Letošní výročí podepsání Mnichovské dohody prošlo bez zvláštní pozornosti. Současný názor je takový, že na některé události je lépe zapomenout, protože ve svých důsledcích svědčí proti současným vládcům. Mnichov a peripetie, které k němu vedly jsou jednou z těchto událostí. Tedy říkám-li zapomenout, myslím zapomenout skutečná fakta. S tím ostatně začal již bývalý prezident Havel, když se omlouval za odsun Němců z Československa. Nikdo jej k tomu neoprávnil, leč on tak činil a hnal vodu na mlýn sudeťáckým provokatérům, kteří dodnes žádají zrušení Benešových dekretů a v podstatě revizi výsledků druhé světové války.

V rámci diskuse k výročí Pinochetova puče v Chile přinášíme stať Régis Debray, někdejšího poradce bývalého francouzského prezidenta Mitteranda, který byl v šedesátých letech marxistickým filozofem a osobním přítelem Che Guevary. Později se seznámil a spřátelil i se Salvadorem Allendem, o ktorém napsal tyto slova několik dní po jeho smrti.

Sarajevský atentát, okamžik, od kterého se začala odvíjet spleť událostí, ústící do do té doby nejrozsáhlejšího válečného střetnutí světových mocností. Ačkoliv sám samozřejmě nebyl důvodem, stal se spouštěcím mechanismem konfliktu, po jehož skončení již existoval jiný než předválečný svět. Samotné historické peripetie této události i osoba v Sarajevu zastřeleného rakouského následníka trůnu jsou natolik zajímavé, že jim stojí za to věnovat pozornost.

Ačkoliv se to možná nebude zdát příliš aktuální, považuji za důležité připomenout jedno kulaté výročí těchto letních dnů. Za několik dní totiž uplyne 140 let od dne, kdy byla 3.července 1866 svedena klíčová bitva rakousko-pruské války u Hradce Králové. Tato skutečnost nepochybně nezůstane nepovšimnuta spolky vojenské historie, které si den bitvy připomínají v historických uniformách každoročně, letos pak zřejmě ještě rozsáhlejšími vzpomínkovými akcemi vzhledem ke kulatosti výročí.