Nepravdivost tvrzení, že dobrých výsledků v životní úrovni bylo docilováno tím, že nebylo věnováno dosti prostředků do podmínek pro   budoucí rozvoj, tj. do investic, ukazuje fakt, že podíl investic na hrubém domácím produktu byl v ČSSR vyšší, než v jiných ze­mích. Samozřejmě - tak jako i v jiných zemích - je možné diskutovat, jak efektivně byly tyto investiční prostředky využity strukturálně i z hlediska technicko-ekonomické úrovně jednotlivých investičních akcí.

Dobrých výsledků ve spotřebě obyvatelstva bylo do­cíleno i za podmínky nižší úrovně společenské pro­duktivity práce než ve vyspělých zemích. Není však pravdou, že životní úroveň byla o stejnou relaci nižší. Velmi ošidná v tomto ohledu jsou srovnání nepřihlížejí­cí jednak k řadě rozdílnosti obsahu ve sledovaných ukazatelích, jednak k zásadním rozdílům v cenové struktuře spotřeby. Tak např. při srovnávání agregátů vypočítávaných podle terminologie vyspělých zemí se dá dokazovat, že tzv. soukromá spotřeba v ČSSR do­sahovala jen podílu kolem 53 %, zatímco např. ve Francii kolem 63 %, Rakousku 60 %, Švýcarsku kolem 58 % apod. Přitom se ovšem přehlíží základní rozdíl mezi ČSSR a těmito státy spočívající v tom, že řada služeb i výrobků placená v těchto státech z pracov­ních příjmů a patřící tedy do soukromé spotřeby, byla u nás poskytována bezplatně a patří tedy podle této terminologie do veřejné spotřeby. Bezplatná péče o zdraví a vzdělání, zvýhodněné ceny někte­rých dalších služeb (např. bydlení, kultura) mění ne­jen do jisté míry strukturu spotřeby, ale požadovaly i jinou strukturu cen ostatní spotřeby.

Pokračujeme ve stati o stavu československé ekonomiky v letech 1918 - 1989, stati, která má na základě statistik vyvrátit teze o spálené zemi zanechané komunisty "demokratické" společnosti... Veškeré statatistiky je možné samozřejmě doložit v ročenkách, přehledech, ať již mezinárodních či ČSÚ.

Po prvním máji, tentokrát ve znamení boje proti nezaměstnanosti, neonacismu a antikomunismu, je čas trochu připomenout historii tohoto svátku. Že je tento den ve většině vyspělých zemí světa 1. květen státním svátkem a slaví se jako Svátek práce, to ví každý. Oslavy prvního májového dne mají tisíciletou pohanskou tradici, jsou staré tisíce let a přežívají tak z dávných pohanských dob. Byly symbolem nového jara, také života a navracejícího se slunce. Moderní podobu Svátku práce známe jen trochu více než 100 let. Svůj výraz pro dnešek tomuto dni dalo dělnické a sociální hnutí na přelomu 19. a 20. století nejen v Americe, ale na řadě míst světa. Datum 1. máje jako Svátku práce bylo stanoveno na památku stávky a protestních demonstrací chicagských dělníků na jaře roku 1886, po kterých bylo několik dělnických odborových funkcionářů odsouzeno a popraveno. Oslava Svátku práce v moderním slova smyslu tedy měla svůj podnět v událostech ve Spojených státech amerických před 123 lety. Tehdy, 1. května 1886, se v řadě měst konala velká generální stávka, které se jen v Chicagu zúčastnilo na 40 000 dělníků. Tato stávka a následné události s ní spojené pak také donutily vládu k přijetí požadovaného zákona o osmihodinové pracovní době. A tak byl o tři roky později, tedy roku 1889, vyhlášen 1. květen mezinárodním Svátkem práce. Podle usnesení pařížského kongresu II. internacionály pak byl hned následujícího roku 1890 poprvé oslavován 1. květen jako dělnický Svátek práce.