Stalo se již zvykem, že každým rokem 1. května slavíme Svátek práce. Říkáme již jen prostě, že je 1. máj, a jaksi automaticky s ním spojujeme, že jde o volný den a sváteční atmosféru. Ano, v kalendáři skutečně zjistíme, že je to státní svátek. Alespoň v České republice jím zatím zůstal i po všech těch zvratech nedávné doby. Ale bude jím i nadále? Vždyť tu jsou stále síly, které by vše, co je jakkoli spojeno s pracujícím člověkem, s tím, kdo tvoří svou prací skutečné hodnoty, nejraději potlačily, zrušily či přesněji řečeno, zakázaly. Oslava práce, jaký je to přece nesmysl!

Tak jako každý rok oslavíme i letos 8. březen jako Mezinárodní den žen. Snad stojí za zmínku připomenutí, jak tento celosvětově uznávaný svátek vznikl. V roce 1857 v USA v březnu stávkovaly ženy z textilních továren za zlepšení pracovních podmínek. Další stávkou, spojenou s tímto svátkem byla stávka švadlen v New Yourku v roce 1908.

Vzhledem k tomu, že se přiblížil konec února, lze celkem s jistotou očekávat, že sdělovací prostředky, které jsou plně ve službách současného režimu, obrátí svůj zájem k výročí Vítězného února 1948, aby posílily antikomunistickou hysterii, kterou se jim jeví za dobré vystupňovat především s ohledem na blížící se volby. Opět uslyšíme v televizi či rozhlasu hovořit novodobou elitu, která nám bude tvrdit, že únorovými událostmi začala jedna z nejtemnějších kapitol československých dějin.

Tokajík, malá obec na východe Slovenska, počas 2.svetovej vojny spolu s okolitými obcami výdatne pomáhal partizánom. Preto mal zmiznúť z mapy sveta. Pred 61 rokmi v nedeľu 19. novembra nemecké vojská vtrhli do dediny, chlapov pod zámienkou, že idú kopať zákopy, zobrali za dedinu, kde ich postrieľali.