Velká mostecká stávka byla jedním z největších vystoupení dělnické třídy v Evropě za období krize 30. let. V té době využili kapitalisté krize pro zvýšení svých zisků intenzivnějším vykořisťováním - ždímáním více práce za méně peněz z menšího počtu dělníků. Stejně jako dnes byli pracující propouštěni, zatímco ti, co práce zbaveni nebyli, museli odpracovat víc za nižší mzdy. To zaváděli také severočeští uhlobaroni. A právě proti tomu se horníci postavili. Protestní stávka proti propuštění 383 dělníků na dole Humboldt II 23. března 1932 se proměnila v generální stávku celého revíru, kterou aktivně podporovali nezaměstnaní, drobní živnostníci i pokroková inteligence. V tomto boji pod heslem "Jednota-stávka-vítězství" si získávali přirozenou autoritu horníků jak jednotliví komunisté, tak celá KSČ. Ta využila a rozvinula své zkušenosti z vedení hospodářských bojů. Z parlamentní tribuny i pomocí svého deníku rozšiřovala informace a mobilizovala pracující do aktivního boje. Stávkující horníci vytvořili Ústřední stávkový výbor, který stávku řídil - dbal o pořádek, zabraňoval stávkokazectví, zajišťoval zásobování. Stát se společně s kapitalisty snažil dělníky porazit cenzurou, zásahy vedení reformistických odborů i ozbrojenou mocí - po střetech četníků s manifestanty zůstali dva mrtví. Stávka však nakonec skončila koordinovaně z rozhodnutí Ústředního stávkového výboru 19. dubna po splnění první části požadavků stávky.