Úvodní stránka arrow Historie arrow Che inkognito v Praze Sunday, May 19 2019  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Che inkognito v Praze Tisk E-mail
Středa, 31 říjen 2007

Téměř všichni zahraniční investigativní novináři a životopisci legendárního latinskoamerického revolucionáře Ernesta Che Guevary, popisující jeho dokonale utajené cesty z Kuby v roce 1965 do afrického Konga a následně v roce 1966 z Afriky zpět dočasně na Kubu, odkud v říjnu téhož roku pokračoval do Bolivie, kde byl o rok později zavražděn, zmiňují jako jeho tranzitní zemi tehdejší Československo, kde se svým doprovodem pobýval, za podmínek přísného utajení své skutečné identity, od března 1966 čtyři měsíce.

Che Guevara ve své komunikaci s Havanou již v roce 1966 z Československa hodnotil poměry ve středoevropských socialistických zemích velmi pesimisticky, s vážnými obavami o jejich další osud. Tuto skutečnost potvrdil v roce 2001 jeden z adresátů jeho dopisů v Havaně, Che Guevarův důvěrný přítel z dob boje proti batistovskému režimu a později jeho blízký spolupracovník na kubánském ministerstvu průmyslu, kubánský ekonom Orlando Borrego, autor knihy »Che: ohnivá cesta,« vydané v roce 2001 v Havaně, v níž jsou shrnuty podstatné stránky Che Guevarova politického a ekonomického myšlení.

 

V rozhovoru s kubánským listem »Granma Internacional« z 16. 9. 2001 Orlando Borrego uvádí, že celá jedna kapitola jeho knihy je věnována »kompletní analýze dosud nezveřejněných dopisů, které mu Che Guevara poslal z Prahy, v nichž Che Guevara s oslňující prozíravostí marxistického myslitele přímo prorocky předznamenal návrat středoevropských socialistických zemí ke kapitalismu.«

 

Místo, kde Che Guevara se svým doprovodem v roce 1966 pobýval, je dnes již dobře známo. Svým dílem k jeho přesnému určení přispěl i bývalý kubánský diplomat Jose Luis Ojalvo, který v letech 1964 - 1968 působil na velvyslanectví Kuby v Praze a jako jediný z jeho členů měl Che Guevarův utajený tranzit plně na starosti jak v roce 1965, tak v roce 1966. Krátce před svou smrtí v roce 1998 o tom poskytl rozhovor chilskému časopisu »SurDa«, v němž zmiňuje některé - do té doby pro veřejnost v Chile a dosud i v České republice, neznámé - skutečnosti týkající se okolností tehdejších Che Guevarových utajených vstupů na československou půdu a následně jeho celkového životního a pracovního režimu s uvedením některých historek charakterizujících typické povahové rysy Che Guevarovy osobnosti.

 

José Luis Ojalvo rovněž mj. uvedl, že Che Guevaru krátce po jeho příjezdu v roce 1966 přestěhoval mimo Prahu do vesnické nemovitosti, kterou měl pronajatou pro ubytování větších skupin osob cestujících z Latinské Ameriky přes Prahu na Kubu a zpět. Vzhledem k tomu, a s přihlédnutím ke všem ostatním dostupným informačním pramenům, lze proto s určitostí konstatovat, že místem Che Guevarova transitního pobytu byl tehdy jeden zcela konkrétní zahradní dům v obci Ládví na Benešovsku.

 

Text rozhovoru José L. Ojalva se zmíněným chilským časopisem přetiskl kubánský mládežnický deník »Juvendtud Rebelde« 14. 6. 1998. Jeho obsah si zaslouží i pozornost české veřejnosti právě letos, kdy si pokrokoví lidé v Latinské Americe a na celém světě připomínají, že v těchto dnech od Che Guevarovy smrti uplynulo 40 let.

José Luisi, v této zemi (Chile) není tak snadné setkat se s lidmi, kteří byli v osobním styku s Che Guevarou. Ty jsi to štěstí měl, vyprávěj o tom...
Došlo k tomu, pokud se nemýlím, v březnu 1965 v Praze, kde jsem pracoval od roku 1964. V té době nebylo možno cestovat na Kubu z Latiské Ameriky a zpět jinak než přes Evropu. Nepřátelství vlád v této oblasti znemožňovalo, aby lidé z latinskoamerických zemí cestovali přímo. To např. znamenalo, že Panamec, nebo Kostaričan, který žil sotva 2 hodiny letu od Kuby, musel do Havany cestovat přes Prahu, Moskvu nebo Paříž. Moje práce v té době spočívala trochu v tom, že jsem cestovatelům z Latinské Ameriky usnadňoval jejich tranzitní cesty přes Prahu na Kubu a zpět.

Co jsi měl do činění s osvobozeneckým hnutím v Africe a s Che Guevarou?
V té době přes Prahu projížděly (z Kuby) malé tříčlenné skupiny bojovníků nebo instruktorů směrem do Afriky, všichni pochopitelně černé pleti, štíhlí a spíše menší postavy, typem se podobající obyvatelům Konga. Jednoho dne se v transitu objevila skupina, která se od ostatních, které jsem až dosud odbavoval, lišila. Jedním z jejích členů byl José Mario Martinez Tamayo, kterého jsem z Havany velmi dobře znal pod přezdívkou Papi, o rok později zahynul v Africe. Dalším byl muž černé pleti, jak to bylo běžné, později jsem se dověděl, že to byl komandant Victor Dreke, a třetím byl muž věkově starší, než byl věkový průměr těch, co obvykle projížděli, jejich věk byl vždy něco přes 20 let. Muž vypadal jak tlumočník. Domníval jsem se zpočátku, že se může jednat o nějakého sovětského poradce, nebo tak něco. Měl na hlavě klobouk a na očích brýle. Něčím mně byl povědomý. protože ubytovací místa, jimiž jsem disponoval, jsem tehdy již nepovažoval z hlediska jejich bezpečnosti za vhodná, navrhl jsem jim ubytování v hotelu Solidarita, který byl tehdy nově vybudován na okraji Prahy. Zároveň jsem je však upozornil, že při žádosti o ubytování si hotelová recepce ponechává cestovní pasy hostů. Papi, který se vyznačoval prudkým temperamentem a dominantní povahou, začal proti odevzdání cestovních dokumentů rozčileně protestovat. Do naší diskuse nakonec zasáhl údajný poradce, který klidně, mírným a tichým hlasem vyjádřil něco v tom smyslu, že na tom, zda Češi dokumenty ofotografují, nezáleží. Všiml jsem si, že Papi v kontrastu se svou povahou, se najednou zklidnil, plně souhlasil a dokonce mně dal za pravdu. Victor Dreke neřekl ani slovo. Začal jsem přemýšlet, co to je za poradce, který dokázal tak rychle Papiho přesvědčit. Přemýšlel jsem nad tím celou cestu do značně vzdáleného hotelu, zejména nad silným vlivem tohoto poradce na Papiho a nakonec i nad některými, mně tak povědomými rysy jeho obličeje až mě to došlo. Nemusím vám nic říkat o svých pocitech, jenom to, že se mně zježily vlasy z obrovské odpovědnosti, která na mne dopadla s vědomím, že mám v Praze Che Guevaru se supertajným posláním. Uvědomil jsem si, že se tak podílím na tajemství, které kromě tří nebo čtyř osob nezná nikdo další. Přibližně za rok se Che Guevara z Afriky vrátil. Přijel opět v dobrém přestrojení. Ubytoval jsem ho v bezpečném, ale poměrně malém bytě. Krátce poté jsem ho informoval o nemovitosti, kterou jsem využíval pro ubytování početnějších skupin. Pobýval tam pak zhruba čtyři měsíce, než se opět vrátil na Kubu.

V té době již Che věděl, že znáš jeho skutečnou identitu?
Ano, věděl. Při jeho prvním příjezdu jsem to řekl Papimu při příchodu do hotelu. Když se vrátil z Afriky, požádal, abych měl jeho pobyt na starosti.

Znamená to, že československé bezpečnostní orgány o Che Guevarově přítomnosti v Československu nevěděly?
Samozřejmě, že nevěděly. Dověděly se to až o mnoho let později.

Jaký byl průběh těch čtyř měsíců jeho druhého tranzitu Prahou?
Che Guevara dodržoval každodenně zcela organizovaně svůj přesný režim, v němž naprázdno nepromarnil ani minutu. Byl velmi metodický. Hodně času věnoval studiu. Věnoval se též matematice, o níž říkal, že je to věda budoucnosti. Zásoboval jsem ho všemožnou literaturou, která přicházela z Kuby, a také tou, kterou ve francouzštině nebo španělštině bylo možno sehnat v Praze. V zahradě za domem organizoval soutěže ve střelbě z malorážek. V Che Guevarově skupině byl zpočátku i Ulises Estráda, pověřenec pro Afriku, který byl černý jako uhel a tím velmi nápadný. Proto jsme nikdy nenavštěvovali centrum Prahy, abychom se vyhnuli náhodnému setkání s nějakým z kubánských oficiálních obchodních nebo politických činitelů, kteří se tehdy v Praze pohybovali v poměrně hojném počtu. Ulises Estráda byl později vystřídán dalšími, Che Guevarovi blízkými spolupracovníky. Che Guevara byl velmi střídmý a šetrný, jak co do svého stravování, tak pokud šlo o jeho návyk kouřit doutníky. Striktně zakázal nákupy jakýchkoliv potravin za devizy v tehdejších tzv. tuzexových obchodech a nesnesl, když kdokoliv z jeho okolí plýtval kubánskými doutníky, např. odhazováním jejich velkých nedopalků. Každého vždy pokáral, že v obou případech se jedná o dolary, které je třeba šetřit, neboť jsou produktem těžké práce lidí na Kubě. Sám byl známý tím, že kubánské doutníky kouřil velmi úsporně, až do okamžiku, kdy si téměř spálil prsty. Jednou mne napadlo navštívit s Che Guevarou Karlovy Vary. Při vstupu do jedné z tamních kaváren jsme se téměř srazili s jedním známým. rychle jsme se museli dát na ústup, aby nás nespatřil. Informoval jsem o tom Havanu, odkud přišel striktní příkaz, abychom dále již nikam nevycházeli. Od tohoto okamžiku Che Guevara, který se vyznačoval i vůči sobě tvrdou disciplínou, skončil se všemi vycházkami; po dobu dalších dvou a půl měsíců se uzavřel v ubytovně, kterou opustil až v den svého odjezdu na Kubu.

Čtyři měsíce života v takových podmínkách, to musí být pro každého velmi vyčerpávající. Bylo tomu tak?
Jistě. Často je zde snaha přehánět a líčit Che Guevaru a naše vedoucí představitele jako nějaké supermany. Tak tomu však není. V případě Che Guevary jde o mimořádně velkou osobnost, vyznačující se velmi metodickým způsobem života a záviděníhodnou vnitřní kázní. Byl velmi náročný sám na sebe, ale dokázal se bavit, hrál fotbal, vyprávěl anekdoty a vtipy. Po celou dobu se ke mně choval bratrsky. Dověděl jsem se při něm spoustu věcí. Byly to čtyři nejšťastnější měsíce mého života.


Zdeněk Kvita, Společnost česko-kubánského přátelství, Naše pravda

 
< Předch.   Další >
Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://davdva.sk/
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2019 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.