Ilegální KSM?

Podrobnosti

Kategorie: Názory, polemika

Twitter

Přemýšlím-li o současném tlaku na Komunistický svaz mládeže, který přes rozsáhlou mezinárodní solidaritu s naší největší komunistickou mládežnickou organizací, provádí Bublanovo ministerstvo vnitra, nedá mi to, abych si nevzpomenula na jednoho z našich nejznámějších spisovatelů a novinářů, Jakuba Arbese.

Možná se vám zdá toto myšlenkové spojení příliš vykonstruované, ale jde mi o jednu konkrétní epizodu z jeho života.

Jakub Arbes měl často co do činění s rakouskými úřady. Hlavním důvodem bylo, že od roku 1867 působil jako odpovědný redaktor Národních listů, které byly jednou z hlavních tiskovin protirakouské opozice. Jako takový měl Arbes stálé problémy s rakouskými cenzory i policií, která se snažila činnost této tiskoviny omezovat. Byl pravidelně zatýkán, několikrát souzen, obvykle osvobozen, teprve, když byl jeho případ přeložen k projednání do České Lípy, kde mělo převahu německé obyvatelstvo a Arbes zde neměl takovou podporu jako v Praze, byl v roce 1873 odsouzen.
Během těchto stálých soudních procesů se Arbes obvykle hájil sám a české obyvatelstvo sledovalo jeho jednání se značnými sympatiemi. Nelze se tomu ani divit, docházelo-li při nich k takovým epizodám, kdy Arbes žádal aby společně s ním byl souzen i rakouský cenzor, který měl dohled nad Národními listy. Šlo totiž o to, že policie usoudila o jednom z článků otisknutých v novinách, že má vlastizrádný obsah a volala Arbese k odpovědnosti. Když došlo k soudnímu projednání, tvrdil Arbes, že dotyčný článek přeci nemůže být vlastizrádný, neboť byl k tisku schválen úřadem cenzora. V opačném případě je vina nejen na něm jako odpovědném redaktorovi, ale i na cenzorovi a ten by měl být tedy rovněž potrestán. Ptáte se jaký mělo toto soudní jednání výsledek? Arbes byl s aplausem obecenstva zproštěn viny a policejním úředníkům přibyly vrásky na čele z přemýšlení na jakém přečinu jej nachytají příště.

Ačkoliv je tato historka stará více jako sto třicet let, je do značné míry aktuální i nyní. Je přeci zvláštní, že ministerstvo vnitra dnes odhalilo, že stanovy KSM jsou protizákonné, přestože byly tím samým ministerstvem schváleny a tedy nemohly být v rozporu se zákonem. Anebo byly a v tom případě padá vina i na samotné ministerstvo vnitra. Ať si tedy ministerští úředníci pamatují, že jejich jednání, které je podmíněno čistě politickou objednávkou, může skončit stejným fiaskem jako výše zmíněný Arbesův proces.

Nedávno se objevila podle mého názoru tragická varianta dalšího vývoje, totiž přechod do ilegality jako možné řešení poměrů. Takové myšlenky bych doporučovala raději předem zapomenout, neboť bude-li řešení věci v jejich duchu, uděláme právě jen to, o co Bublanovo ministerstvo usiluje. Atak na KSM je součástí protikomunistické kampaně, kterou pravičácké síly vedou i na půdě Senátu a Poslanecké sněmovny a směřující k likvidaci nikoliv jen KSM, ale především KSČM, která je hrozbou pro všechny ty Topolánky a Štětiny a další jim podobné, kteří nemají politickou sílu KSČM porazit a snaží se tedy o to postavit nás, komunisty, mimo zákon. Zrušení KSM by tedy bylo odrazovým můstkem pro další útok na KSČM.

Vrátím-li se zpět ke Komunistickému svazu mládeže, domnívám se, že je důležité zachovat především chladnou hlavu a nepřijímat rozhodnutí, která již posléze nelze vzít zpět. Možná bychom si právě nyní měli vzpomenout na českého novináře Arbese a v žádném případě neustupovat protikomunistickému tlaku, tak jako on sám neustoupil tlaku rakouské policie a soudů.

Nebudeme poraženi, nepřičiníme-li se o svoji porážku sami chybnými kroky. Přemýšlejme proto.

Kateřina Bayerová

{moscomment}