Následující řádky popisují situaci v Irsku (nebo spíše, chcete-li, v Irské republice). Irsko je možná daleko a navíc za mořem, ale pro nás v ČR tu jsou dvě společná vodítka - i my žijeme v EU, a, šířeji, v kapitalismu. Soudím, že pravděpodobnost, že by tady ona instituce nebo onen systém chovaly lépe než v Irské republice, je poměrně nepatrná. (Pozn. překl.)

Vypuknutí covidu-19 odkrylo do očí bijící nerovnost v bydlení, zdravotnictví, vzdělání a zaměstnání v Irsku i v celém takzvaném "rozvinutém světě". To vedlo k obnovení výzev některých skupin ke všeobecnému základnímu příjmu pro všechny obyvatele.

Některé z těchto návrhů jsou dobře míněné a věří, že to jsou prostředky k ukončení nerovnosti a chudoby. Skutečností je, že by neukončily ani jedno; jediné, co by přinesly, bylo poskytnutí prostředků k masivnímu přesunu majetku od nejchudších k nejbohatším a privatizaci zbytku státních služeb.

Vyostřující se krize, jaké jsme svědky v KSČM, by v každé jiné politické organizaci volala po okamžitém jednání jejích členů, ustanovení dočasného vedení a svolání nejvyššího orgánu organizace - sjezdu. Ne tak v KSČM. Schůze co schůze jejího výkonného výboru dochází k chlácholení, že vedení na sjezdu "dá funkce k dispozici", že ústřední výbor natožpak sjezd se kvůli epidemii sejít nemůže. Prošlé termíny sjezdu byly na jaře a pak na podzim, kdy byly odloženy kvůli jarní a podzimní vlně Covid-19. Přizpůsobit se situaci a konat sjezd mimořádně v době zlepšení v létě - na to straně chyběla iniciativa.

V těchto dnech si připomínáme 100. výročí prosincové generální stávky z roku 1920, která byla jedním z nejvýznamnějších třídních střetů mezi mocí buržoazního státu a organizovaným dělnictvem v době první Československé republiky. Vyhlášení generální stávky souviselo s hlubokým rozkolem v sociálnědemokratické straně, v níž se v opozici vůči menšinovému pravicovému proudu ve straně formovala silná marxistická levice orientující se na třídní boj a převzetí moci pracujícími. Vzorem přitom byla Říjnová revoluce v Rusku a revoluční hnutí v dalších zemích jako bylo například Maďarsko či Německo. Vzorem byla ale i Slovenská republika rad, jež působila v červnu a červenci roku 1919, než byla pod mobilizujícími hesly nacionalismu potlačena intervenčními vojenskými silami pražské vlády. Nástup revolučního socialistického hnutí, které se utvářelo v hnutí komunistické, byl přitom širokým jevem v celé řadě evropských zemí. Byl současně reakcí na hrůzy první světové imperialistické války. Svoji spoluvinu na podpoře války vedené vládnoucí buržoazní třídou jednotlivých států měla vedení velkých sociálně demokratických stran západní a střední Evropy, která podpořila meziimperialistický konflikt mj. hlasováním za válečné půjčky. Obětí války buržoazní třídy za přerozdělení světa se přitom staly miliony pracujících. Právě odpor proti imperialistické válce se v reakci na to stal jedním ze základních pilířů, na nichž se ustavilo a nadále stojí komunistické hnutí.

V neděli 13. prosince se v Oslavanech koná připomínka kulatých sto let od Oslavanského povstání. Povstání bylo vystoupením pracujících na protest proti jednání pravicových sociálních demokratů, kteří spolupracovali s kapitalisty a využili státní moci k potlačení marxistické levice a k zabrání pražského Lidového domu. Bylo také protestem proti zhoršující se sociální situaci v buržoazní republice a mělo důležité politické požadavky ovlivněné Říjnovou revolucí. Oslavanské povstání se stalo důležitým mezníkem v procesu vytváření organizovaného komunistického hnutí, předvoje pracujících - jednotného Komunistického svazu mládeže a Komunistické strany Československa.

KSM oslavu podporuje.

Oslava se koná v neděli 13. prosince ve 14. hodin na Náměstí 13. prosince v Oslavanceh.

Facebooková skupina události: https://www.facebook.com/events/378809233466570

Britský hudebník John Lennon je dnes známý zejména pro svou hudební produkci jak v rámci skupiny Beatles, tak sólově. Méně se oficiálně připomíná jeho politická činnost od konce 60. let, zapojení se do boje proti válce a imperialismu, za sociální práva. Účastnil se mírových a solidárních akcí, podporoval stávky a akce za sociální a rasovou rovnost. Vyjadřoval odpor k britským a americkým imperialistickým a koloniálním aktivitám ve Vietnamu, v Africe nebo Irsku.

Na konci listopadu proběhla v Indii generální stávka proti reakční politice Modiho vlády (privatizace, rušení práv v práci a propouštění) a zhoršení sociální situace. Uvádí se, že se jí zúčastnilo na 250 milionu pracujících, zemědělců a jejich spojenců a je největší stávkou v dějinách Indie. Po stávce následoval mohutný pochod protestujících do Nového Díllí. Protesty se setkaly s represí buržoazního státu. Vedle odborových svazů se stávky zúčastnily i komunistické strany v Indii.