Vývoj životní úrovně: V letech 1949-1989 byla výrazným rysem hospo­dářské politiky péče o trvalý růst životní úrovně. Při jejím mstu se uskutečnily i kvalitativní změny v její struktuře a účinnosti. Plná zaměstnanost, rozšíření pracovního volna při zkrácení denní pracovní doby a zavedení pětidenního pracovního týdne, podstatný růst pracovních příjmů dělníků, zaměstnanců i družstevních rolníků a také sociálních dávek, rozšíření vzdělání a zdravotní péče, vytvořily proti první republi­ce novou kvalitu základních sociálních jistot obyva­telstva. Přitom zmizely příkré rozdíly v životní úrovni mezi sociálními skupinami, městem a venkovem i jednotlivými oblastmi. O vyrovnanosti čistých peněž­ních příjmů domácností na osobu podle společenských skupin (tj. podle toho, kdo je v čele domácnosti) svědčí např. údaje za rok 1988:

Proces společenských změn v poválečném období probíhal mnohem poma­lejším tempem. Jestliže před únorem 1948 se odhado­val podíl státního a družstevního sektoru na tvorbě národního důchodu na 50 % a v roce 1948 vzrostl na 60 %, dosáhl dominantní postavení, tj. 92 % až v roce 1958. V zemědělství, kde postup socializace byl nejslo­žitější, se podíl socialistického sektoru na zemědělské půdě zvýšil z 11 % v roce 1949 na 90 % až v roce 1965.

Československá ekonomika v období  1949-1989 a dnes: Po druhé světové válce přistoupilo Československo k budování socialismu. Od počátku bylo ovlivněno praxí SSSR, včetně tam existujících deformací socia­lismu, kde byla navíc jiná výchozí ekonomická situace, jiné historicky vzniklé demokratické tradice a podmín­ky než tomu bylo v Československu. Výrobní prostředky ve všech odvětvích byly postupně převedeny do socialistického vlastnictví. Koncem osmdesátých let bylo asi 98 % národního důchodu vytvářeno v socialistickém sektoru, tj. ve státních a družstevních podnicích. Přes všechny pro­blémy, které vývoj ekonomiky doprovázely, byla celková dynamika ekonomického růstu za celé po­válečné období poměrně vysoká a vývoj byl plynulý, bez větších výkyvů.

2. Statistické přehledy ukazují rovněž na to, jak se po první  světové  válce, v nové mladé demokratické re­publice   vyvíjel  kapitál. Ještě než   si to ukážeme na číslech, jé vhodné říci: rostl,  nehledě na  stále větší bídu většiny obyvatel, krize  - nekrize, mohutněl! Kmenový kapitál s.r.o. nebyl ani příliš velký ani příliš dynamický. Z 658 mil. Kč v roce 1920 se zvýšil v roce 1933 na 1 024 mil. Kč a na teto výši se udržo­val. I tak vyrostl téměř    o dvě třetiny. Zato akciový kapitál akciových společností, který v prvním poválečném roce 1919 měl hodnotu 2 533 mil. Kč, se v roce 1933 zvýšil na 8 865 mil. Kč a v roce 1937 na 9 568 mil. Kč. Vzrostl tedy za nece­lých dvacet let téměř čtyřikrát.