Předkládáme prohlášení komunistických stran Evropy proti imperialistickému vměšování EU vůči Venezuele v součinnosti se zájmy USA (KSM již vydala své stanovisko dříve ). Prohlášení podepsala i KSČM. Donald mezitím mluví o vojenském zásahu jako o jedné z možností (zároveň s probíhající neoficiální intervencí), jestřáb John Bolton má v zápisníku poznámku o vyslání amerických vojsk do Kolumbie. Výhrůžky uznáním samozvaného a ničím nepodloženého "prezidenta" mezitím naplnila bývalá koloniální velmoc Španělsko. Řecko to odmítlo, Itálie o podobném kroku EU váhá. Ministr zahraničí ČR v Babišově vládě, sociální demokrat Petříček navrhuje uznat vůdce puče řízeného z USA jako oficiálního představitele. Pokračuje tak v servilní politice téměř 20 let od vstupu ČR do NATO a od dovolení přeletů bombardérů při vražedném bombardování Jugoslávie.

Poznámka redakce KSM.cz

Solidarita s Bolívarovskou revolucí a venezuelským lidem!

Tvrdě odsuzujeme vystupňované vměšování a vydírání ze strany Evropské unie vůči Bolívarovské republice Venezuela, které je sladěno a v součinnosti s pučistickou operací "sebe-prohlášení" loutkového prezidenta, řízenou a vedenou Trumpovou administrativou, která se za arogantního porušování mezinárodního práva pokouší svrhnout legitimního, lidovým hlasováním zvoleného prezidenta Nicolás Madura, a rozvrátit tak venezuelský ústavní řád.

Odmítáme nepřípustné prohlášení Evropské unie, které - zcela podle plánu o státním převratu z roku 2002 - vyhrožuje uznáním "prezidenta" vytvořeného USA, dalším bojkotem, teroristickými akcemi a hospodářskou, finanční, politickou a diplomatickou blokádou a nezákonným konfiskováním majetku a finančních zdrojů, což je základem hospodářských problémů Venezuely a útrap, které pociťují její lid.

Odsuzujeme vystupňování agrese vůči Venezuele, prováděnou USA, EU a vládami tzv. "Limské skupiny", při níž útočí na suverenitu a práva Venezuely a venezuelského lidu a při níž usilují o vydrancováních obrovské zdrojů země, jako je ropa.

Požadujeme ukončení vměšování a agresi v Bolívarovské republice Venezuela a respekt k její svrchovanosti a nezávislosti!

Vyzýváme k solidaritě s Bolívarovskou revolucí a venezuelským lidem!

Zatímco vláda USA krade národní zlato a vyhrožuje vojenskou intervencí, konaly se v sobotu ve městech Venezuely manifestace na podporu legálního prezidenta Nicolase Madury.

Letos je šedesáté výročí kubánské revoluce z roku 1959. Fidel Castro tenkrát prohlásil: "Tyranie byla svržena. Radost je nesmírná. A přesto zbývá spousta práce."

Navzdory celá desetiletí trvající blokádě uvalené na Kubu Spojenými státy a její dlouhé izolace reakcionářskými a fašistickými vládami v Latinské Americe se Kuba rozvíjela a životní úroveň lidí se k nepoznání změnila, bylo dosaženo společenského pokroku, o jakém mohou irští pracující jen snít.

Kampaň amerického imperialismu k obnovení svého koloniálního panství v Jižní Americe úžasně zrychlila. - 27. 1. 2019, megachip

Po nastolení diktatur v Argentině, Brazílii a Ekvádoru a jejich návratu do smečky vazalů Washingtonu, se imperialismus rozhodl, že nyní je řada na Venezuele, která je nyní, společně s Kubou, Bolívii a Nicaraguou posledním ohniskem odporu a boje za samostatnost. Po opakovaných pokusech o rozpoutání občanské války, financování masových protestů, vyzývání ozbrojených sil k vyvolání vojenského puče, po dlouhém finančním a diplomatickém nátlaku, podporovaném propagandistickými kampaněmi všech západních médií (včetně tak zvaných pokrokových), nastoupil okamžik skutečných akcí, započatých podporou vlastní sebeproklamací Juana Guaidóa, předsedy venezuelského parlamentu, prezidentem republiky. Zpočátku volala buržoazní opozice po předčasných volbách, ale nyní z obav, že by mohla prohrát (které kromě posledních ostatně vždy prohrála), se nyní na radu centrál světového imperialismu rozhodla, že se pokusí nejdříve zbavit zákonného prezidenta Madura, aby se vyhnula konfrontaci s nevhodnou alternativou.

27. ledna 1944 po dlouhých 872 dnech odporu proti obklíčení fašistickými vojsky, byl Rudou armádou osvobozen Leningrad, město-hrdina. K obklíčení německým Wehrmachtem a finskou armádou došlo po napadení SSSR 8. září 1941, kdy nacisté odřízli poslední cestu do města. Hitler kladl velký důraz na porážku města a zmiňoval jeho srovnání se zemí. Přes hladomor a nedostatek všeho se město nepřestalo bránit a přispívat k obraně země a obyvatelstvo prokazovalo nebývalé hrdinství. Zásobování a evakuace probíhala přes jedinou cestu - tzv. "Cestu života" po zamrzlém Ladožském jezeře za neustálého bombardování.

Blokáda si vyžádala podle odhadů jeden a půl milionu mrtvých, hladem a podvýživou, ale i na následky neustálého bombardování a ostřelování fašistickými vojsky.