Československý politik, státní a stranický činitel, představitel mezinárodního komunistického a dělnického hnutí Gustáv Husák se narodil 10. ledna 1913 v Bratislavě – Dúbravce. V Bratislavě vystudoval gymnázium a právnickou fakultu. V roce 1929 se stal členem Komunistického svazu mládeže, v roce 1933 KSČ. Po nuceném zániku KSM roku 1936 byl spoluzakladatelem Zväzu slovenské mládeže a od roku 1937 tajemníkem Společnosti pro kulturní a hospodářské sblížení se Sovětským svazem. Spolupracoval s komunistickými listy Ľudový denník, Slovenské zvesti a DAV.

Po rozpuštění KSČ 27. prosince 1938 řídilo politickou činnost na Slovensku ilegální vedení KSČ. V důsledku rozbití ČSR v březnu 1939 se vytvořily rozdílné podmínky dalšího politického vývoje v českých zemích a na Slovensku. Vzhledem k tomu se ilegální KSČ na Slovensku organizačně osamostatnila a přijala název Komunistická strana Slovenska (KSS), nadále však byla vedena zahraničním vedením KSČ v Moskvě a řídila se jeho pokyny. V čele KSS se v letech 1939 – 1944 vystřídalo pět ilegálních ústředních vedení. Gustáv Husák působil v ilegálním vedení KSS v Bratislavě, za protifašistickou činnost byl v letech 1940, 1941, 1942 a 1944 vězněn. V roce 1943 vytvořil společně s Karolem Šmidkem a Ladislavem Novomeským 5. ilegální ústřední vedení KSS a podílel se na vytvoření Vánoční dohody, programu ilegální Slovenské národní rady.
V období Slovenského národního povstání vyšla strana z ilegality a stala se vedoucí politickou silou povstání. Od srpna do září 1944 stál G. Husák v čele KSS, od srpna byl předsedou Slovenské národní rady, od slučovacího sjezdu se sociální demokracií v září 1944 byl místopředsedou KSS.
Mezi slovenskými komunisty v té době neexistovala jednota v národnostní otázce. S ohledem na prvorepublikovou Masarykovu a Benešovu koncepci československého národa a silný nacionalismus české buržoazie vládnoucí v předmnichovské republice vznikly na Slovensku silné slovenské nacionalistické a separatistické tendence, takže bylo nutné bojovat proti iluzím o samostatnosti a vysvětlovat, že slovenský klerofašistický stát nemá nic společného se sociálními ani národními zájmy slovenského pracujícího lidu. Opačnou tendencí byly snahy o začlenění Slovenska do SSSR.
28. září 1944 přiletěli na Slovensko členové moskevského vedení KSČ v čele s Janem Švermou, kteří se podíleli na řízení práce KSS a organizování Slovenského národního povstání. Jan Šverma informoval moskevské vedení o práci na Slovensku i o negativních tendencích ve straně. 5. října sděloval depeší Klementu Gottwaldovi, že „ve straně se objevuje kolísání a různé nálady proti myšlence Československa“.
KSS měla v té době v Banské Bystrici generální sekretariát, ale mnohé schůze politické komise, která plnila funkci předsednictva ústředního výboru, se konaly i v bytech Karola Šmidkeho a Gustáva Husáka. Generál Anton Rašla vzpomíná v knize „Polní prokurátor vzpomíná“ (Naše vojsko 1979), že „na stěně v Husákově bytě visel Stalinův obraz v uniformě hned vedle obrazu slečny zcela bez uniformy“.
Košický vládní program vyhlášený 5. dubna 1945 v Košicích zakotvoval existenci, svébytnost a rovnoprávnost slovenského národa a jeho národní orgány. Zákonodárným orgánem se stala Slovenská národní rada a vládním orgánem sbor pověřenců (fakticky ministrů). Slovákům bylo také zaručeno přiměřené zastoupení v ústředních orgánech Československa.
V letech 1946 - 1950 byl G. Husák poslancem Národního shromáždění a předsedou Sboru pověřenců. Přispěl k porážce reakčních sil na Slovensku v politické krizi na podzim 1947 a v únoru 1948. V l. 1945 - 1950 byl členem ÚV a předsednictva ÚV KSS a 1949 - 1950 členem ÚV KSČ.
Na sjezdu KSS v květnu 1950 v Bratislavě došlo k obvinění některých slovenských komunistů v nejvyšších stranických a státních funkcích z tzv. buržoazního nacionalismu. V důsledku toho byli všech funkcí zbaveni a z politického života vyřazeni kromě Gustáva Husáka např. L. Novomeský, V. Clementis, K. Šmidke a desítky dalších funkcionářů, čímž byly oslabeny pozice strany na Slovensku a odvedena pozornost od nutnosti boje proti skutečnému nacionalismu jako ideologickému dědictví české a slovenské buržoazie.
V roce 1951 zatčen G. Husák zatčen, k žádným obviněním se však nepřiznal. Roku 1954 byl odsouzen k doživotnímu trestu. Ani tato skutečnost nezlomila jeho přesvědčení - rozlišoval mezi pochybením několika jedinců a chybou systému. V r. 1960 byl amnestován, o tři roky později ÚV KSČ prohlásil proces za nezákonný. Proces s tzv. buržoazními nacionalisty není dodnes ani komunisty marxisticko-leninského směru hodnocen jednoznačně. Negativní úlohu v něm dle všeho hrály intriky člena ÚV KSČ Karola Bacílka, který byl za své „omyly“ z této doby v letech 1963 a 1966 zbaven všech funkcí. Zarážející však je, že kromě Gustáva Husáka, který se k žádné vině nepřiznal, byli v roce 1963 rehabilitováni i V. Clementis a z jiného procesu R. Slánský, kterým bylo prokázáno napojení na zpravodajské služby imperialistických mocností a k němu se přiznali.
Návrat Gustáva Husáka do vrcholové politiky usnadnilo období tzv. „Pražského jara“. G. Husák oprávněně kritizoval politiku tehdejšího prvního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta ČSSR Antonína Novotného, která byla poznamenána subjektivismem a vytyčováním nereálných záměrů („Ještě naše generace bude žít v komunismu“), které vedly k rozpadu 3. pětiletky a stagnaci rozvoje hospodářství. Nedůsledná a nekoncepční politika vedení strany vedla k zesilování revizionistického proudu, který umožnil nástup otevřeně pravicových a antisocialistických sil.
V roce 1968 se stal G. Husák místopředsedou vlády ČSSR. Zpočátku podporoval Alexandra Dubčeka, který nahradil v lednu 1968 A. Novotného ve funkci prvního tajemníka KSČ, brzy však pochopil, že Dubčekova politika vede k rozvracení socialistického státu. 21. srpna 1968 se G. Husák zúčastnil s předsednictvem ÚV KSČ moskevských jednání a po návratu se výrazně zasloužil o plnění přijatých dohod. Sehrál významnou úlohu při postupném sjednocování marxisticko-leninských sil ve straně a společnosti, v boji s pravicovými a antisocialistickými silami. Od srpna 1968 do dubna 1969 byl prvním tajemníkem KSS (která i po organizačním sloučení s KSČ v roce 1948 zůstávala její územní organizací na Slovensku), od dubna 1969 prvním tajemníkem KSČ a od XIV. sjezdu KSČ v květnu 1971 generálním tajemníkem KSČ.
Gustáv Husák měl významnou zásluhu na federalizaci ČSSR od 1. ledna 1969. Od tohoto dne tvořily ČSSR dva rovnoprávné suverénní státy s vlastním státním územím a státním občanstvím, Česká socialistická republika (ČSR) a Slovenská socialistická republika (SSR) s nejvyššími státními orgány ČSSR, ČSR a SSR a rozdělením působnosti mezi federaci a obě republiky. Kritici federativního uspořádání ČSSR z řad komunistů tvrdí, že tento systém byl v podobné formě pokrokový v SSSR, který měl řadu svazových republik, ale ne v Československu s pouhými dvěma federativními republikami, kde posílil slovenský nacionalismus a separatismus. Faktem je, že snahy o osamostatnění Slovenska, které nebyly v zájmu českého a slovenského pracujícího lidu, nýbrž v zájmu imperialistů, se projevily až po vítězství kontrarevoluce v roce 1989. A pakliže chceme Gustáva Husáka považovat za slovenského nacionalistu, pak musíme Antonína Novotného považovat za nacionalistu českého a brát v úvahu, že federativním uspořádáním došlo jen k nápravě omezení pravomocí Slovenské národní rady a zrušení Sboru pověřenců z roku 1960, které byly skutečným nebezpečením pro společný stát českého a slovenského národa.
Prezidentem ČSSR byl od roku 1968 armádní generál Ludvík Svoboda, kterému však již v roce 1975 nemoc znemožňovala vykonávat funkci hlavy státu. 29. května 1975 byl prezidentem ČSSR zvolen jako společný kandidát ústředního výboru Národní fronty Gustáv Husák. Vykonával tak současně funkci prezidenta republiky a vedoucího činitele strany, stejně jako již předtím v letech 1957 – 1968 Antonín Novotný.
V období, kdy stál v čele ČSSR Gustáv Husák, došlo k výraznému vzestupu životní úrovně obyvatelstva. Byly zvýšeny přídavky na děti, díky čemuž vzrostla porodnost. Bytová politika byla řešena výstavbou velkých panelových sídlišť. Podmínky pro bydlení a zakládání rodin byly tehdy nesrovnatelně příznivější než kdykoli po roce 1989. Rozvíjel se průmysl, pro jehož fungování měla zásadní význam spolupráce zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci, a pozoruhodných výsledků dosahovalo zemědělství. Spotřeba základních potravin byla plně kryta z vlastní výroby. Bohužel docházelo k přeceňování úrovně vývoje komunistické morálky, následkem čehož se časté deklarace o „masové a aktivní podpoře politiky KSČ“ a „důvěře lidových mas k politice strany“ rozcházely se skutečností a když byla naše socialistická společnost na konci 80. let ohrožena nárůstem imperialistické agrese, revizionismem renegáta Gorbačova a otevřeným vystoupením antisocialistických sil, neuvědomovaly si lidové masy dostatečně, co je v sázce a nedokázaly kontrarevolučnímu převratu zabránit.
V roce 1987 byl generálním tajemníkem ÚV KSČ zvolen Miloš Jakeš, zastánce Gorbačovovy „přestavby a otevřenosti“, která v konečném důsledku vedla k rozpadu SSSR a celé světové socialistické soustavy.
10. prosince 1989 již nemocný soudruh Husák abdikoval z funkce prezidenta republiky. Při své demisi prohlásil: „Od mladosti som veril svetlým ideálom socializmu. Kde boli chyby, boli chyby ľudí, a nie základných myšlienok socializmu. Nevidím ani dnes vo svete lepšie základné myšlienky, základné orientácie. Preto im zostávam i naďalej verný.“
Gustáv Husák zemřel v Bratislavě 18. listopadu 1991. Dožil se pádu socialismu, za který bojoval po celý svůj život, za jehož podporu a za činnost v komunistickém hnutí byl několikrát vězněn a jednou odsouzen na doživotí. Chybělo málo a dočkal by se i smutného výsledku politiky skutečných buržoazních nacionalistů, služebníků imperialismu - rozbití Československa.

Leopold Vejr