Monday, August 19 2019  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Svátek práce Tisk E-mail
Neděle, 30 duben 2006

Stalo se již zvykem, že každým rokem 1. května slavíme Svátek práce. Říkáme již jen prostě, že je 1. máj, a jaksi automaticky s ním spojujeme, že jde o volný den a sváteční atmosféru. Ano, v kalendáři skutečně zjistíme, že je to státní svátek. Alespoň v České republice jím zatím zůstal i po všech těch zvratech nedávné doby. Ale bude jím i nadále? Vždyť tu jsou stále síly, které by vše, co je jakkoli spojeno s pracujícím člověkem, s tím, kdo tvoří svou prací skutečné hodnoty, nejraději potlačily, zrušily či přesněji řečeno, zakázaly. Oslava práce, jaký je to přece nesmysl!

Vždyť komu by se chtělo pracovat, když nemusí! A když už, tak jen pro peníze! Tento fetiš je přece nejvyšší modlou kapitálu. Vzhledem k tomu, že tyto síly zatím působí, je potřeba se k nim postavit čelem. Zda tento den tedy zůstane svátkem i v budoucnu, to právě proto záleží na nás všech.
A přesto si my starší uvědomujeme, jak se tento den podstatně změnil oproti minulosti. Pryč jsou prvomájové průvody s neprostupnými špalíry diváků po obou stranách ulic, s mávátky, třepetalkami a projevy, s hesly nesenými na transparentech, pryč jsou přímé přenosy v televizi z jeho průběhu třeba v Praze s krátkými vstupy z jiných míst a hlavních měst dalších zemí. Dnešní mládež vlastně ani neví, co se vlastně slaví – stačí jí to volno. A žel, mnohdy nejen mládeži.
První máj se v naší zemi poprvé slavil v roce 1890. Snad každý někdy ve škole slyšel o fejetonu Jana Nerudy nazvaném právě „1. máj 1890“, který zachycuje tehdejší slavnostní atmosféru. Ale také další literární díla se vracejí k tehdejší době a popisují tento den i z hlediska střetu zaměstnavatelů a zaměstnanců, kapitalistů a dělníků nejrůznějších oborů. Tehdy to ještě nebyl oficiálně schválený volný den, státní svátek. Boj o jeho uznání byl dlouhý a nesmlouvavý. Šlo o zřejmý třídní střet.
A jak to všechno začalo? Boj za osmihodinovou pracovní dobu v USA v druhé polovině 19. století postupně přerostl do stávkových akcí, které roku 1886 začaly v McCormickově továrně na žací stroje a rozšířily se téměř do všech průmyslových odvětví. 1. května 1886 byla v USA vyhlášena generální stávka, jíž se zúčastnilo na 350 000 dělníků. Při srážce s policií byli 3.5.1886 v Chicagu zastřeleni tři dělníci. O den později na Haymarketském náměstí byla tato etapa hnutí zakončena velkým masakrem, když neznámý pachatel hodil na policisty bombu, přičemž bylo zabito 7 osob a 70 zraněno. Předáci anarchosyndikátu, kteří demonstrace organizovali, byli obviněni z odpovědnosti za atentát a nespravedlivě odsouzeni – čtyři z nich byli popraveni (Engel, Fischer, Parsons, Spies), jeden spáchal ve vězení sebevraždu a další tři byli odsouzeni k dlouhodobému vězení, ale po šesti letech omilostněni. I to dokládá nespravedlivost předchozího soudu, který byl spíše zastrašovací akcí ze strany buržoazie. Mezinárodní dělnický kongres v Paříži roku 1889 stanovil 1. máj na paměť této generální stávky Mezinárodním dnem boje za osmihodinovou pracovní dobu a Svátkem práce.
A co by měl 1. máj – Svátek práce – říkat dnešním lidem, znovu zdůrazňuji že nejen mladým?! Především by jim – každému pracujícímu člověku - měl připomenout, že nic není zadarmo, že všechna práva, jistoty a svobody, které požívá, byly tvrdě vybojovány předchozími generacemi na třídě vykořisťovatelů a stejně tak mohou být také ztracena, jak se již s mnohými i stalo, budou-li pracující trpět sebeuspokojením a pasivitou. Měl by si uvědomit, že třídní zápas je soustavný a protivník je bezohledný. Je to kapitál – a nemá smysl zde upřednostňovat nějaký kapitál národní, tzv. „naše vlastní podnikatele“. Již dávno je kapitál nadnárodní a hranice národních států jsou mu překážkou. 1. máj by měl být okamžikem, kdy bychom si měli uvědomit masovost dělnické třídy, všech pracujících lidí, a z toho vyplývající její sílu, když se napne společným směrem, za společný zájem. Měli bychom si uvědomit, že tato obrovská síla potřebuje organizované politické vedení, a hledat ty, kdo hájí právě její zájmy, kdo stojí na straně práce proti kapitálu.
Opět bojujeme o již jednou ztracené právo na práci a odpovídající odměnu za ni, o právo na odpočinek po práci, o svůj volný čas, o právo na bezplatné školství a zdravotnictví, o důstojné stáří a lepší budoucnost mladé generace, prostě o základní sociální jistoty, o to, abychom neztratili svou národní identitu, měli zajištěn mír a mladí muži nemuseli chodit do zahraničí bojovat a umírat za nám zcela cizí zájmy.
To všechno je 1. máj – Svátek práce. Važme si jej! Zachovejme jej! Scházejme se a organizujme se! Vyhlašujme své požadavky a trvejme na nich, prosazujme je! Hledejme lidi schopné nás vést!

Igor Mačejovský, KSČM Ostrava
{moscomment}

 
< Předch.   Další >
Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://davdva.sk/
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2019 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.