Ví Erdogan, že voda rostlinám prospívá?

Redaktor deníku soL a člen Ústředního výboru Komunistické strany Turecka Kemal Okuyan odpovídal na otázky o boji v Parku Gezi, který vyústil ve velké vítězství. Okuyan objasnil odpovědi na otázky, které jsou nyní diskutovány, jako: "kam Turecko míří", "jde o revoluční situaci", "jsou nedávné události tureckým jarem"? 

Bylo sociální hnutí tohoto rozsahu očekávané?

Z historického hlediska jsou velká sociální hnutí obecně změnami, které nelze předvídat. Pokud lze hranice něčeho předvídat, pak aktéři, kteří v té věci vystupují, se adekvátně podle toho připravují. S použitím negativních nebo pozitivních vstupů se snaží ovládat výsledky. Když se tak stane, na hnutí to vrhá falešný stín. Pokrok, který by mohl změnit danou rovnováhu sil tak nelze uskutečnit, a velké sociální hnutí nevznikne. Nikdo nebyl schopen odhadnout rozměry toho, co zažíváme v současné době. Vláda nemohla. Mainstreamová opozice nemohla, ani levice ne. Existovaly určité předpovědi, někteří byli schopni si uvědomit, že události dosáhnou kritického bodu, ale nikdo nebyl schopen předvídat, co se děje nyní. To je důležité. Politické a ideologické klima v Turecku je nyní odlišné než před 4-5 dny. Ne úplně odlišné, ale v míře, kterou nelze podceňovat.

Tiskové prohlášení Turecké komunistické strany

Odpor týkající se Parku Taksim Gezi trvající několik dní byl přeměněn 31. května na velký pochod. Stovky tisíc lidí vyšly do ulic Istanbulu a v dalších částech Turecka protestovat proti nelidskému a šílenému útoku ze strany vlády AKP. 

Shromáždění solidarity s pěticí kubánských bojovníků proti terorismu uspořádal ve čtvrtek v Praze Český výbor za osvobození Kubánské pětice. 

Jak na setkání uvedl člen Ústředního výboru KSČM Milan Krajča, je to letos již 15 let, co byla ve Spojených státech amerických nespravedlivě uvězněna pětice Kubánců za to, že monitorovala protikubánské teroristické organizace v Miami. "Proti jejich skandálnímu věznění se zvedla mohutná mezinárodní vlna protestů, jejíž součástí jsou i aktivity v České republice," konstatoval Krajča. 

I když byly podníceny místním problémem, zjevně ne tak závažným jako je ochrana parku v centru Istanbulu, kterému hrozí zničení z důvodu byznysu, protesty probíhající v Turecku jsou odrazem mnohem hlubšího neklidu. Skutečnost, že tyto boje vybuchly v zemi, která je široce vnímána jako model "umírněného islamismu" se silně expandující ekonomikou jsou klíčovým indikátorem toho, co vyvolává tento nepokoj: perspektiva spojení devastující neoliberální politiky s religiosně-nacionalistickým autoritarismem.