Podle historiků existovalo v dějinách několik velkých otrokářských společností, jako například starověké Řecko a Egypt, Říše římská nebo arabský svět. Vyspělé antické společnosti závisely na práci otroků, bez nich by společnost nefungovala. Od pracovníků v dolech až po učitele, všude byla otrocká práce využívána. Otroci neměli žádná práva, byli považováni za věc, s níž může majitel libovolně nakládat. V průběhu vývoje společnosti docházelo k mírným úpravám, třeba římský otrok mohl být – jako projev uznání – pánem propuštěn a dokonce i obdařen určitým majetkem, ovšem na bezprávném osudu otroků se po staletí nic podstatného nezměnilo.

Bitva mezi Trockým a Stalinem v třicátých letech byl dramatický boj, který v rozporném vývoji dělnického hnutí si zaslouží, aby byl přirovnán k jiným velkým konfrontacím: mezi Marxem a Bakuninem, který jasně oddělil marxismus a anarchismus, a mezi Leninem a pravicovými vůdci sociální demokracie, který vyvrcholil ideologickým i politicko-organizačním oddělením komunistického hnutí od sociální demokracie.

Když jsem pročítal novou knihu Protektorát ve fotografii, dočetl jsem se velmi závažná slova známých literárních autorů. Tyto výroky lidí bez jakéhokoli morálního a mravního kreditu zveřejňuji v přesné podobě, aby každý viděl, kdo disponoval jakým charakterem a jakých chtěl užívat prostředků. Jsem názoru, že není třeba články komentovat, stačí jen říct jedna věta - tato slova jsou navždy neodpustitelná!

Slovenské národné povstanie ... dalo svetu na vedomie našu novú históriu. Nám zasa dalo nové historické vedomie. To ozaj nie je málo. Poznamenajme ešte, že v jeho videní a jeho podaní zjavujú sa prítomným a budúcim generáciám v novom a neporovnateľne žiarivejšom svetle ako kedy v minulosti i pozitívne stránky tých dejov, ktoré tvorili naše historické vedomie do povstania. Jemu bolo určené a jedine ono bolo schopné očistiť ich od znehodnocujících a mylných postulátov tým, že mladá proletárska trieda, ktorá niesla na svojich pleciach najväčšiu ťarchu povstania, a jej politická avantgarda vedeli pristúpiť k slovenskej národnej otázke už nie ako k jedinej otázke osebe samej, ale ako k jednej z viacerých, dokonca takých , ktoré majú eminentne medzinárodný charakter a majú internacionálnu platnosť.