Úvodní stránka arrow Přehled článků arrow Historie arrow Příprava Sovětského svaz na německou agresi Wednesday, June 03 2020  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Příprava Sovětského svaz na německou agresi Tisk E-mail
Neděle, 17 květen 2020

Jurij Žukov, ruský doktor historických věd hovoří o období let 1939-1941 a o okolnostech, kdy se Sovětský svaz musel připravovat na válku s nacistickým Německem. Přinášíme stručný výtah z jeho výkladu.

8. 3 1939 Hitler prohlásil, že už vyřešil vnitrostátní otázky a nyní je na čase napravit ztráty Německa v důsledku versailleské dohody po porážce Německa v první světové válce. Hitler měl v úmyslu získat zbytek okleštěných českých zemí připravených již mezitím v roce 1938 o pohraničí, Memel čili klajpedskou oblast v Litvě a Gdaňsk. S Polskem, jak prohlásil, skončí za dva týdny. Trvalo mu to nakonec ne 14, ale 17 dní.

15. 3. 1939 Německo obsadilo zbytek českých zemí a Prahu.

18. 3. 1939 se ministerstvo zahraničí SSSR obrátilo na Velkou Británie a Francii s návrhem, bez odkladu se setkat a projednat ohrožení míru v Evropě a vytvořit vojensko-politický blok, který by zastavil německou agresi. Odpověď Sověti neobdrželi. Výzvu poté několikrát opakovali.

28. 5. 1939 započaly boje SSSR a Japonska v Mongolsku (Chalchyn gol), nasazeno přibližně 150 tis. vojáků na každé straně, konflikt hrozil přerůst ve válku velkého rozsahu. V SSSR věděli, pokud se rychle neprovedou opatření proti německé hrozbě, bude SSSR čelit válce na východě i na západě. Japonci mohli na několika místech přerušit transsibiřskou magistrálu a odříznou východ SSSR od evropské části.

Namísto vytvoření protiněmeckého bloku navrhla Velká Británie a Francie Sovětskému svazu, aby dal garance obrany proti Německu Polsku a Rumunsku. Až na začátku srpna 1939 souhlasila Velká Británie a Francie s vojenskými rozhovory se SSSR. Na jednání poslala anglická vláda jednoho starého anglického admirála a francouzská vláda generála. Po zahájení jednání pro SSSR vyvstaly dvě otázky: 1. Nezbytnost vytvoření vojenského protiněmeckého bloku. 2. Souhlas polské vlády, vpustit sovětská vojska na polské území, aby mohla bojovat proti německému útoku. Velká Británie a Francie s tím souhlasili. Ministr zahraničních věcí Polska (od 1935) Jozef Beck, jenž patřil k Pilsudského nacionalistickému proudu, v následných jednáních se zástupci britské a francouzské vlády obranu Polska sovětskými vojsky na polském území odmítl. Generální inspektor polských ozbrojených sil a faktický diktátor Polska Edward Śmigły-Rydz, Beckův postoj potvrdil. (Po podepsání Mnichovské dohody v září 1938 byl jako generální inspektor polských ozbrojených sil vůdčí osobností při obsazování české části Těšínska, které si vynutilo Polsko nebývalým nátlakem na tehdejší vládu Československa, ale po vzoru Freikorpsu také propagandou a diverzními a teroristickými akcemi. Poznámka překl., srov. heslo k jeho osobě na wikipedia.org). Tímto postojem státních představitelů Polska bylo znemožněno vést jednání mezi SSSR, Velkou Británií a Francií dále směrem k vytvoření protiněmeckého bloku.

V téže době přišlo nacistické Německo s iniciativou vůči SSSR a navrhlo uzavřít dohodu o nenapadení. Schulenburg, velvyslanec Německa v Moskvě se setkal s Molotovem, vedoucím zahraniční politiky SSSR a zahájil opatrná jednání. Zástupci SSSR odměřeně odvětili s poukazem na to, že Německo zahajuje jednání, která v minulosti v hospodářské oblasti k ničemu podstatnému nevedla. Schulenburg současně Molotovovi poznamenal, že mezi Německem a Japonskem existuje vojensko-politické spojenectví, tzn. Osa Berlín - Řím - Tokyo z roku 1936. Řekl, že Německo může zatlačit na Japonsko, aby ukončilo válku se SSSR. Sověti mezitím pokračovali v rozhovorech se zástupci Velké Británie a Francie. Poslední schůzka s nimi se odehrála 20. srpna 1939, tzn. 24 hodin před příletem ministra zahraničí Německa Joachima von Ribbentropa do Moskvy. Sověti usilovali do poslední chvíle o uzavření spojenectví s Francií a Velkou Británií, které jim ale nakonec při bezvýslednosti sovětských snah o dohodu, nenechaly jiné východisko. Sověti byli v situaci, kdy by museli buď pokračovat ve válce na východě a současně očekávat napadení Německem, které se chystalo udeřit východně na Polsko, anebo vyvést zemi zpod úderu. Jedinou možností tak zbylo podepsání dohody s Německem o nenapadení. To by současně umožnilo zajistit aktuální bezpečnost západní hranice na západě a zastavit válku s Japonskem na východě.  Sovětští zástupci Němcům sdělili, že dohoda bude ratifikována Nejvyšším sovětem až v okamžiku, kdy se Japonsko stáhne z Mongolska. Tak se stalo, 31. 8. 1939 byly zastaveny boje na Chalchyn golu.

Německo napadlo Polsko 1. září a 17. září polská vláda a vrchní velení polské armády utekla do Rumunska. Až tehdy, v souladu s dohodou s Německem vstoupila sovětská vojska na území západních oblastí Běloruska a Ukrajiny a obsadila je po tzv. Curzonovu linii, vytyčenou po první světové válce vítěznými mocnostmi. První světová válka skončila příměřím v Compiegne 11. 11. 1918. Polští představitelé tehdy v Paříži žádali znovuobnovení Polska v hranicích z 1. dělení Polska z roku 1772, tedy včetně Litvy, většiny Lotyšska, Běloruska, Ukrajiny. Zástupci spojenců jim řekli, že to není možné, že by se jednalo o imperialismus. O jednáních s polskými zástupci a o jejich požadavcích píše tehdejší ministerský předseda Velké Británie Loyd George. Proto ministr zahraničí Velké Británie lord Curzon stanovil na mapě linii polsko-ruské hranice víceméně odpovídající etnické hranici. Ovšem později Poláci po válce se Sovětským Ruskem tuto hranici nerespektovali a v roce 1920 obsadili území východně od Curzonovy linie, kde byla určena nová hranice. Na tuto linii postoupila sovětská vojska v roce 1939, na hranici, kterou neurčilo Sovětské Rusko, ale západní dohodové mocnosti po skončení 1. světové války v roce 1919 čili zástupci států, jež byly pro SSSR nepřátelské, neboť se státy účastnily zahraniční intervence proti Sovětskému Rusku po říjnové revoluci. Po 2. světové válce pak proběhly malé úpravy polsko-sovětské hranice kolem tzv. Curzonovy linie, zejména území kolem Bělastoku bylo předáno Polsku.

Sověti nepustili Němce za Curzonovu linii. Dohoda získala SSSR nezbytný čas na přípravu války a na modernizaci armády, např. vojenské techniky, kterou SSSR posílala do Španělska v době občanské války, a která byla zastaralá oproti německým i italským strojům. V letech 1937-38 jsou tvořeny projekty nových letadel. Tank T 34 vyprojektován rovněž těsně před válkou, bylo třeba budovat námořní flotilu pro obranu severní mořské trasy a budoucího spojení s budoucími západními spojenci. Stalin se snažil odsunout začátek války do konce roku 1942, do kdy se počítalo s vyzbrojením a modernizací Rudé armády. Stalin v únoru 1931 řekl, že buď SSSR během deseti let překoná zaostání 50-100 let anebo bude zničen. Pro porovnání, například bitva u Smolenska trvala 2 měsíce, to je tolik, kolik válka Německa proti Francii podporované Velkou Británií. SSSR ustál agresi v roce 1941 a 1942 a v roce 1943 otočil vojska Německa a jeho satelitů na západ.


Překlad: Komunistický svaz mládeže

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=_U24DmMUMiE

 
< Předch.   Další >
Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://davdva.sk/
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2020 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.