Impérium se svými spojenci vyhlásilo nové křižácké tažení ve snaze démonizovat Kubu. Jeho mocná politická a mediální mašinerie rozpoutala kolosální operace  s cílem diskreditovat revoluční proces na Kubě, destabilizovat zemi a vyprovokovat podmínky pro zničení kubánského sociálního systému.

Pokračující katastrofa v Mexickém zálivu, kde každodenně unikají do dříve jednoho z nejkrásnějších moří světa miliony litrů smrtelného jedu v podobě ropy, mně připomněla mého docenta filozofie, který nám v šedesátých letech minulého století v diskusích o koncepcích ochrany životního prostředí tvrdil, že nemá cenu se rozčilovat, protože k reálné změně dojde až tehdy, kdy americký prezident nenajde čisté místo ke svému odpočinku.

Mozambik má obdobnou historii. I on sotva se dostal z portugalské nadvlády byl vystaven pustošením válkou vedenou separastickými silami RENAMO financovanými a vyzbrojovanými po šestnáct let rasistickou Jižní Afrikou a tajně i některými západními mocnostmi, bohužel včetně Francie. I zde mírový proces pracně nastolený po roce 1994 (Mandelův Africký národní kongres se tehdy dostal v Jižní Africe k moci) dal velkou většinu hlasů straně FRELIMO (at' pan Courtois promine, ale velmi málo marxistické). Nezbývá nic jiného, než výstavba zpustošené země, která ztratila stovky tisíc obyvatel, podstatnou část svého průmyslu a jejíž obdčlávatelné pozemky jsou posety nášlapnými minami, které budou zabíjet a utrhávat končetiny ještě po desetiletí. To jsou zločiny komunismu? Autoři typu M. Courtoisc by měli poněkud prostudovat historii černé Afriky jinde než jen z děl "vyrobených" a používaných v Pretorii před deseti lety!

Zatímco se stále přibližuje datum 26. září, kdy se ve Venezuele uskuteční parlamentní volby do Národního shromáždění, snaží se venezuelská pravice a její patroni ze Severu rozpoutávat ovzduší nestability. To by mělo ospravedlnit jimi žádoucí výsledek u volebních uren, i když jsou si vědomi, že dosud nikdy nebyl pro ně příznivý, uvedla Granma Internacional.

Na konci tohoto "důkazu" proloženého několika etnickými omyly ("Ruandská vlastenecká fronta Toutsi" /sic/ "Ruanda s genocidou Hutů" /sic/) začíná historie "rudé říše Etiopie". Pokud je příslušná chronologie takřka správná, události jsou uváděny bez jakéhokoliv politického a sociálního kontextu. "Říše Hailé Sclassiého se bez větších otřesů zhroutí" a šéf vojenské vlády Mengistu "zapojí otevřeně zemi na cestu socialismu", vzešlého ze "směsi revoluční ideologie a místních tradic".