Připomínáme si 100 let existence Komunistického svazu mládeže, proletářské organizace mladých lidí, k jejímž revolučním tradicím a odkazu se hrdě hlásíme. Na tyto tradice také dnešní Komunistický svaz mládeže navazuje a pokračuje v nich.

Když se ohlédneme za naší historií, uvidíme sto let bojů, útlaku a perzekuce, po kterých naše organizace vždy opět vstala z popela jako fénix, silnější a odhodlanější než kdy předtím. Zažili jsme léta ilegality, ale i mohutné úspěchy v poválečných letech, v době budování socialismu a dělnické moci v Československu.

Zveřejňujeme mimořádné číslo Mladé pravdy, časopisu Komunistického svazu mládeže, věnované 100 výročí založení Komunistického svazu mládeže.

Speciální číslo časopisu Mladá pravda, jež držíte v rukou, je věnováno století od založení Komunistického svazu mládeže v Československu a tedy století existence organizovaného hnutí komunistické mládeže v naší zemi.

Žel nastalá situace spojená s epidemií covid-19, bezpečnostní ohledy, a související opatření proti nemoci neumožnily oslavit toto výročí důstojně, veřejnou akcí a konferencí, jak bylo plánováno.

Vznik československého komsomolu byl výsledek nutného procesu profilování proletářských revolučních, proletářských sil, které se oddělovaly od zbankrotované sociálnědemokratické politiky. Tato profilace probíhala v mnoha zemích. Vznik komsomolu odrážel i Leninův názor na potřebu nezávislé komunistické organizace mládeže. Symbolicky vznik KSM předcházel vzniku Komunistické strany Československa a vycházel mu vstříc ve výzvě svého sjednocujícího sjezdu, který je v tomto čísle přetisknut.

Přes antikomunistickou represi, proměny podob organizované pokrokové mládeže, pokračovali komsomolci ve svém boji za sociální a politický pokrok, proti fašismu a válce, a ve své budovatelské, politické a výchovné práci. Mladí komunisté vložili svůj příspěvek při výstavbě socialismu v naší zemi. Po kontrarevolučním převratu v roce 1990 mladí komunisté na tyto zkušenosti navázali a znovuzaložili Komunistický svaz mládeže.

Komsomol měl od začátku internacionální rozměr nejen tím, že spojil komunistické organizace mládeže jednotlivých národů Československa a tím, že navázal na Velkou říjnovou socialistickou revoluci, ale také tím, že se ihned přihlásil ke Komunistické internacionále mládeže (KIM), jež vznikla v roce 1919 v Berlíně. Mezinárodní zakotvení si komunistická mládeže uchovala. Dnes pracujeme ve Světové federaci demokratické mládeže, na mezinárodních setkáváních komsomolů, účastníme se Světových festivalů mládeže a studentstva.

KSM hledí do své minulosti a nachází zde poučení a zkušenosti.  Znovu jsou přítomné důvody, které byly důvodem pro vznik KSM před sto lety - kapitalistické vykořisťování, krize, hrozba velké imperialistické války a fašismu, nenaplněné ambice a potřeby širokých vrstev mládeže. Naplnit je může pouze revoluční překonání kapitalismu a budování nové společnosti bez vykořisťování - socialismus a komunismus.

Do tohoto čísla znovu zařazujeme prohlášení 14. sjezdu KSM "Revoluční století". Své příspěvky do čísla připojili také bývalí představitelé Komunstického svazu mládeže: Petr Šimůnek, Josef Gottwald, Zdeněk Štefek, Milan Krajča a Radim Gonda. Dále uvádíme i překlady pozdravů sesterských organizací, které nám zaslaly k tomuto výročí. Přetisknuty jsou zde historické provolání z ustavujícího a slučovacího sjezdu KSM z února 1921. Číslo je doplněno fotografiemi z dějin hnutí.

Komunistická mládež měla nezastupitelnou úlohu v průběhu uplynulého století na dění v Československu i České republice. V roce 1918 se zhroutil starý svět. Vznikla Československá republika, lidé vítali události s nadšením a věřili, že bude lépe. Armáda zvládla situaci v pohraničí s Poláky i Němci a zdálo se, že nic nebrání v budování naší země. Sen o spravedlivé republice se ale brzy rozplynul. Lidé dřeli jako dříve a bez zastání, mnoha rodinám chyběli tátové a synové, kteří padli v první světové válce. Byla nouze o ošacení, potraviny i uhlí. Lidé brali spravedlnost do svých rukou. V prosinci 1920 přetekla trpělivost obyvatel, a když byla potlačena generální stávka pracujících střelbou četnictva do dělníků, na mnoha místech v Československu začala se výrazně radikalizovat mládež. Únor 1921 byl mezníkem. Byl ustaven Komunistický svaz mládeže (KSM), který se vrhl do usilovné politické práce. Mladí komunisté pomáhali zakládat v květnu 1921 KSČ, starali se o rodiny postižené nezaměstnaností. Velmi brzy překročili hranici 1000 členů KSM. Pomáhali starším soudruhům a odborářům. Pořádali výlety pro děti, cvičili v Dělnických tělovýchovných jednotách. Tehdejší politická moc se jich tak bála, že v roce 1930 nechala do komunistické mládeže střílet v Radotíně. Práce komsomolců byla znát i v boji proti Henleinovcům a nastupujícímu fašismu. Za okupace pomáhali v protifašistickém odboji i za cenu vlastních životů.

Seznámili jsme se se stanoviskem europoslance Alexandra Vondry k návštěvě komisaře EU Borrella v Moskvě (1). U tohoto muže se projevuje minimálně kognitivní disonance, pokud to není těžší duševní postižení. Pokud si tento "slavný" exministr zahraničí (který i tehdy nadělal nebývalé škody ve vztazích země) a exdisident neumí poskládat děje v zahraniční politice, jež se nás bytostně týkají, pak by se měl vrátit k práci, kde nebude škodit. Jádrem eurasijského kontinentu totiž není západní Evropa - ta je nejvýše jeho okrajový poloostrov. I hospodářské těžiště se přesouvá jinam. Proto je koloniální přezíravost k tomu, co se skutečně děje na této pevnině, sebepoškozujícím návykem.

Vzdálená práce, nebo práce z domova, není nic nového. Existovala a byla využívaná v různých etapách rozvoje kapitalismu a inovací, odrážejících stav technického vývoje v oné době a výdaje, výhodné k vytváření zisku. Dnes tu jsou tytéž faktory, okolnosti a hnací síly jako dřív.

Vezměme si jako příklad výrobny oděvů. Před takovými věcmi jako přádelní stroje a další technické novinky v osmnáctém století byla práce z domova v této oblasti normou.  Obvyklým způsobem výroby byla specializovaná řemesla a řemeslná výroba, často doma nebo vázaná na domácnost. Výroba před příchodem industrializace byla omezená a místní.

To rozhodně neznamená romantizovat tento patriarchální a hluboce rozdělený a utlačovatelský systém výroby: jde pouze o to ukázat, jak významné změny ve výrobním procesu nastávají v souvislosti s technologickým vývojem, kdy hnací silou je maximalizace zisku.

Zpráva Gennadije Zjuganova na XII. plenárním zasedání ÚV Komunistické strany Ruské federace (KPRF) 19.-20. ledna 2021

Naše plénum probíhá ve velmi nebezpečném období nejen pro Rusko, ale i pro celý svět. Pevné, jak se zdálo, základy se rozpadají a známá schémata jsou nahrazována novými. Místo "prosperity" a "hojnosti", které buržoazní propaganda prezentovala jako vymoženosti kapitalismu, vidíme jeho systémovou krizi s nejhnusnějšími projevy. Ne "nejlepší medicína na světě", ale přeplněné márnice italské Lombardie. Nepůsobí "neviditelná ruka trhu", ale společnosti a banky čekají ve frontě na vládní podporu. Ne rozkvetlé sady na svazích, ale miliony hladových lidí, takových, kteří nemají úspory ani na pár týdnů. To jsou charakteristické znaky tohoto odvážného nového světa. Poptávka po podzemních bunkrech, podle mediálních zpráv, v poslední době prudce vzrostla. Bohatí, připraveni zaplatit více než jeden milion dolarů, doufají, že v nich přečkají akutní kataklyzma. Taková naivita může vyvolat jen ironický úsměv. Bunkry vás nezachrání před bouřemi, které dnes zuří na planetě. Aktuální změny jsou všudypřítomné a nevratné. Ovlivní každého - od nejsilnějších mocností po malé státy ztracené v Tichém oceánu. Dopad globálních turbulencí na lidi se samozřejmě bude lišit. Pro některé je to ztráta několika alpských vil, pro jiné - chudoba nebo hladovění. Musíme si však uvědomit, že svět vstupuje do období otřesů neviděných od první poloviny dvacátého století.

Postoj k tomu může být odlišný. Úkolem komunistů, vyzbrojených ideologií dialektického a historického materialismu, je však potlačit emoce a poskytnout jasný vědecký rozbor probíhajících událostí. To od nás vyžaduje nejen ideový zájem, ale také potřeba rozvíjet naši strategii a taktiku v nových podmínkách. Jak V.I. Lenin zdůrazňoval: "Praxe má nejen důstojnost univerzálnosti, ale také bezprostřední reality"