovořil jako o bojovnících za demokracii – není to ale protimluv na jedné straně bojovat za demokracii a na straně druhé šířit nenávist vůči skupině osob, vyvíjet snahy kriminalizovat celé hnutí, snažit se zakázat parlamentní politickou stranu a vyzývat k teroru na jejích členech a sympatizantech? Fašizující tendence celé této antikomunistické sebranky se brzy projevily. Pan Paumer totiž v diskusi dostal dotaz – „Kde v historii se mohlo zabránit nástupu komunismu?“, načež někdo z publika vykřikl, že u Stalingradu a všichni ti „demokraté“ s křečovitým úsměvem na rtech souhlasně pokyvovali. I je tedy můžeme řadit k československé buržoasii, která po Mnichovské zradě ochotně zradila také a přidala se k Hitlerovi a nacistům – jen aby náhodou komunisté nesáhli na „jejich“ podvodně a nespravedlivě získaný majetek a nedali ho z rukou zrádců národa do rukou lidu.
To ještě Paumer dopepřil výstupem, kdy na mě ze vzdálenosti necelého metru se sveřepým pohledem hulákal, že s „komunistama nesmí být žádné slitování“ a otázku jestli by zabíjel i děti komunistů, ignoroval. Tedy pan Paumer by se nezastavil skutečně před nikým a ničím ve svém novodobém svatém tažení proti nevěřícím psům.
Zeptal jsem se tedy našeho „hrdinného bojovníka“, usvědčeného vraha, který si běhá po svobodě, kolik nebezpečných bolševiků (v poznámce jsem měl napsáno původně lidí, ale v této společnosti by se to asi nechytlo) spolu s bratry Mašíny zneškodnil, jakým způsobem a jak moc byli nebezpeční. A Paumer, který do té doby stál za stolem, čiperně vyskočil a začal vyprávět a v prostoru názorně ukazovat, kde zastavili on a Mašíni „s bouchačkama“ dodávku s penězi, jak odzbrojili ostrahu a jak následně podřezali nožem milicionáře, který jel v dodávce na cvičení LM. Pro někoho loupežné přepadení, pro jiného hrdinský čin. Na dotaz, jesti pak skutečně využili ukradené peníze k jejich tzv. odboji, protože máme informace o tom, že si za ně nakoupili nábytek, luxusní motocykly a drahé oblečení, pan Paumer odpověděl, že to není pravda. Peníze chtěli využít k nákupu „bouchaček“ či k podplacení jakéhosi „bachaře“, ale do toho přišla měnová reforma, takže peníze museli investovat jinak. A ty motorky si koupili, protože – následuje citace – „když se musíte pořád dívat do jízdních řádů, tak vás to hrozně zdržuje“. Možná, že tento důvod je zásadní třeba pro bývalého ministra pana Sobotku, který usiluje o udělení vyznamenání pro tyto „obětavé bojovníky“. Pro mě jde ale o loupežnou vraždu o to odpornější, že její pachatelé mají být vyznamenáni, a o jejich obětech se tvrdí, že jim to vlastně patřilo.
Kvalitu diskutérů bych chtěl demonstrovat na vážně míneném výroku, že „Němci byli nacisté a komunisté jsou internacionální nacisté, uplatňují internacionální nacismus a podle toho se s nima musí jednat“.
Přišla řeč i na rozbíječe státu Václava Havla. Výrok se kterým všichni přítomní antikomunisté naprosto souhlasili, že „Havel začal spolupracovat s komunistama“, byl opravdu vyvrcholením celé besedy.
Venku jsme se ještě rozhlédli, jestli na nás spoza rohu nevyskočí Paumer s bouchačkama, ale nevyskočil. A po absolvování této frašky či absurdního dramatu jsem byl moc rád, že jsem v dnešní době mladým komunistou, obklopeným skvělými soudruhy a soudružkami a že mi toto mé životní rozpoložení může zatvrzelý pan Paumer se svojí lehce vykolejenou skvadrou jen závidět.

Jakub Holas
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.